Zásadní a velké události přicházejí často skoro nepovšimnuty. V době objevení Ameriky informace, že nějaký Kolumbus dojel rovnou cestou do Indie, nikoho moc nezajímala. Ani lid, ani vzdělance. Nakonec, on ani sám Kolumbus asi netušil, co vlastně svým činem způsobil! A už vůbec netušil, že objevil nějakou Ameriku. Myslel si, že byl v Indii.

A navíc najednou se tou cestou tak nějak prakticky rozkecalo, že Zeměkoule není placatá, ale kulatá. A že tam někde je nějaký další kontinent. Což vedlo k mnoha dalším událostem. Například k vzniku USA, což je dneska pro značnou část lidstva úplné boží požehnání. Protože na koho by se jinak tak pěkně už více než sto let nadávalo?! Vidíte: Kolumbus objevil Ameriku a najednou jsou tady automobilky, feminismus, globalizace a oteplování. Z ničeho nic.

Podobné je to s mnoha dalšími zásadními věcmi. Například už od dob Starého zákona bylo lidstvu jasné, že matka je důležitá a otec jaksi poněkud "vedlejší". Toto pravidlo pak vtělili staří Římané do základního právního axiomu, a to, že: "Matka vždy jistá, otec vždy nejistý." Tím se neřídí jen Evropa a české soudy, to ostatně dodržují tisíce let Izraelci až dodnes a pravým Židem je vždy jen ten, kdo pochází z židovské matičky. Neboť "matka vždy jistá…"! Taky naše soudy v tom mají jasno. Jedna naše známá (v době činu vdaná) si našla pána a jak to bývá běžné, než si s ním začne něco vážného, hupsla s ním do postýlky. Přece nebude kupovat zajíce v pytli, že! S manžílkem, páč ji "nebavil", naopak do postýlky neskákala a neskákala, a pak se rozvedla a povila dítko. Nový sameček pravil, že je tatínek, starý sameček pravil, že není tatínek, leč úřednice opřená o zákon pravila, že úředně je tatínkem ten původní pán, protože neproběhl potřebný počet "poskočných" dnů od doby rozvodu a blé, blé, blé … Nikdo s úřednicí nehnul. Ani zkoušky DNA. Prostě matka vždy jistá, otec vždy nejistý.

Asi si dotyčná úřednice nevšimla, že ono to tak úplně neplatí! Tedy to o těch otcích! Najednou přišel vědecký objev. Potměšilí vědci ... všimněte si, že v těchto případech jsou obecně vědci vždy označováni jako "potměšilí" vykukové, co na nás obyčejné lidi chystají všelijaké léčky. A to přesto, že bývají schováni v různých ústavech a pracovnách, knihovnách a tak. A pro většinu obyvatel a masmédií vůbec jsou po většinu času naprosto nezajímaví. Až se občas prolátne, že tam vyvádějí v ústraní a skoro potajmu pěkné věci. Tu vynalézají kulatost Země, ondy rozbijí atom a tuhle nám sdělili, že všichni máme nějakou DNA. A pak udělali dramatickou pomlčku a pravili, že poznají, kdo je s kým příbuzný. A pak dali ještě dramatičtější pauzu, protože ono to nedocházelo ani novinářům, a sdělili, že lehce zjistí, kdo je čí otec. A ne jenom to, kdo není čí otec, což fungovalo až doteďka.

A tím vědci všem holkám, dívkám, dámám, jeptiškám, kurtizánám, venkovským maminám i protřelým účastnicím všech možných mejdanů, rautů, veselic a žranic sdělili, že kdo je skutečný tatínek, už nebude jen jejich "dívčím" tajemstvím. Takže jim naprosto a zásadně změnili život, a to víc než všechny módní trendy a dietní návody i politická hnutí.

Nemusím snad zdůrazňovat, že kdo je čí syn či dcera, to bývá někdy dost důležité. A bývalo i dříve.

