Dneska by se řeklo či napsalo „hlášení“, za mých školních let, když soudruzi zvítězili, se všechno změnilo. Takže z těch dob si pamatuji nejen na nástěnkách psaná hesla „Američtí agresoři utopíme v Rudém moři“ (na čí straně jsme tehdy stáli už si nepamatuji, ale určitě na té „správné a pokrokové“ – to my vždycky podle našich novin – ale „Tvrdá pěst dělnické třídy“ poslala 50 000 (těch co uměli psát apod.) do výroby. Nový pracující lid se utěšoval nadějí, že „při nejhorším mě vyhodí od krumpáče k lopatě. Stav průmyslu, kdy ti, co byli poněkud méně inteligentní ale zato přesvědčení, šli dělat dělnické ředitele a ti mnozí jiní něco jiného. Takže si pracující lid dělal prdelky ze soudruhů třeba ve vymýšlení hlášení závodního rozhlasu: „Soudruh doktor inženýr Špidla, instalatér, ať se dostaví do kotelny! Praskla na něj aféra!!“ ...A podobně dopadlo i školství. I tam bylo součástí života „školní hlásání“.
„Všem žákům naší školy se od zítřka nařizuje“, zachraptěl reproduktor na stěně třídy hlasem našeho školníka s informací, že: „z nařízení ředitele školy se nesmí to od zítřka to ... něco jiného…“ Jako například, že se nesmí hrát fotbal tenisákem po školních chodbách. Případně, že se musí žactvo při příchodu do školy přezouvat do cviček už při vstupu do budovy. Žáci od třetí třídy se pak v pátek dostaví v holinkách či podobné obuvi v 6.30 před školní budovu, neb se pojede na brigádu na sbírání „mandelinky bramborové“ škodlivého amerického brouka a jiné podobné zásadní informace.

Prvně takovéto „hlásání“ jsem vyslechl tuším v roce 1950, když jsem začal býti školákem. Tedy osoba podřízená nejen „Straně a vládě“, to jako všichni, ale zvláště pak ještě ministerstvu školství. Ministrem byl tehdy nezapomenutelný a nesmrtelný soudruh Zdeněk Nejedlý. O něm se vykládala historka, že když se jednou po skončení zasedání vlády její jednotliví účastníci rozcházeli, jeden nově jmenovaný podtajemník si dovolil upozornit jednoho soudruha ministra, že u stolu stále sedí nějaký pán, už poněkud potažený pavučinou. „Jistě o tom jsme informováni,“ pravil soudruh ministr. „To je soudruh Zdeněk Nejedlý, ministr školství!“ „No jo, ale on vypadá jako když je mrtvej!“ pravil mladý soudruh. „No to taky je,“ odpověděl ministr. „Když on se mu to ale nikdo netroufne říct!“ (Z. Nejedlému se říkalo „Rudý dědek“ a všichni se ho báli.) Když tak poslouchám v současné době projevy některých odborníků na školství a jiné sociální vědy, obávám se, že takových mrtvých soudruhů Zdeňků Nejedlých máme na nejvyšších místech v našem státě, zvláště ve školství, jak říkají bratři Slováci „priam neurekom“. (Oni tedy taky...)

Školní rozhlas byl tehdy pro mládež jedním ze základních nositelů informací, neboť denní tisk určený přímo dětem nevycházel, rozhlasový přijímač, to byla těžká bedna, která stála někde na polici a nikdo ji s sebou nenosil a o nějaké elektronice či internetu nebo televizi se nikomu ani nezdálo. Školní rozhlas nás tehdy poučoval společně s médii, což bylo všechno pevně v rukou Strany, a soudruha ředitele a školníka, kteří byli také pevně v rukou Strany, nabádal, káral a hlavně vedl k lásce k socialismu a nejvíce k soudruhu generalissimovi Stalinovi. A obecně k boji za světový mír, a hlavně k uvědomělému a správnému myšlení a chování … a soudruzi to tak měli tzv. na háku, protože když to říkali v rozhlase anebo případně psali v Rudém právu, tak to bylo určitě pravda mysleli si mnozí. Ti, co si to nemysleli, tak šli „sedět“ nebo do PTP. Strana a vláda a lid v tom jeli celkem společně, ovšem odmyslíme-li si ty zrádce, kteří zdrhli přes kopečky do západního Německa a ty, kteří momentálně seděli v nějakých lágrech. Takže jednota byla pevně vytvořena a od mládí vtloukána mládeži do hlavy.

