Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Sice značně pozdě kvůli dovolené,

ale stejně mi to nedá se nepřidat k debatě.

Mléko piju denně a neznám nic lepšího! Tedy na žízeň. A k vepřu-knedlu-zelu? Co jiného?!? Špekáček, rybičky, pečené kuře, uzené se zelím - prostě neznám nic, k čemu bych si nedal mléko. I na ty třešně, jak už jsem napsal výše.

Člověk prostě nemá věřit tomu, co mu kdo namluví ("Na třešně se nesmí pít!", "Uhřátý nesmíš do vody!", "Když se neoblékneš, nastydneš!" a podobně), ale má si to sám vyzkoušet. Každý jsme jiný a co jednomu vadí druhému ne. Takže: nevěřit, ale (opatrně!) zkoušet! Což neplatí jen o mléku.

Jen ty škraloupy - také si na ně moc dobře pamatuju - ty jsem nikdy nemohl a dodnes mi vadí jakékoli drtky čehokoli v pití...

A.D.:

Chyba bude imho ve vecne nespokojenosti ceskeho konzumenta. Ale na druhe strane - narocny konzument muze pomahat zmene, kdyby byl ochoten pomahat aktivne. Psat stiznosti nikoliv do vrby (internetova fora), ale tam, kde to ma ucinek. Organizovat nespokojence, sbirat podpisy, zalozit organizaci, ktera by vec potlacovala atp. Nekupovat potraviny neopatrene detailnimi informacemi o hodnotach, ktere obsahuji a uvidite, jak rychle citelne informace na obalech budou.

Tady taky dostanete kvalitnejsi material spis ve specializovanych prodejnach nez v beznem supermarketu, ktery syti davy.  I zde musite vedet, kam pro to zajet a musite mit financni zdroje, ktere vam to umozni, protoze lahudky ve special. obchodech jsou samozrejme mnohem drazsi. Dulezite je, ze pro kazdeho je moznost vyberu podle jeho fin. moznosti - a jak ctu, u Vas je to taky tak. 

Nerikejte mi, za totality bylo lip, neuverim. Pamatuju si to i kdyz jsem pred odchodem do exilu jsem coby devce nevarila a tudiz jidlo 'neshanela'. Spis obleceni a kosmetiku, ktere taky nebyly. A knizky a hudbu, ktere taky nebyly. Atd., atp.......

Rozdil

byl v tom, ze tenkrat jsme shaneli plastikove sracky s peknyma obalama a dnes shanime veci, za kteryma bysme se tenkrat ani neotocili...Jenze byly stokrat kvalitnejsi nez dnesni "nahrazky"...

Leda prd je ted lepsi

Za komunistu to bylo uplne stejne jako ted. Kvalitni veci bylo tezke sehnat, obvykle staly vic penez a casu na shaneni. Jenze nejak nevidim rozdil. Pokud chce clovek kvalitu, tak za ni nejen zaplati, ale obetuje i cas nekam si pro to dojet a dovezt.

Re: Leda prd je ted lepsi

To chcete rict, ze i dnes musite jednat s vexlakem, abyste si koupil dobre usite dzinsy,  kvalitni scotch ci bourbon, sedmicku francouzskeho vina nebo dobrou cokoladu? 

ďjó moře, tedy mlíkárny.....

vedle našeho domu byla mlíkárna, které vládla pevnou rukou paní Vaněčková. Za pultem měla srovnané (asi hliníkové?) konve s mlékem sladkým, kyselým a ještě jedním, možná to bylo podmáslí, na nich zavěšené takové kovové válečky 1/4, 1/2 a 1litrové. Nepamatuji se, že by v té době byl kefír. Na pultě pod šturcem byly olomoucké syrečky, plesnivej sejra (o Nivě tehdy ani potuchy), v rohu stoleček a dvě židle, kde běžně snídali svoji dvojku mléka s loupáky nebo karlovarskými rohlíky svobodní pánové a študáci. Paní Vaněčková vždycky ráno natahala do krámu konve mléka, aby je stihla před otevřením příslušně naředit vodou, koše housek a rohlíků, a taky fantastické jogurty v lahvičkách. Byly skoro stejně dobré, jako pověstný bulharský jogurt. Každé všední ráno jsme chodili pro 2 litry mléka a 15 housek, které byly ještě ručně pletené. Bohužel, ta rajská doba netrvala dlouho, velmi záhy se přešlo na housky ražené, což už nebylo jaksi ono. Můj bratranec se ale učil pekařem, a tak jsme měli ještě chvíli možnost, ale jen o prázdninách, si ručních housek užít. Vracel se z práce, když my jsme ještě spali, a budil nás tím, že na nás do postele vysypal pytel ještě teplých housek. Naposledy jsem podobné jedla z Mostecké pekárny, od jejího zrušení jsem už nic takového nepotkala. A vyhlášený chleba pekl pekař v Kytlicích (pan Horníček), Verneřicích u Děčina a pak taky v Husinci (u Prachatic). Podobný, ale jen podobný, je Seberův chleba v Plzni, ale i ten už se zkazil, je moc slaný. A ještě něco krom mléka dneska neseženete - dobrý salát a obložený chlebíček. Obojí se tváří, že se nic nezměnilo, ale jen pamětník ví, že ano a moc. Co říkáte? 