Abychom si přiblížili třeba jeden z aspektů problému. Doposavad (budeme se raději při vyprávění pohybovat v lepších kruzích, lidi to mají rádi) když byl kníže poněkud k ničemu a kýžený potomek furt nikde a nikde, stačilo se porozhlédnout kol-dokola a on se nějaký vhodný ploditel našel. Když nebyla dáma úplně blbá.

V romantickém světle lidových písní to znělo takto:

"Hrál mladý cikán před zámkem,
Tak dojemně a něžně,
Až přišel lokaj s copánkem
A zval ho k paní kněžně …."

Co se dělo pak, si lehce domyslíme. Je sice pravda, že závistivci zpívali i poněkud jinou verzi onoho příběhu, a to:

"Hrál mladý cikán před zámkem,
Tak přeukrutně smrděl
Až přišel lokaj s copánkem
A nakopal mu prdel …"

Ale tuto verzi můžeme považovat částečně za rasistickou a částečně za výplod sexuální závisti vůči úspěšnějšímu samci! Tedy aspoň v něčem úspěšnějšímu. A co se týče zápachu? Přiznejme si, do doby vynálezu koupelen s teplou vodou a pravidelné výměny spodního prádla, což je dosti nedávná historie, paní kněžna teda taky zrovna moc nevoněla, že...

Kněžna, jako každá ženská, věděla svý, a tak to zase nebyl tak blbý výběr, pokud byl Cikán fešný - jinýho by si do ložnice nezvala. A navíc, když hrál dobře na housle, bylo jisté, že má hudební sluch. Co by taková obyčejná kněžna zase mohla od potomka chtít, že? Pozemky dítko dostane, zámek taky, titul to jistí, ekonomiku stejně vedl schopný šafář a ten zajistil, aby poddaní makali. A když měl mírně přisnědlý mladý kníže navíc zálibu v hudbě, zapsal se do historie třeba jako mecenáš umění. Protože i poloviční Cikán má rád muziku. Dá se předpokládat. Všude spokojenost. Podomní hudebník si užil, kněžna také, na zámku bylo veselo a po starém knížeti nechtěl nikdo "zase ty směšné pohyby". A co platilo u panstva, tuplem platilo i v podzámčí.

Ještě do doby naší generace platilo prostě to, že když dotyčná řekla, že otcem je Franta, tak, pokud nebyl zrovna v době početí - tedy plus mínus devět až šest měsíců předem - Franta v Austrálii nebo v base, tak měl smůlu. Nebo štěstí, jak se to vezme. Buď si ji vzal a nebo platil! Slyšíte dobře: platil!!! To bylo a je pro matku a dítě vždy to důležité.

Bez pohledu na nějaký sentiment, jak nás učí zkušenost a také vědy společenské, pro (skoro) každou ženu je dítě důležité, otec vždy zaměnitelný. Tak to moudrá matka příroda zařídila, že aby nebohá holátka, pokud tatínka sežral šavlozubý tygr a nebo tak něco, aby se rychle našel jiný tatíček, kterého matička přes den i po nocích ujišťovala svou přízní a to nevinné holátko nezahynulo na úbytě.

Ona to příroda vůbec chytře zajistila. Třeba tím, že onu společenskou hru "udělej si vlastního člověka" vymyslela tak, že nás to baví. Hlavně nás, chlapy.

Což zase pomáhá přírodě, protože když už to chlapy tak hodně baví, mohou se geny daleko lehčeji místit a přesměrovávat a kombinovat i tam, kde by vlastně neměly. Tedy s kterýma by vlastně neměly. V historii na to nalezneme mnoho stop. Třeba Francouzi, co přišli s Napoleonem, říkali Moravankám hodně zblízka, že mají krásnou: "le petit chat", což si přečtěte s tím, že "chat " se čte "šat" a už víte, jak se k nám dostala ta ostravská "piča", co je na Moravě od Brna nahoru v každé větě.

