Na Velikonoce se mají dít zázraky. V kostelech se šeptá o naději, o novém začátku, o návratech. Farář Jirka z Brna – konkrétně z Králova Pole – to vzal doslova. A jak už to u dobrých lidí bývá, přál si dobře. Možná až příliš dobře.

Článek

Velikonoční restart aneb Jak dobrý úmysl zavařil planetu

„Pane Bože,“ pravil prý po půlnoční mši, „dej lidem, ať ještě jednou uvidí své blízké. Rodiče. Prarodiče. Ať se obejmou.“

Krásná myšlenka. Dojemná. Sdílitelná na sociálních sítích, kdyby ji někdo nahrál. Jenže – a tady vstupuje na scénu božská byrokracie – žádost nebyla nijak specifikována. Bez časového omezení. Bez geografického filtru. Bez poznámky „týká se pouze farníků z Králova pole“.

A vesmír, jak známo, neumí číst mezi řádky.

Den, kdy se planeta zaplnila

Nad ránem se začaly dít věci. Nejdřív nenápadně. Na hřbitově v Králově Poli se otevřela první hrobka. Pak druhá. Pak všechny.

A pak nejen v Brně. A nejen v EU. Prostě všude.

Během několika hodin se planeta Země rozrostla o zhruba 150 miliard lidí. Ano, od počátku věků. Římané, Keltové, Afričané, kteří pamatovali první africkou ženu a její děti, středověcí kupci, barokní šlechta, ruští mužici, Banderovci, legionáři, Indiáni ze všech konců Ameriky, finští pradědové, nepálské prababičky… a také jedinci, u nichž by i antropolog zaváhal, zda už jde o člověka, nebo ještě o experiment evoluce.

Krátce po poledni se ukázalo, že nejde o duchovní návrat. Nikdo nebyl průhledný. Nikdo se nevznášel. Všichni měli hlad, a chuť po sexu.

Kolaps v přímém přenosu

Úřady práce kapitulovaly kolem deváté dopoledne. Představte si vysvětlit člověku z 5. století, že „operátor výrobní linky“ neznamená dozorce otroků. A že do práce se chodí na 6:30, ne až vyjde sluníčko.

Zdravotnictví? Přetíženo během minut. Hygienické návyky z doby bronzové se ukázaly jako nekompatibilní s moderní kanalizací. Praktičtí lékaři marně pacientům vysvětlovali, že zavírají v 12:00, a že neléčí od soumraku do úsvitu jako nějací středověcí felčaři. Navíc, co zaskočilo i fakultní nemocnice, s tím jak se vrátili středověcí a starověcí lidé, tak se vrátili již dávno zapomenuté nemoci a pandemie.

Doprava? Řekněme jen, že kombinace římských vozatajů a brněnské MHD vytvořila situace, které by nevyřešil ani magistrátní krizový štáb při simulaci konce světa.

A pak tu byl drobný detail: planeta má určitou kapacitu.

Ekologie? Spíš archeologie

Když se k původním osmi miliardám přidá dalších sto padesát, přestává být problémem třídění plastů. Přestává být problémem úplně všechno, co jsme dosud nazývali „problémem“.

Potraviny zmizely během hodin. Voda během dnů. Lesy začaly mizet tempem, které by rozplakalo i Petra Macinku, a to už je co říct.

Bývalý ministr životního prostředí Petr Hladík a věčně dobře naložený římskokatolický etik Orco Vácha prý jen tiše seděli a přepočítávali, kolik planet by bylo potřeba. Vyšlo jim číslo, které se nevešlo ani do božské excelové tabulky.

Sociální experiment, který nikdo nechtěl

Vedle ekologického kolapsu přišel ten sociální. Lidé z různých epoch měli různé představy o světě, právu, ženách, majetku i osobní hygieně. To, co jsme považovali za civilizační standard, bylo pro mnohé úplné sci-fi.

V ulicích evropských měst vznikaly situace, které by neprošly ani v nejdivočejším sci-fi scénáři. Kulturní šok? Spíš kulturní exploze.

Feministky po nedobrovolném skamarádění se středověkými Mongoly, Tatary, Ukrajinci, Rusy a Švédy křičely - vraťte nám ihned naše podpantoflácké muže z 21.století!

A farář Jirka?

Seděl prý večer v prázdném vypleněném kostele, hlavu v dlaních, a poprvé v životě si přál, aby jeho modlitba nebyla vyslyšena.

Jenže nekonečný vesmír a božstva neznají tlačítko „zpět“.

Poučení pro příště

Dobré úmysly jsou krásná věc. Ale v kombinaci s neomezenou mocí a špatně formulovaným zadáním mohou způsobit víc škody než zlý úmysl.

Takže až si budete příště něco přát – a nemusí to být zrovna na Velikonoce – zkuste být konkrétní. Přidejte jasné podmínky. Nastavte racionální limity.

A hlavně: přemýšlejte, co se stane, když to opravdu vyjde.

Z autorova blogu Legendární medvěd