Re: ďjó moře, tedy mlíkárny.....

Madam, věřte nebo ne, když zbuorali pekárnu v naší Lhotě, chodili jsme až do Verneřic pro chleba, který byl široko daleko pověstný . . . ale jak jste se dostala z Mostu doVerneřic?  Do Mostu brácha dojížděl na chemickou průmyslovku a jezdil domů jenom na víkend . . . . 

A co teprv žinčica!

Jenže naši slovenští bratři ji mermocí ukrývají před světem.

snad se najkde odvážný cestovatel, který vzorky žinčicové mikrobiální kultury propašuje v duté holi /jako kdysi kokony bource morušového z Číny)

Re: A co teprv žinčica!

My ju neukryvame, naopak ju kazdemu odporucame, lenze zincica je medziprodukt vyroby bryndze z ovcieho mlieka na salasi a uz sa dalej nespracovava, iba sa pije. Co sa tyka bryndzovych halusiek, slovenskeho to narodneho jedla, ktorym sa prave zincica zapija,bohuzial  nemaju taku povest ako vepro-knedlo-zelo, ale kto im raz prepadol, je strateny. 

škraloup?! brrrr...

Tak škraloup jsem nikdy nemohl a dělalo se mi z něj zle, nicméně to byla velmi účinná munice. Nabrat na ukazováček a mrsk ho...

cerstve kozi.....

...hezky jsem si pocetl o mleku i "mleku".....dekuji.....potom jsem na nej dostal chut, i nalil jsem si cerstvy od moji kozicky Anetky, rano jsem si ho osobne nadojil.....jestli neverite, je to vas problem...

Mlíko jo...?!

Nemůžete pít mlíko, když nemáte krávu.

To co koupíte v krámu určitě není mlíko, to už ví dneska každej vůl...!

PS.Před krávama se to zatím tají.

Vzdycky, kdyz ctu na psu nostalgie o totalitnich dobrotach,

(nedavno dokonce i o kvalitnich detskych knihach!), vzpomenu si na to, jak jsem skvele housky a chleba ochutnala teprve po nedovolenem prekroceni hranic do Rakouska, totez s uzeninami, cokoladou, jogurty a jinymi dobrotami z mlika. Doma v cesku byly kvalitni zdroje jenom z vlastni zahrady a diky kucharskemu umu moji babicky, ktera kouzlila dobroty i z toho mala, co bylo k dostani. 

Taky si vzpominam na prvni navstevu ceska po par letech v exilu ( 1990). Prijeli jsme z Vidne v patek navecer a rano sli pro snidani. Pecivo nebylo, ani to gumove, mleko taky ne. Za "deli" pultem byla sice prodavacka, jinak par ponure vyhlizejicih sledu a nejaky pistaciovy salam. Nikde nic, po ceste se plouzily utahane zeny s prazdnymi a plnymi lahvemi piva pro manzely, jejich pupkati muzi sedeli o kus dal v zahradni hospode, taky u piva. Snidani jsme tedy vynechali a na obed sli do restaurace. Tam taky nic krome nechutne obarvene vody, ktere odvazne rikali gulas.

Ted ve stejne samosce dostanu temer vse co potrebuju a v tez restauraci vyber nejmin padesati jidel vcetne cerstvych ryb, zveriny, zeleninovych salatu a vynikajiciho sudoveho vina.

Re: Vzdycky, kdyz ctu na psu nostalgie o totalitnich dobrotach,

Milá Zuzano, máte recht milionkrát. Já tady nepíšu o tom, jak to bylo za totáče úžasný. Já píšu jak nám bylo úžasný ,když všechny holky -ty co jsme my považovali za holky, a ne třicetileté stařeny, že - měly pevný prsa , všichni měli vlastní zuby a tráva byla zelená celý rok. No, někdy napíšu něco o strašných českosloveských RAJ a sámoškách , jen najít něco, co by bylo vtipný.