Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Chmelová brigáda byla pro mě a spoustu dalších jako velký čundr. Vzhledem k tomu, že jsem byl na fyzickou práci v zemědělství zvyklý odmala, nedělalo mi splnění normy česáče chmele potíže. Zbývající čas jsme věnovali studentským vtípkům. Večer jsme seděli u táboráků, hráli na kytaru a banjo a zpívali trampské písně. V místní hospodě nám bez řečí nalévali pivo a dočesná v Žatci byla dlouho vzpomínanou pivní slavností.

No, nevím jak to bylo v 60kách, ale v 80 kách byly chmelové brigády v pohodě. Jen samozřejmě o kolektivismu.

Starci na Chmelu není ani tak pohádka že se tam zpívalo a hrálo na kytary. My ve volném čase na ty kytary skutečně hráli a nakonec i utekli učitelům po práci do vedlejší vesnice do hospody. Dokonce se tam i souložilo.

Pohádka je to v tom, jak si hlavní role žije někde na půdě s knihama.

Komunismus a jeho brigády byly o kolektivismu. Takže pokoj pro 10...15 lidí. Že by si někdo filozofoval na půdě, to těžko.

Jinak vstávalo se brzo ráno nebo se dělalo na kombajnu noční, ale to tak prostě v práci bývá. Myslím, že jsme dělali 12ky nebo 8čky. Chmelová brigáda, i když povinná, byla ale celkem dobře placená Víc se dřelo když jsem byl později na zemědělské brigádě v Británii.... ale taky mnohem lépe platilo

1) na kytaru se hrálo fest, v podvečer. 2) při česání zvedlo náladu, když se z tranzistoráku ozvalo Sunny Afternoon od The Kinks. 3) česání ubývalo pomalu. 4) někomu přijel "kombajn"...

Nebo Surfing Bird. Jinak Na vodě se potácející pták. To byla prča hned... Tak to zvali naši kámoši z RFE. Teda kámoška, přesněji.

Autorem popsané útrapy se možná děly v padesátých letech. Sám jsem coby gymnasista absolvoval dvě brigády jarní (týdenní zavádění) a dvě letní (sklizeň). Zavádění v sedě na bobku bylo nepohodlné, sklizeň na stacionárním "kombajnu" v hale bez problémů, a zábavy po práci jsme užili dost. Lajdat jsme nemohli, ale na nějaké normy se nepamatuju. Otroci jsme nebyli. Na letní brigádě jsem si v roce 1977 za tři týdny vydělal na řidičák - neumím posoudit, jestli by to dnes vyšlo... Nejpřísnější disciplínu jsem zažil až v roce 1991 u bavorské farmářky, kam jsme si dva inženýři jeli přivydělat při zavádění. Všechno muselo být agronomicky dokonalé do posledního výhonku, tlachání při práci se netrpělo, museli jsme držet krok s brigádníky z rozpadající se Jugoslávie, ale hodinovou mzdu jsem tam měl desetkrát vyšší než v našem výzkumném ústavu... Marku za deset korun tenkrát docent Komárek ještě zařídit nestihl :-)

Na chmelu jsem byl také a nebylo to tak strašné jak to líčí pan Vlk ale s tím filmem to vystihl přesně. Byli jsme placeni od věrtele takže jsme pilně česali a nějakých 400 Kčs které jsem za to dostal byly v 60tých letech docela slušné peníze.

Rekord čtyři věrtele, dva padly na stravu, vhod přišla rodičovská dotace. Ovšem pivo ká dvacet, 1963.

Když se máklo 20 vertelu za den bez problému to už jsme se topili v penezich

Úplně opomenuto, že k tomu všemu chmelová rostlina ve styku s kůží ji rozdírala.

Naprosto přesně kalhoty na kolenou prodejně za 2 dny potom zaplatovany kobercovou paskou ruce černé do vánoc bez otisku

Chmel brigáda není jenom o česání to bylo celkem ok začíná se tzv dratkovanim 5metrova ale tyč na ni ručně drátem připevněna skoba která drát pripevnilana horní osnovu 3 krát k sazenice drát semusel dole ustrihnout ve výši kolena zamotat

Tohle "....s kolegy z Česka, Slovenska, Bulharska... jsme se dohodli, že kvůli tomuhle jsme nezvonili na náměstích klíči, ani nebourali berlínskou zeď" mi připomenulo vlastní zkušenost z devadesátek a kraje nového tisíciletí, kdy jsem také měl to "potěšeni" učasti na firemnich teambuildingový aktivitách... S kolegy, v mém případě z Polska, Maďarska a paradoxně ze Švycarska (ano, byl to český emigrant) jsme se, k naprostému nepochopení našich západních kolegůch, snažili v maximální míře tyto bojkotovat a vůbec nám nevadilo, že jsme v různých soutěžích končili beznadějně poslední, popřípadě jsme některé obzvláště "povedené a vtipné" aktivity prostě odmítli dělat.

Jsem ročník 1950, takže tu dobu školního brigádního otrokářství jsem prožil v míře vrchovaté. Ještě tak jarní brigády na zalesňování na "zetkách" v sudetech, či na podzim sběr brambor na státních statcích a JZD byly přijatelné, neb byly v rámci školní výuky. To jsme jako mendíci brali jako rozptýlení a obohacení si jazyka od místních usedlíků a i politický diskurs. Ale jiná věc byly prázdninové brigády, či sobotní a nedělní nácviky na spartakiádu. Já, jako starý/mladý tramp jsem měl odpor vůči těmto nařizovaným volnočasovým aktivitám v duchu bolševické ideologie typu "Mladé gardy" a Pavky Korčagina. Chmel, to bylo skryté novodobé otroctví, kde činovníci JZD tyli na prací otrockých mendíku, kdy chmelová brigáda byla o prázdninách dobrovolně povinná. Jet nebo nejet na chmelovou brigádu, je sice nepovinné, hlásala sudružka ředitelka SVVŠ, ale kdo nepojede, nechť si následky přičte rodičům a sobě. To byl tehdá silný argument, jak mendíky donutit jásat a pět při plnění věrtelů chmelovými šišticemi, zatím co si jézeďáci váleli šunky u Balatonu. Jak pak po sklizni šištic vypadala bříška prstů mendíků, bylo nabíledni, Indulona a jelení lůj to pak napravovaly až do Vánoc.

Já se těm kouzelným zážitkům vyhnul medicínsky, alergie na pyl a potvrzení od lékaře. Takže jsem dobrodinní chmelových brigád o prázdninách unikl. Nácviku na Spartakiádu jsem se po sobotách a nedělích vykrkl, upředňostňoval jsem tramping a sport, né nějakou kašpařinu "raz-dva-tři" ve smyslu rozhlasových ranních rozcviček (pamětníci pamatují https://stream.idnes.cz/audio/0809/media/A080915_P...). Byť jsem byl sportovně výkonný ve sportu i na závodní úrovni, obdržel jsem v 8. třídě "dobrou z tělocviku", beru, nebyl jsem konformní , to platí i dnes. Co z toho plyne? Furt se něco děje na politickém kolbišti, místo smyslplných rozhodnutí, se politici hašteří, jako Ruchovci a Lumírovci. Většinou oba tábory "o houně", dehonestaci politického protivníka. Trochu jsem od brigád odbočil.

Co nebo kdo je mendík? To jsem v životě neslyšel...