A dnes už jsme zase v tom! Listopad zmizel v daleké minulosti, my „nejsme jako oni“, protože my chceme, abyste si mysleli něco jiného, než si mysleli oni, totiž to, co si myslíme my. V návodech na správné myšlení došlo k pokroku. Například pro žactvo ke školnímu rozhlasu přibyla další vychovávátka, jako je rozhlas (v mobilu), veliká televize na stěně i ve smartphonu, mobily snad už mají i mluvící papoušci zoologické zahradě, a to všechno dovršují různé sociální sítě. Ovšem, milý „woke“ i jiní bojovníci za „lepší příští“, ono aby už bylo „to lepší příští příště lepší“, a hlavně aby si to myslela většina lidstva, tak to se nějak nevede. Nějak se nám tam vloudila chybička do projektu. Nějak se nám to vymklo z rukou přátelé. Nikoho, ani třeba nás scifisty, co jsme internet vítali jako spásu, nenapadlo, že je to z budoucnosti se vynořivší obluda, která na nás kouká jako na neandrtálce.

Více než rok mi sdělují různí televizní hlasatelé, političtí komentátoři, že situace je neúnosná. A že si na ni stěžují nejen učitelé, ale i ředitelé škol, neb že si mládež čte, co chce a kouká na co chce, a dokonce si myslí co chce. A často z těch stížností „vzdělanců“ vyplyne, to že slavný pedagogický sbor i různí učenci a ministři a politici nemají nejmenší představu, co se té mládeži v hlavě děje. A hlavně co s tím. Jak to vlastně udělal Homo habilis (objem mozku: 650 až 800 cm³), že se z něj stal Homo sapiens sapiens (objem mozku: 1 400 až 1 500 cm³) se přesně neví. Ale co je jasné, že dnešnímu výhonku druhu Homo Sapiens jsme, ani nevíme jak, přidali další mozek AI. Tak veliký, že si jeho velikost ani nedovedeme představit. A řešíme to podle mne tak nějak jako Homo erectus (objem mozku: 850 až 1 100 cm³). Tedy, obrazně řečeno klackem do hlavy.

Jsme informováni, že vlády různých států zakazují, aby žáci používali ve školách mobily a sociální sítě, tedy ten nový technický mozek. A ti nejpokrokovější – podle mě ti nejtupější, kteří vůbec nepochopili, že se situace změnila, stejně tak, jako když kdysi lidstvo vymyslelo písmo, si myslí, že to vyřeší tím, když zlotřilé a bůhví na co myslící mládeži zarazí nejméně do 15 let jakékoliv napojení na tato moderní informační zařízení. A protože tihle zakazovači nového myšlení bývají často na hranici gerontologického úpadku vlastního myšlení, tak si asi myslí, že když to zarazí aspoň na 15 let, že do té doby už oni sami tady nebudou anebo se budou kamarádit s MUDr. Aloisem Alzheimerem a bude jim to fuk. Docela by mě zajímalo, zdali nějaký archeolog a znalec starých civilizací nezná nějaký podobný případ. Třeba kdyby faraon nebo indiánský Montezuma nebo jiný podobný vůdce přikázal, že se lidi do 15 let nesměji nic učit, třeba psát anebo používat kolo, že je to moc nebezpečné.

