Místo:
Předsálí jednací síně mezinárodního sympozia "O využití hlíny a jejím významu pro životní prostředí" (nebo kterékoliv jiné místo, kde se mohou setkat staří známí)
Dialog:
- No né, že ty jsi Franta Sekyrka ….
- Ále, Lojza Motyčka, kde se tu bereš člověče …, takovejch let jsme se neviděli, a co furt děláš, jak se máš?
- To víš, porád stejně. Teď pracuju v jednom výzkumáku co zkoumá vliv různých hlín v různých přírodních podmínkách a na různých místech na provoz komunálních čistíren a okresních nemocnic. No a kde děláš ty?
- Pár let už dělám provozáře v závodě Hlínotechna u podniku Balírny a rozbalovny.
- A co tam prosím tě děláte?
- Cihly, kamaráde, cihly.
- Takže jste cihelna ….
- Ne tak docela. My se zabýváme uměleckou stránkou věci. Děláme parádní cihly. Na komíny, ploty a hlavně na krby.
- To je taková věda?
- No to bych řekl. Ve výrobě cihel na krby jsme díky zlepšováku našeho technologa největším, vlastně monopolním výrobcem.
- O jakej převratnej zlepšovák jde?
- Představ si, přišel na to, že cihly na krby stačí pálit jenom na půl - chápeš?
- Ne ….
- No přeci zbytek si vypálí odběratel až bude v krbu topit. Umíš si představit co se ušetří paliva, jak vylítne produktivita?
- A co odběratelé, nestěžují si?
- Na monopolního výrobce? Blázníš?
- Dobře, ale jako technolog by měl na to přijít v rámci své pracovní náplně a ne mu to platit jako zlepšovák.
- Vždyť on ho taky podal přes manželku, která dělá v kantýně.
- Ty, a děláte taky něco podle návrhu zákazníka?
- Ne, zásadně ne, máme dobrý odbyt na typové výrobky. Počkej … ty bys něco potřeboval?
- Víš, mám takovou představu - zahradní krb a v klenbě osazená cihla s monogramem - ale když to nejde …
- Kdo říká že to nejde? Na závodě ti to sice nesmí nikdo povolit, ale skoč si za podnikovým ředitelem.
- Ten smí?
- Od čeho je ředitel?
- No a když mi to povolí, jak brzy mi tu cihlu dodáte?
- To záleží na okolnostech. Nejdřív musíš s objednávkou na odbyt, tady se zavážeš, že odebereš i určitý počet typových výrobků, pak do konstrukce, aby navrhli formu, za plánovačem, aby zařadil tvou cihlu do nejbližšího měsíčního plánu, pak za vedoucím výroby, aby ji přidělil dobrému mistrovi, tomu musíš říct, jak si jí vlastně představuješ, na dispečink, aby ti včas přidělili vhodný auťák, na expedici, aby cihlu dobře zabalili a opatrně naložili, a za vrátným, aby tě pustil ze závodu, když to náhodou nestihneš do konce šichty. Budeš chtít ten krb taky sestavit?
- Proboha, to ne! Už tak se mi točí hlava jako cirkulárka, to všechno musí být? To by nemohl ředitel …
- Nemohl, on jen povoluje. Co by dělali ostatní?
- No a nejde to nějak urychlit?
- Ale to víš, že jde. Je to sice nemorální a zakázané, ale když návštěvu u jednotlivých pracovníků podepřeš třeba kafem nebo lahvinkou, tak to jde jako po másle
- Hmm .. ty, a nemáte náhodou bídu o zákazníky?
- My, co tě vede, proč?
- No, že stát se vaším zákazníkem si může troufnout jenom zaměstnanec palíren a lihovarů.
- Ale ne, máme dobré a trvalé zákazníky i z vinařských závodů a pivovarů. A pak, člověka občas potěší i kus uheráku nebo hrnky na kafe.
- Ty, a co když se mi s tou cihlou něco stane, třeba ztratí barvu nebo praskne, co já vím? Co pak?
- Co pak, co pak, tak jí reklamuj.
- To jde? A jak?
- No, tak to máš zhruba tři možnosti. Pokud si závady nevšimne tvá manželka a tobě taky moc nevadí, tak se obrať na naše reklamační oddělení. Napiš jim pár dopisů, na některý z prvních ti možná i odpoví, zatím uplyne záruční lhůta, ty si na vadu zvykneš a bude věc vyřízená. Když si jí všimne tvoje žena a ty jsi alespoň trochu šikovný, tak ve druhém dopise napiš, že věc předáváš příslušnému oddělení nadřízeného orgánu, no a do měsíce máš doma pikslu barvy nebo lepidla. A když si nemehlo nebo moc pospícháš, tak hned v prvním dopise napiš, že když ti do týdne reklamaci nevyřídí, tak věc posíláš do Rudého práva a lidové kontrole a do tří dnů máš doma novou cihlu a na starou se nepřijede nikdo ani podívat.
- Tak dík za radu. No a co dál? Chystáte nějaké novinky, inovaci a tak?
- Ani né, my totiž od 30. února přecházíme pod Práškárny a kostkárny a stávající výrobu rušíme.
- A kdo to bude dělat?
- Jó, to já nevím. Snad se časem někdo najde.
- A co budete dělat vy?
- To víš, máme nějaké zkušenosti s pecema a s hnětením, tak prý budeme péct vánoční cukroví.
- A to jde, tak najednou změnit výrobní program?
- Kdo říká najednou? Vždyť už dva roky jezdí z generálního ředitelství studijní delegace na Vánoční a velikonoční ostrovy získávat zkušenosti a jednat o koupi licence a výrobního zařízení.
- Ale stejně, to přeci nebude najednou, to chce devizy, investiční limity, stavební kapacity, to je nejmíň na jednu pětiletku. Co budete dělat do té doby?
- To je jednoduchý. Prostory máme, lidi taky, tak se náš ředitel dohodnul s ředitelem z Kovošrotu že nám za stávající strojní zařízení zajistí protihodnotou z lidového sběru asi stovku kuchyňských sporáků, údržba vyrobí pár plechů a můžeme to rozject.
- Myslíš, že to bude tak jednoduchý? Náklady na záběh určitě nebudou malé. Zaučit lidi, nové suroviny, žádné zkušenosti, cihly se pálí, ale cukroví se peče. Zlepšovák s nedopečením tady nepude dost dobře uplatnit.
- Máš pravdu, ale od čeho jsou tu dotace na záběh výroby? A potom, čím větší náklady na počátku, tím víc se jich dostane do ceny. No a taky počítáme s nějakým dolárkem za export.
- Hned z kraje na export? Na nové výrobě? Bez zkušeností? Jak se chcete prosadit?
- Vidíš, zas pomůže nápad. Zaměstnáme celou řadu domácích dělnic. Dáme jim suroviny, zařídíme slevu na elektriku nebo na plyn, zkušenosti i výrobní zařízení mají, šíře sortimentu nepřehledná, to by v tom byl čert, abychom neprorazili.
- Když to bereš takhle, tak snad ani nemusíte od té umělecké cihlařiny upouštět. Můžete jí provádět ve stávajících prostorech jako doplňkovou výrobu.
- Kamaráde, tenhle nápad beru! Odměnu za zlepšovák spolu roztočíme! …. Nebo víš co? Nechceš k nám jít dělat? Třeba koordinátora mezi pečením a pálením.
Nové Strašecí 1983