Nejprve se omlouvám čtenářům, že vznikla pauza v povídání o jídle. Ale už se na pokračování pracuje. A tak se pobavte tímhle. Autor.

Z nové učebnice občanské výchovy pro první třídu
Ema má maso. Soňa má děti. Děti mají psa.

Soňa nemá jen děti. Soňa má také manžela. Manžel Jan je velký. Soňa je malá. Celkem mají tři děti a dva psy.
Soňa má také bratra. Bratr se jmenuje Aleš. Aleš je menší. Nemá sice manžela jako Soňa, ale má manželku. Bratr Aleš je menší než švagr Jan. Alešova žena Monika je větší něž Soňa. Ale menší než Aleš (aspoň si to Aleš myslí). Monika s Alešem mají dvě děti.
Aleš pracuje jako ředitel. Létá letadlem sem a tam. Protože je menší než Jan, ví že nemůže tolik vážit jako Jan. Aby nebyl tlustý. Nebo snad dokonce obézní. Takže když tatínek Aleš letí do Tokia, dobře se napapá v cestovní třídě pro zaměstnané (říká se jí také Bussines Class - viz učebnice angličtiny pro 3. třídy) a pak si lehne a spinká, protože musí být, až se vzbudí, silný, aby neprohrál v boji s obezitou. Také, protože je už unavený z toho, že musí stále nosit smutné úřednické obleky, koupí si občas něco veselého. Nedávno si koupil v krásném obchodě nové ponožky. Byly to při páry v jednom balíčku. Jeden pár byl kanárkově žlutý, jeden řůžovo-fialový a jeden vesele zelený. Když jde někam na návštěvu, rád je nosí.
Tatínek Jan nelétá leteckou třídou pro pracující. Jan jezdí po stavbách. Velikým autem a stará se, aby se stavěly pro lidi nové domy. Celý den je na čerstvém vzduchu a stále se zdokonaluje v ruském jazyce. Nekupuje si barevné ponožky, ale chodí stále v plátěných kalhotách zvaných jeansy.
Soňa a její bratr Aleš se mají rádi. Také jejich rodiny se mají rády. Často se navštěvují ve svých domovech. Tatínkové a maminky si povídají o svojí práci a maminky si vypráví o jejich práci. Těch tatínků. Jejich děti si spolu hrají. To bývá radosti, když je pohromadě pět dětí a tři psi. Aleš s Monikou mají totiž také psa. Velikého. Jeden pes Soni a Jana je střední a je to fenka. Druhý malý pes je pudl. Je to psí kluk.
Občas přijde i babička Madla a někdy i jiné babičky. Dnes je běžné, že děti, protože mají víc tatínků, mají i odpovídající počet různých babiček.
Je krásný podvečer. Aleš a jeho žena Monika jedou na návštěvu k Soně a jejímu manželovi a dětem. Jedou jen jedním autem. Moniččiným. Aby ekologicky šetřili energetické zdroje a neplýtvali pohonnými hmotami. I různými dalšími věcmi šetří. Všechny doklady si dají do jednoho cestovního zavazadla. Do Moniččiny kabelky.
Když přijedou Aleš a Monika k Soně a Janovi, děti si obvykle hrají se psy. Dnes nemohou. Jeden pes je nemocný. Je to pudl. Leží, klepe se, jazyk vystrčený. Má záchvat. Epileptický. To je vážná nemoc.
Pro nemocné děti máme lékaře, pro nemocná zvířátka pak veterinární lékaře. Tatínek Jan a tatínek Aleš pojedou k psímu lékaři. Aleš bude řídit, vezme si tedy s sebou doklady. Jan nebude řídit, veliký Jan ponese malého psíka.
Už jsou u zvířecího lékaře. Spořádaně sedí v čekárně, až na ně přijde řada. Naproti nim sedí nějaké starší paní a na klíně má nemocnou kočičku. Také Aleš, který je menší a silnější a má červené tváře, má něco na klíně. Drží na klíně kabelku své ženy. Jsou v ní všechny doklady. I tatínka Aleše.
Aby si Aleš nevytahal kolena na kalhotách, povytáhne si vysoko nohavice. Růžovo-fialové ponožky září do čekárny. Veliký tatínek Jan sedí hned vedle něj a drží na kolenou maličkého pudlíčka s třapičkami na ocásku a pacičkách.
Babička naproti začíná špatně dýchat a vrávorá. Kouká na oba tatínky, co sedí naproti ní. Na menšího s kabelkou a růžovými ponožkami a na většího, co chová na klíně opatrně malinkého pejska. Asi nebyla tak dobře vychovaná ta babička, protože si něco polohlasitě mumlá a dívá se rovnou na ně. Dívat se rovnou na někoho, koho neznáme, je neslušné. Zvláště s otevřenými ústy. Tato cizí babička to asi neví.
Neví to asi ovšem ani paní zvířecí lékařka. Podívá se nejprve na kulatějšího tatínka Aleše s růžovýma ponožkama a potom na tatínka Jana, velikého a silného, co má na rukou toho malého pejska. Menší tatínek pořád nosí s sebou tu Moniččinu kabelku. Paní doktorka neví, že to jsou dva tatínci celkem od pěti dětí, a myslí si, že jsou asi registrovaní. To už se u nás smí. Zve oba tatínky k sobě do ordinace a s velkým tatínkem Janem mluví jako s tatínkem, zatímco menšímu tatínkovi vše vysvětluje, jako by byl maminka. A přitom jsou to oba tatínci. Jenže jeden velký tatínek je v jeansech a druhý menší tatínek má růžové ponožky a kabelku.
Než začne působit injekce na nemocného pejska, jdou se oba tatínkové projít. Jdou i s tou kabelkou po ulici a jsou oba trošku rozčilení. Nemoc pejska, který je miláčkem rodiny, je vážná věc. Kolem nich po ulici potkávají plno nevychovaných lidí, co civí.
Vše však dobře dopadne, paní doktorka dá tatínkům psa vyléčeného a oni jedou domů.
Maminky se doma z návratu pejska radují. I děti se radují. Co však tatínkům říkají maminky, když uvidí v čem šli tatínkové k zvířecímu lékaři oblečení, to ještě nemůžete číst. Ta slova se včas dozvíte, až se oženíte anebo vdáte za chlapečka, holčičku a nebo něco mezi tím. Dospělí občas mluví hrubě. Toho se děti vyvarujte a mějte rádi své tatínky, maminky, sourozence a zvířátka, ať jich je kolik chce a ať vypadají jak chtějí.
Hlavně abyste měli jako Ema maso, případně mísu anebo aspoň psa.

(Dle příběhu ze života pro výuku zpravoval bývalý odborný učitel Václav Vlk )

Poznámka pro učitelský sbor: Jak je jasné po přečtení mého příspěvku do učebnic, bude nutno po vzniku zákona o registrovaném partnerství zajistit vhodný způsob oslovování. Registrovaných.
Navrhuji aby byla zařazena k tradičnímu a již nemodernímu oslovení "tatínku" a "maminko" dvě nová oslovení:
a) mamínek
b) tatinka.

Případné připomínky zasílejte na MPSV k rukám ředitelky Leninové-Stalinové-Marxové-Tominové anebo k rukám bratra Hromady do Lobby klubu v Parlamentu ČR. Předat lze i přes bratry soudruhy sociálisty.