Moravankám se to také líbilo, to něžné oslovení jejich kočiček, a od té doby je na Moravě větší sranda než v Čechách. A mají tam lepší víno. Ovšem ne všichni a všechny černovlasé s mírně šikmýma očima jsou výsledkem francouzského exportu.

Činy maďarsko-mongolské hordy se místním dámám líbily už míň, no ale když hordy odtáhly, byla tu otázka, kdo se bude o fakana starat, že jo?! Sousedů Francek je přeci také "černovlasé", do piči! Jako byl znásilňovatel! Tak dáma hodí očko, houpne bokem, udělá větší výstřih a to dítě bude mít tatínka natotata. Jen bude po svatbě bohužel poněkud "předčasně narozené". Potvrdí porodní bába a matka. Ale jinak úplně v pořádku! Na to vemte jed!

Míšení genů bylo vůbec moc dobré. Pro všechny. Pro celý národ! Jinak bychom si třeba nepřečetli Babičku. A to by byla škoda, nemyslíte?! Proč zrovna Babičku? Vy si fakt myslíte že Barunka byla Panklovic? Nenechte se vysmát!

Staletí a tisíciletí to bylo tak, že si dotyčná "laškovanda", co to "nedostala", mohla vybrat z několika možných uchazečů. Mladá holka má pro mladé samce sílu přitažlivosti stopadesáti koní. Co proti tomu zmůže jeden obyčejný osamocená volská! Takže si dotyčná vybrala a ten dostal mimořádnou příležitost starat se nejmíň dvacet let o kukaččí vejce - pardon, spermii - a navíc byl spokojenej. Tatínek. Pěstoun. Maminka vybírala pečlivě, teď už nešlo o mrouskání, kdy mluví hormony a mozek mlčí, ale o uživení rodiny! A babička, která věděla svý, při každý návštěvě obdivně vykřikovala "Jak je ten malej Karlík tátovi podobnej!!!" A nelhala. Byl. Dokonce tak, že bylo občas nutno se při procházkách po návsi "dárci semene" vyhnout. Aby ta podoba někoho netrkla.

A dneska? Dneska to bude úplně jinak. Jak předem zjistit toho pravýho. Když u toho, co bude, se předem nedá zjistit, na koho ukáže svou DNA a zavolá: "Táta!" Hlavně by to ty holky potřebovaly vědět včas! Ona odpověď na otázku "Kterej to byl?" může být zatraceně složitá. Jak říkala kamarádka Dáša, který jsem se jednou ptal, když jedna jistá dotyčná čekala děťátko, s kým to má: "To je těžký! Strč si prst do cirkulárky. A pak zjišťuj, kterej zoubek to byl?!"

No, dneska už to zjistit půjde. Ovšem pozdě! Profesionální "feminy" se sice snaží co to jde udělat to tak, aby se to zjiš'tování vybraným tatínkům úředně zakázalo, ale to je marná snaha. Zákony na tohle platit nebudou! To je stejná hovadina, jakou se církev snažila prosadit staletí, a to že šukat se může až po svatbě!

Takže příště z filmů i života zmizí ty dojemné scény, kdy ona, lehce rozrušená, se k němu přivine, upře na něj svůj něžný zrak a praví: "Chtěla bych ti něco říct…. "

A přitom určitě ví, že mu neřekne: "Já jsem, chlapče, v tom a nevím, s kterým z vás. Ale toho kreténa, co mě nejpravděpodobněji zbouchnul, co to sice umí fakt bezvadně, kam se na něj hrabeš, ale jinak je to lempl a gauner, tak toho teda ne. Toho si nevemu! To bych si dala, kdybych si ho vzala, debila jednoho, takže je to chlapče na tobě. Sice jsi trochu trouba, v posteli nic moc, ale jinak jsi ten správnej truhlík, co se hodí na manžela a vyděláváš taky celkem dost...."

Takže tohle mu určitě neřekne. Ví, že nivý zrak a slova "budeš tatínek" udělají z většiny chlapů osla, co se dá vodit "na mrkev", kam dotyčná chce. Většina z nich chce na radnici.

