Zatímco moje povídání posloucháte, potuluju se s vnučkou Dominikou v Benátkách. Nejspíš si pomyslíte, že už začínám být jaksi zmatený a jdu cestou amerického prezidenta. Koho rozumného by napadlo jet v červenci do Benátek? Do Benátek se přece jezdí časně na jaře na karneval anebo na podzim. Určitě ne v době největších veder. Jistě že to vím taky, jenže školní prázdniny jsou v červenci a srpnu, nikoli v době karnevalu. Omluvou budiž, že nás tam táhne výstava současného umění Biennale, konaná jak název napovídá jednou za dva roky. Dneska mají v paláci Arsenale zavřeno, takže někde funíme ve stínu, ale zítra už jsme na výstavě a věřím, že tam mají klimatizaci.

Horko není to jediné, co mi kazí obzor. Jak to bude na letišti? Opravdu se mi nechce čekat hodiny na kufr. Pojedeme tedy nalehko, musím nastudovat rozměry povoleného zavazadla, letíme nízkonákladovkou. Nic nepotřebuju, jen prádlo, notebook s nabíječkou a nabíječku na mobil. Kartáček na zuby. Holení si neberu, aby mi v zájmu boje proti terorismu nesebrali pikslu s pěnou. Dosti na tom, že jim bude v rámu pískat moje endoprotéza, jednou mě dokonce hnali do kabinky a stahovali kalhoty a chtěli vidět jizvu. Ano, u nás v Praze na Ruzyni.

Jsem zvědavý, jak to v Benátkách bude. Už jsem tam byl mockrát a zatím jsem se nepotkal s něčím jako nevraživost. Nicméně stále častěji čtu, jak roste hněv místních proti turistům. Nápisy typu TOURIST GO HOME jsou na zdech v Barceloně. Taky bych se tam chtěl zase jednou podívat, na Casa Mila a park Güell. Budu si asi muset nechat zajít chuť, nebo se namaskovat za uprchlíka, ti jsou ve městě vítáni, soudě podle nápisů na stěnách. Čeká nás v Benátkách domorodý hněv? Mohl bych se bránit, že nejsme jen obyčejní očumující turisté, co se chtějí vyfotit na Ponte Rialto a pak mizí pryč, že jsme přijeli na Biennale a mohl bych ukázat lístky, posloužily by mi jako bumážka, tu potřebujete při cestování v Rusku. No, ve chvíli kdy mě posloucháte, už jsou otázky zodpovězeny a příště povím, jak to bylo.

Dnes už řeknu jenom to, že pocity domorodců, tedy Barceloňanů případně Benátčanů chápu. Před pár dny mě okolnosti přiměly k návštěvě centra Prahy. Už to nebylo to moje rodné město, kde jsem znal každý kout a průchod a co chvíli jsem potkal známou tvář. Nebylo mi tam dobře. Ale neozbrojil jsem se sprejem a nenapsal na zeď TOURIST GO HOME. Volil jsem variantu GO HOME. Jel jsem domů abych si přichystal batůžek s prádlem a kartáčkem na zuby. Pastu si koupím v Benátkách. Na letišti by mi ji zabavili v rámci boje proti terorismu.

Psáno pro ČRo Plus