Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Zimy to bývaly náramné, se spoustou snehu. Takže se dalo lyžovat, bruslit, sáňkovat, koulovat, stavět sněhuláky, dělat andělíčky nebo stavět sněhové bunkry. A vůbec nejlepší na pořádných zimách byly zimní prázdniny, které jednou trvaly celý měsíc. Ostatně jejich krásu si budou moci prožít i současní školáci, až se zavřou uhelné elektrárny, jaderné ještě nezískají ani stavební povolení, přestane foukat a sluníčko se schová za mraky.

My jsme měli v kuchyni na stěně petrolejku, protože v 50tých letech vypínali večer v zimě často proud i v celé Praze.Takže nic nového,

Mladé generace se většinou zastávám a nemám pocit že by byli úplně marní. Nicméně cítím, že jsme to s umetáním cestiček možná trošku přehnali. Jet na hory 4hodiny nevytopeným autobusem a tam si nejdřív ušlapávat svah, než se dalo lyžovat mi tenkrát přišlo normální. Dneska by to nikdo už neabslovoval. Už jsem taky posílal vojnu a bolševika na nevděčnou holotu, která si naše tehdejší potíže vůbec nedokáže představit. Asi jsem už starý.

Dobré počtení, zejména pro pamětníky, ti mladší, pod 50, to nejspíš neocení. Když jsme byli mladí, nesnáze nám moc nevadily, někdy byly i přínosné. To když po týdnu doma v sobotu v rozhlase oznámili, že se uhelné prázdniny prodlužují o další týden. Rodiče sice brblali, že zase nejde elektřina, ale svíčky měl doma každý a dokonce lidé s nimi uměli zacházet. Nebylo slyšet o tolika požárech jako dnes, holt nebyl Blesk, Aha, Super a podobné sr..ky. Nevím, asi byly větší srážky. Když na šumavském Pancíři nebyly dva metry sněhu, tak jsem zimu považoval za poněkud slabou. Než jsem pořídil Škodu 110 LS, se kterou jsem měl v zimě stejné zkušenosti, jezdívali jsme na lyže vlakem Sněhulákem. I se stávalo, že za Nýrskem se vlak zastavil, nadšení lyžníci vystoupili do závějí a vlak dotlačili do Zelené. Pak už to šlo, sníh na kolejích byl odtátý od zimního slunce. To dole bývalo jinak. Vzduch byl kromě nikotinu prosycen i kyselinou sírovou, takže v prosinci napadlý sníh zmizel až v březnu. A kupodivu, lesy, určitě ty šumavské, tehdy vypadaly daleko lépe než dnes. Možná to bylo tím, že nebylo v té době zvykem přivazovat se ke stromům řetězy. A jak se podle zpráv z éteru zdá, ty svíčky bychom si měli zase připravit, ty dušičkový by měly být určitě bezpečnější než hromničky. Petrolejky jsem v obchodě už dávno neviděl.

Nikdo nepíše o baterkách. Svíčky, ano, ale baterky hlavně. A baterie v rezervě. Převážně ty ploché. Posléze baterky na "buřty", na 2, luxusní na 3. Ty dosvítily až do mraků... Pamatuji. A žárovičky.

Jo Jo, to jsme byli o 70 let mladší.

Tak určitě, v 50.-60. letech jsme každou zimu chodili do Stromovky sáňkovat, na rybníčky bruslit a na Malou říčku taky bruslit a hlavně hrát verzi na hokej. Každý měl hokejku, brusle a puk. Branka se udělala ze sportovních pytlů.

Už je to 60 let, kdy mne a moji drahou polovičku přestalo bavit randění na sněhem zapadaných lesních cestách. Jako studenti jsme neměli tolik peněz, abychom mohli vysedávat po kavárnách (byla zde jediná a člověk se zbytečně vystavoval pomluvám závistivých a znuděných dam) nebo hospodách a vystavovat se poznámkách podnapilých hostů (tehdy se začínalo s těžbou uranu a horníků s minulostí často kriminálních zde bylo dost). Tak jsme se rozhodli svůj vztah zlegalizovat(existoval pro to neobyčejně účinný recept) a tento vztah trvá doposud. Také to bylo o hodně pohodlnější. Ostatně ty lesy už dnes vypadají úplně jinak a dnes bychom se v nich nejspíš ztratili.

tak osobne (77 rokov) som zazil nielen hromady snehu, ale aj ako sa 30cm napadanych v noci do popoludnia stratilo. skratka 7 rocne striedanie počasia.

a komentovat 55 a mladsich je vraj blbost, dnes sa zije INAK. nemá byť upratané, netreba mat financnu zalohu, ....

od toho casu ked som dostal taketo poučenie o vývoji svetav a okolia uz nekrutim v uzase hlavou.

ps - moje dcéry mi v druhej polovici 70tych rokov neverili konsky potah voza, uz vobec koč a sane s koňmi a spiežovcami ich privadzali do zachvatov smiechu.

ked som ich zaviezol do miesta detstva a uvideli pod strechou ten koc a sane uz nejestvuje nič čomu by mi neuverili. ani divé prasa, srnca, jelena chovaneho na volno. k tomu mam fotodokumentaciu a jazvy od klov a parozia.