Také u nás máme podobné Montezumy. Jak to sdělila v Mladé frontě jakási samozvaná odbornice na mladý mozek a společnost jakási Michaela Mlíčková Jelínková z iniciativy Digibalance (najděte si tento spolek na Googlu, a to se budete divit, jaké nesmysly může podporovat naše ministerstvo školství), a v článku ji různí podpořili třeba ředitel Národního ústavu duševního zdraví J. Horáček, tzv. odborníci, z nichž většina je podle mých zkušeností schopná maximálně tak využít 5 % toho, co smartphone a vůbec tato digitální sféra poskytuje. A právě dnes 22. 7. 2026 potvrdili dnešní předseda vlády a dnešní ministr školství, že nelze dovolit, aby si mládež myslela a koukala, na co chce a poslouchala kdejaké závadné myšlenky. Neboť je to mimořádně škodlivé, vede to ke zblbnutí žáků a tím občanstva vůbec a to my (tedy oni), kteří máme na starosti naše žáky, pardon naše národy, nikdy nedopustíme. Proto se naše vláda rozhodla, že tak, jak uvažuje Evropská unie, zavedeme i u nás celoevropskou regulaci. Která by zakázala přístup k sociálním sítím a dalším digitálním platformám dětem do 13 či 15 let. Ovšem páč jsme pokrokoví demokrati, dovolíme možnost přístupu pod dozorem rodičů a učitelů pro vzdělávací účely. V Česku také naše milovaná vláda podpořila návrh na plošný zákaz používání a odebírání mobilních telefonů během výuky na základních a mateřských školách i nižších stupních gymnázií. Což má zlepšit prostředí ve třídách a duševní zdraví dětí. Páter Koniáš by měl radost! Vše špatné a hříšné zničíme a spálíme, jejich držitele potrestáme a my sami, jako „duchovní rodiče“ zkontrolujeme a dodáme, co naše mládež smí vědět. No, ale zas se mají duchovní giganti v Bruselu i Praze možnost dostat do paměti národa. Jak to napsal Karel Havlíček Borovský: „Českých knížek hubitelé lití: / plesnivina, moli, jezoviti“). On ty mobily a sociální sítě a jejich „hubitele“, už to někdo nadanější než já, upraví do pádných veršů.

Tak trochu to tvrzení o tom, jak sociální sítě ničí mladé mozky připomíná blouznění jistých katolických mravokárců v 18. a 19. století. Kdy „existovala vědecky potvrzená pravda“, na které se shodla většina vědců (jako dnes na oteplování), že při provozování onanie mozek degeneruje. Dotyčná zvláště tuto manipulaci provozující mladá osoba se prý podle tehdejších vědců a mravokárců stávala dementní. A je proto nutno mládeži na noc přivazovat ruce k bočnicím postele anebo jim na noc svazovat ruce za zády. Samozřejmě v jejich výsostném zájmu. Až tuto obludnou blbost vyvrátil (prý) slavný filozof (Sigmund Freud) poznatkem, že: „Kdo tvrdí, že nikdy neonanoval, onanuje dodnes.“ No, vzhledem k tomu, co tehdejší mládež do dneška dokázala, od parního stroje až po cesty na Měsíc a zabránění hladomorům, tak snad, pokud to má něco spojeného s onanií, by se měla onanie mladým lidem doporučovat.

Dneska jsme moderní a demokratičtí, takže nevyhlásíme, že poslech zahraničního rozhlasu se trestá smrtí, ani nebudeme vysílat rušící kravál, my to prostě demokraticky nařídíme a školákům při vstupu do školy mobily zabavíme. Mimochodem, pak bude mít kde kdo, kdejaký učitel, školník, fízl, úchyl možnost lehce zjistit, co mají naše děti uložené v mobilech, s kým si píší, co si píší, co fotografují a prostě „fšecko“. Tomu já říkám ta nová pravá „demográcie“, kterou budujeme! Všechna tato nařízení, od vyhlašovaní v roce 1950 školníkem ve jménu ředitele školy a ve jménu ministerstva školství a nápadech moralistů a pokrokářů v dnešním světě mají jednu věc společnou.

