Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Je to nějaké podivné. Do první třídy jsem šel v roce 1953. Nejdříve se ruka při psaní cvičila tužkou. Posléze jsme psali namáčecim perem do kalamáře a nikdy jsem nezažil, že by se do kalamáře namáčel culík vlasů spolužaček, vždyť ten kalamář byl.do určité míry pevné zastrčen v psací desce lavice a jeden by se pocákal.

Kdo se vypracoval v psaní, tak mu bylo přiděleno plnicí pero značky Žák, to bylo plněno inkoustem na principu kapátka.

Nějak si nedokáži.rozpomenout ,kdy jsme se dopracovali k propisce. Závěr ZDŠ??

Troška básnické nadsázky tam bude, ale zase ne příliš.

Existovalo neco cemu se rikalo krasopis. Ten propisky znicily...

Pane Vlku, jste jen o 3 měsíce starší než já, ale i u nás na Broumovsku jsme v první třídě psali tužkou. Teprve když jsme uměli psát, dostali jsme pero. Obyčejné, namáčené do kalamáře. Když někdo chtěl spolužáka naštvat, pero zapíchl do lavice, občas i do některé části těla. Zásoba náhradní pérek musela být v tašce. Plnicím perem jsem psala ještě po nástupu do práce v roce 1961. Břidlicovou tabulku jsme doma měli, ještě vnoučata si s ní hrála na školu.

S manželem vzpomínáme na jinou věc. Učitelé nás kontrolovali, jak sedíme a jestli "nepíšeme nosem". Běžné bylo, že učitel vzal žáka za vlasy a hlavu mu zvedal. Nebo žáček dostal mezi oči a lavici třiceticentimetrové pravítko. A sedět s rukama za zády bylo normální. Nevím, jestli jsme byli pozornější než dnešní děti, možná ano, možná ne.

Jsem jen o rok mladší, ale také jsme v první třídě psali tužkou. O tabulkách jsem slyšel z vyprávění. Pan Vlk si občas něco vymyslí.

K Vašemu posuzování vhodnosti mobilů - mírný nesouhlas.

Jejich zákaz "při hodině" (mimo hodin, kde se plánovaně využívají) - v pořádku. Zakazování věcí, které do vyučování nepatří - co proti tomu namítnout.

Mladá generace všeobecně dnes používá mobily ke komunikaci - když sedí vedle sebe v parku či v restauraci. Už kvůli tomu ani nešukají. Nejen hmotné zajištění a dosažitelné bydlení je motivem k založení rodiny a plození dětí. Přes mobil dítě nepočnete.

Co se asi už nepříliš přesně pamatuji, z dob mého dětství mezi érou per s kalamářem a érou propisek , byla poměrně dlouhá mezidoba. Kdy se používaly pera plnící. Což tedy museli provést rodiče dětem doma, a nejlépe mít s sebou ještě jedno jako rezervu. A potom přišel další hit, plnící pera s náplní v bombičce.kterou zdatný žák dokázal vyměnit i ve škole.

A jak jsme vyrůstali, tak potom už nám bylo ve vyšších ročnících, už jsme mohli používat pera čínská. Což bylo rozhodně něco jiného, než kapitalistické propisky, protože rudá Čína byl tehdy náš spojenec

A nepletete si to s čínskými propiskami? Ty tehdejší byly opravdu mnohem kvalitnější než naše, psaly tenkou linkou a nedělaly modré fleky (taky stály snad 10 nebo 15 korun).

Jsme asi s autorem víceméně vrstevníci, ale můj ižvot byl určitě jednodušší. Věci přicházely a odcházely a tak to šlo pořád dál.

Ale ono je to pořád stejně...

Nejen hmotné zajištění a dosažitelné bydlení je motivem k založení rodiny a plození dětí. Přes mobil dítě nepočnete. - No ZATÍM ne.

Nepočnete. Koupíte.

Do vzpomínek o zakázaných propisovačkách si dovolím vstoupit vzpomínkou, že někdy v roce 1958 jsem si koupil v papírnictví (NARPA) v Dřevohosticích "vječnoje piró" sovětské výroby, kterým ovšem také bylo zakázáno ve škole psát. Ale už bylo dovoleno psát plnicími pery různých systémů, o čemž se autor ani nezmiňuje.

Já nastupoval v r. 1960 a plnicí pero nám bylo individuálně povolováno až podle úspěchů s perem s násadkou. Ono totiž i to obyčejné plnicí pero "kazí písmo"...

Ono to ocelové, namáčecí pero nebylo samo o sobě takový problém. Problém byl, když se takové, nepříliš kvalitní pero potkalo s papírem školního sešitu. Takové pero totiž ke správnému fungování vyžaduje (kromě dovedného pisatele) také dokonale hladký a pevný papír. Tím se na školní sešity rozhodně neplýtvalo. Plnička se zaoblenou špičkou byla lepší, ale až propisovačky umožnily plynule psát i na méně kvalitní papír.

Do našeho života vstoupil tento světodějný vynález roku 1950 pod názvem kuličkové pero. Ve špičce tenké tubičky se odvalovala miniaturní kulička a podle toho to písmo i vypadalo..