Odteďka bude všechno jinak. Jak praví vědci, deset procent tatínků dneska u nýs nejsou ti praví "tatínci". V Anglii údajně až 30% dětiček je odjinud - kdo by to do těch koňských hlav řekl, že?! A bude se to moci lehce dát zjistit. A zjistí se to, protože doktoři, zaměstnavatelé, pojišťovny, armáda, berňák atd. atd. budou chtít vědět, zda nemá dítko genetickou vadu, zda není z rodiny šílenců, jestli jim tenhle pojištěnec na důchod nebude sakra žít do 120 let jako jeho babička atd.

Takže ono se bude vědět, kdo je čí tatínek. Vypadá to úžasně spravedlivě! Již žádní podvedení otcové! Již žádné podvržené děti! No, ale je to nutně to, co chceme? I my, chlapi?

Sice už nebudeme platit na synka pošťáka nebo instalatéra, ale na druhé straně to znamená také už žádné "bokovky". A pro dámy jen předem promyšlený a "bezpečný sex" a pokud možno jen s jedním…. . Tedy v době, když si potřebuje, jak holky samy mezi sebou říkají, "kvoknout".

No a hlavně, vážení, už nebude žádné nenápadné mísení genů! To je ten problém"! Každý bude mít jen to, co si doma udělá! A jak to dopadlo s šlechtickými rody, kde kněžny nebyly schopné pozvat na zámek krásného Cikána (záruka, že potomek bude švarný a hudbymilovný), případně zaměstnat schopného podkoního, to víme. Buď zdegenerovaly, anebo vyhynuly. A nebo oboje. Protože míchání genů není někdy fakt od věci. Ukážeme si to na starém židovském vtipu.

Potkají se Khon a Silberstein.
"Tak jak se mají, pane Khon?!" táže se Silberstein
"Tak, tak. . " odpovídá Khon.
"Já slyšel, že mají na náměstí v Tarnopolu dům," doráží Silberstein.
"No, to mám," připouští Khon
"No a co nájemníci?"
"No, mám, ale jen jednoho nájemníka, velitele posádky" dí Khon.
"Tak to maj špatný," říká Silberstein.
"No, ale on si najmul i celej zbytek domu," říká Khon.
"Tak to maj´ dobrý," kývá hlavou Silberstein.
"No, moc dobrý to není, on mi neplatí nájem..."
"Tak to maj špatný…"
"No, tak špatný to zase nejni, ona u mě nakupuje celá jeho kumpačka."
"Tak to maj dobrý…"
"No, tak dobrý to zase nejni, protože on mi chodí za ženou."
"Tak to maj špatný …. "
"No, tak špatný to zase nejni, já mu chodím za jeho ženou …"
"No, tak to maj dobrý… "
"No, tak dobrý to zase nejni. Když já si představím, že on mi dodává obchodníky a já jemu vojáky..."

No, tedy mezi námi, všimli jste si, že od doby makabejských až do půlky dvacátého století toho Židé ve válkách moc nevyhráli a najednou, co přišli do Izraele židé ze svobodomyslné Evropy (a hodně jich bylo do Tarnopolu), je to jinak?

Prostě, mísení genů bylo a je prospěšné. Jednotlivcům a lidstvu vůbec. A teď by nám to chtěli (aspoň to nejzajímavější mísení, to neoficielní) vědci svýma vynálezama zatrhnout. Zatracená věda! Zatracená DNA! Chudáci holky! A vlastně my chlapi taky.

No, snad se najde nějaký slušný vědec a vymyslí, jak by se to dalo nějak oblafnout. Můj osobní problém to už moc není, ale když si pomyslím na naše děti!! Do jakého světa to rostou?! Nudný svět bez tajných levobočků a knížat, co měli tatínka, kterej uměl báječně hrát na housle? A nikde žádná Božena, co píše knížky o Babičkách!

Co by to bylo za život?!?