Ta žena skutečně maká 15 hodin denně. Znám ji dobře, vypadá to asi takto: Ráno, ve svém bytě, první dvě hodiny hledá svůj diář, bez kterého neví a nepamatuje si nic. Poté, co ho najde, zjistí, že zmeškala důležitou tiskovou konferenci k akci, jež její úřad připravuje déle než měsíc. Následující půlhodinu hledá mobil, ze kterého pak hodinu telefonuje Martinovi s omluvami, že jsou její podřízení naprosto neschopní. Někdo zvoní... Aha, to je řidič, který jí má odvézt na pracovní oběd se zástupci nějaké iniciativy. Džamila se narychlo obléká, ale nemůže najít notebook. Křičí na řidiče, ať ten oběd někdo zruší, bez notebooku nemůže odjet. Zvoní mobil. Její syn Alan, jí vyčítavým hlasem sděluje, že ho zapomněla odvézt ráno do školy. To nevadí, Alánku vezmi si ze skříňky peníze na jídlo a zůstaň doma. Alan si bere 2000,- a volá kamarádům, že mohou jít za školu řádit, prachy jsou. Džamila stále hledá svůj notebook. Opět zvoní mobil. Volají novináři kvůli jejímu včerejšímu vystoupení v televizi, ve kterém přišla s myšlenkou, že by děti neměly chodit do školy, když se jim nechce. Ptají se jí, jestli to myslela vážně. Džamila rezolutně trvá na svém, už připravuje zákon v paragrafovém znění.

Džamila našla notebook, byl uložený v ledničce v přihrádce na ovoce. Otvírá svůj diář a křičí na řidiče, že za půl hodiny musejí být v České Lípě, má tam schůzku s Koubkem - musejí se domluvit, jak zorganizovat delegáty na sjezd. Řidič Džamilu upozorňuje, že má být za deset minut na úřadě vlády, kde na ní čekají.... Džamila jej přerušuje, musí se jet do České Lípy, Martin to potřebuje. Řidič rezignovaně kývne, jen si dovoluje Džamilu jemně upozornit, že to za půl hodiny nestihne, protože je to přes 250 km. Džamila dostává atomový záchvat, první v tomto dni. V autě panuje atmosféra, že by se dala krájet podobně jako mlha u rybníčku Brčálníku. Džamile neustále volají novináři a ptají se jí, jestli to s tím nechozením dětí do školy myslela vážně. Džamila jim neuroticky vysvětluje, že děti mají svá práva.

V České Lípě.... Džamila volá Koubkovi a křičí na něj, kde je?!! To na ní nemohl tu chvilku co se zdržela (slabé dvě a půl hodiny) počkat??!! Ona kvůli němu zrušila svůj celý denní program - musejí zajistit jednotu Ústeckého kraje pro Martina a on nemůže chvilku počkat!!! Koubek celý pobledlý vyděšeně Džamile odporuje - vždyť na ní čeká na náměstí, jak se domluvili!! Džamila znejistí a ptá se Koubka, ve kterém městě na ní čeká. Koubek odpovídá, že přece v Krásné Lípě, kde žije. Džamila pokládá telefon a vříská na řidiče, že jí odvezl do jiného města. Musí ji okamžitě odvézt do Krásné Lípy!! Přichází druhý atomový záchvat v tomto dni. Džamila volá Koubkovi, že jsou za deset minut u něho. Řidič nesouhlasí, mají před sebou ještě více než sto kilometrů. Koubek stojí na náměstí již déle než tři hodiny a vytouženě očekává příjezd paní ministryně. Začíná silně pršet, ale Koubek je vytrvalý. Po hodině a půl, asi deset kilometrů před Krásnou Lípou. Džamila zvedá mobil - volá Martin. Je velmi rozzlobený, v médiích zuří aféra o tom, že ministryně Stehlíková zakazuje rodičům posílat děti do školy, když se jim nechce. Džamila zatlouká, nic takového nikdy neřekla. Martin je opravdu velmi rozzlobený, tohle je již druhá velká aféra ministryně Stehlíkové v tomto týdnu (a to je teprve středa). Džamila zatlouká a vše shazuje na svého náměstka. Nakonec špitne, že je na cestě do Krásné Lípy, kde budou s Koubkem zajišťovat hlasy pro Martina na sjezd. Martin je dojatý a špitne - Džamko, mám Tě rád. Džamila je celá rozněžněná...

Džamila nechává obrátit vůz, musí se okamžitě vydat na úřad, kde propustí nevinného náměstka a po celý den bude dementovat to, co včera řekla v médiích. Na Koubka, který již celý promoklý čeká v Krásné Lípě, zapomněla. Někdo volá.. MUDr. Klepiš... ptá se, jestli Džamila nezapomněla na dnešní RKO, už na ní půl hodiny čekají. Džamila tvrdí, že je již na cestě - dorazí do Ústí do deseti minut. Řidič za volantem opět oponuje, dřív než za hodinu tam nedorazí. Půl jedné v noci, po náročném dni.

Džamila přijíždí domů. Ministerská limousine má najeto přes jeden tisíc kilometrů bez toho, aniž by se uskutečnila jedna z naplánovaných sedmnácti schůzek paní ministryně. Džamila je podrážděná, zase nemůže najít svůj diář. Posílá řidiče k jedné benzínové pumpě, ať se podívá, jestli ho tam nezapomněla. S pocitem dobře vykonané práce ulehá do postele a pomalu usíná. Z poklidného usínání jí vyburcuje pípnutí mobilního telefonu. Píše Koubek, že již nemá sílu čekat, omlouvá se jí, jde domů. Hlasy pro Martina zajistí během následujícího dne. Džamila je spokojená, přežila ve funkci ministryně další den.