Jedná se o věc, kterou nedokáží vyhlašovatelé dotyčných příkazů a zákazů uskutečnit. Protože žactvo a obyvatelstvo vůbec je potměšilé. V roce 1950, když se nesmělo např. kopat tenisákem na dlouhé školní chodbě, chodili jsme „čutat“ před klučičí záchody, případně do sklepa. Anebo jsme vyběhli ven a ruče zlikvidovali školní „mičurinskou zahrádku“. Kde jsme do praxe uváděli nejpokrokovější zemědělství na světě, totiž to sovětské. Dnes je nejpokrokovější zemědělství to eurounijní, jen školní mičurinské záhonky nějak zmizely. Také příkaz, abychom se přezouvali hned ve vchodu, kde bylo vždycky namačkáno plno dětí s taškami na zádech, jsme vyřešili tak, že jsme se přezouvali jinde. Nejlépe rovnou venku před školou na dvoře, který byl sice vydlážděný, ale většinu času byla ta dlažba pokrytá hlínou a vším možným, co jsme tam nanosili po cestě z domova na botách. Neb kolem školy byla pole a nedlážděné polní cesty. V případě vlhka to bylo vylepšeno takovým tím správným bahýnkem. Neboť krásné betonové či vyasfaltované cesty se vyskytovaly v době, když já jsem začal chodit do školy, pouze před nemnoha městskými většinou za Rakouska a první republiky postavenými školami. Další „faktótum“, které bylo s takovýmito nařízeními přímo vždycky srostlé, samozřejmě znamenalo to, že to platí pro žáky, nikoliv pro uvědomělý pedagogický sbor. A vydavatel nařízení ani moc sám nevěřil, že to bude někdo skutečně dodržovat. Ovšem byla zřízena hlídací služba a při jejím výkonu si užil hlavně školník. A soudruh učitel Dodl, což byl obecně známý idiot a kovaný člen Strany.

Jo a co se týče vzdělání, a toho, jak je to s mládeží špatné… snad padesát let jsem slyšel, že mládež nečte, proto národ blbne… A proto je nutno… A hustili do nás Babičku, Majerové Robinsonku, Čuka a Geka, Jak se kalila ocel… A my si pod lavicí četli svázané Vpředy, Hochy od Bobří řeky, českého Vernea J. M. Trosku, Rodokapsy a Annu Kareninu si mohli strčit – víte kam. No a po roce 1989 je najednou všude megaknihkupectví, antikvariátů a byznysů, kdy si lidi sami posílají knížky… Takže, kdo tady byl blbec? Respektive Kdo tady JE BLBEC?

Jak se to bude řešit dnes, to přesně nevím. Ale, jako dítě, na jehož křestním listě (oficiálně Rodný a křestní list / Geburts- und Taufschein) byl kolek s nápisem Böhmen und Mähren, si něco pamatuji. Za války se poslouchal Londýn, na černo se chovala prasata, utíkalo se do zahraničí, pak se v tom utíkání pokračovalo, tiskla se zakázaná literatura, byly ilegální oddíly skautů, za bolševika dělala polovina lidí na černo a šmelila se vším možným a nějak jsme to přežili. Doufám, že mládež přežije tohle. Ostatně představa, že zítra budou řídit jaderné elektrárny, lety na Mars, továrny ovládané umělou inteligencí lidi, kterým se pokouší tihle blbci zakazovat mobily, je stejně šílená, jako když Mao Ce-tung nařídil kulturní revoluci a výrobu oceli ze starých hrnců v hliněných pecích na čínských vesnicích.

Pokračování příště.

Václav Vlk

Trocha letního veselého čtení:

Dosvětáci

Slunce, moře, písečná pláž… A my jsme byli tehdy krásní a mladí…
K dostání zde

Stálo to za hovno - A stejně byla sranda! 3. obnovené a doplněné vydání

Každá doba je nějaká, ale sranda musí být.
K dostání zde