VÍKENDOVÉ ZAMYŠLENÍ: O řízené panspermii
Je třeba připomenout i řízenou panspermii, s níž přišli v roce 1973 dva vynikající genetici, Francis H. C. Crick a Leslie E. Orgel.
Svou úvahu otiskli v americkém astronomickém časopisu Icarus a usoudili v ní: Protože v jiných planetárních systémech u vzdálených hvězd mohl život vzniknout přírozeným vývojem mnohem dříve než na Zemi, tamní vysoce vyspělé civilizace mohly vysílat ke vzdáleným planetárním systémům vesmírné koráby s mikroorganismy, které by infikovaly planety příhodné pro rozvoj života...
Sice nevíme, zda vůbec a proč by něco takového ony vyspělé vesmírné civilizace dělaly, ale úvaha o řízené panspermii toho dne spatřila světlo světa – a rázem vyvolala na vědecké scéně učiněnou bouři, v níž se střídal nadšený souhlas s prudkým odmítáním i se zdrcující kritikou.
Nepochybně je příliš pyšné zatvrzele trvat na tom, že život vznikl jako cosi výjimečného pouze na naší Zemi. Proto mi dovolte připomenout ještě další variantu, kterou si dovolím nazvat "nechtěná panspermie".
Vzpomínám si totiž na úsměvnou sci fi povídku, v níž mimozemská kosmická loď přistála na Zemi. Bylo to pouhé mezipřistání, aby si malí zelení mužíčkové odpočinuli na své dlouhé pouti vesmírem, nabrali síly a udělali nezbytnou údržbu složité techniky.
Země byla přívětivá, tehdy na ní ještě nevznikl žádný život, byť už podmínky pro takový proces existovaly, takže vesmířanům nehrozilo žádné nebezpečí. Než se vydali na další cestu, pečlivě uklidili, přičemž vyprázdnili i po okraj plné zásobníky záchodů ze svého vesmírného korábu. Nemuseli si lámat hlavu, že dostanou od někoho vynadáno, protože Země byla doposud panensky neposkvrněná, a možná se chovali stejně necitlivě k okolnímu prostředí, jako se chováme my dnes při návštěvě lesa i lesíku, protože čím víc známe a umíme, tím méně jsme k přírodě ohleduplnější. Pak zelení pidimužíčkové kamsi odletěli a již nikdy se nevrátili, aby mohli zjistit, co natropily příhodné podmínky na Zemi z jejich biologického odpadu.
Povídka s úsměvem napovídá všem přehnaně pyšným a nezdravě sebevědomým jedincům z čeho jsme také mohli vzejít... Je vskutku názorně poučná.
Svou úvahu otiskli v americkém astronomickém časopisu Icarus a usoudili v ní: Protože v jiných planetárních systémech u vzdálených hvězd mohl život vzniknout přírozeným vývojem mnohem dříve než na Zemi, tamní vysoce vyspělé civilizace mohly vysílat ke vzdáleným planetárním systémům vesmírné koráby s mikroorganismy, které by infikovaly planety příhodné pro rozvoj života...
Sice nevíme, zda vůbec a proč by něco takového ony vyspělé vesmírné civilizace dělaly, ale úvaha o řízené panspermii toho dne spatřila světlo světa – a rázem vyvolala na vědecké scéně učiněnou bouři, v níž se střídal nadšený souhlas s prudkým odmítáním i se zdrcující kritikou.
Nepochybně je příliš pyšné zatvrzele trvat na tom, že život vznikl jako cosi výjimečného pouze na naší Zemi. Proto mi dovolte připomenout ještě další variantu, kterou si dovolím nazvat "nechtěná panspermie".
Vzpomínám si totiž na úsměvnou sci fi povídku, v níž mimozemská kosmická loď přistála na Zemi. Bylo to pouhé mezipřistání, aby si malí zelení mužíčkové odpočinuli na své dlouhé pouti vesmírem, nabrali síly a udělali nezbytnou údržbu složité techniky.
Země byla přívětivá, tehdy na ní ještě nevznikl žádný život, byť už podmínky pro takový proces existovaly, takže vesmířanům nehrozilo žádné nebezpečí. Než se vydali na další cestu, pečlivě uklidili, přičemž vyprázdnili i po okraj plné zásobníky záchodů ze svého vesmírného korábu. Nemuseli si lámat hlavu, že dostanou od někoho vynadáno, protože Země byla doposud panensky neposkvrněná, a možná se chovali stejně necitlivě k okolnímu prostředí, jako se chováme my dnes při návštěvě lesa i lesíku, protože čím víc známe a umíme, tím méně jsme k přírodě ohleduplnější. Pak zelení pidimužíčkové kamsi odletěli a již nikdy se nevrátili, aby mohli zjistit, co natropily příhodné podmínky na Zemi z jejich biologického odpadu.
Povídka s úsměvem napovídá všem přehnaně pyšným a nezdravě sebevědomým jedincům z čeho jsme také mohli vzejít... Je vskutku názorně poučná.
