Vánoce přinášejí fejetonistům dvě osvědčená témata. Především je třeba dumat nad dobou, která dává přednost komerci před duchovním rozměrem. To zabírá vždycky, osvědčovalo se to v minulosti a ani v budoucnu nato inspirační studna nevyschne. Horší je to s druhým zdrojem. Fejetonista může naříkat nad předvánočním shonem a ruchem a může bědovat, jak je všude narváno. V tomto ohledu je to čím dál horší. Internet a dovážkové služby dělají fejetonistovi škrt přes rozpočet. Dokonce – pokud mám mluvit za sebe - už ani nemám možnost zkontrolovat, zdali ruch klesá. Možná neklesá, slýchám kolem sebe. Ale je to nářek podložený tvrdými daty? Není to jen projev standardního sklonu domáhat se soucitu, v tomto případě soucitu od stejně postižených? Nevím. Nebyl jsem v žádném vánočně dárkovém obchodě už celá léta a nemohu to posoudit.

Zbývá ještě jiné téma, totiž vánoční večírky. Letos jsem se rozhodl, že vynechávat nebudu. Zrovna minulý pátek, to se vyskytla příležitost ke kumulaci večírků, jeden v poledne, to by byl spíš poledníček než večírek, druhý odpoledníček a pak, jak se sluší a patří, večer. Rozhodl jsem se, že půjdu.

Ve čtvrtek telefon.

„Jste zítra odpoledne doma? Přišel bych kvůli té anténě...‟

No ovšem, pán na anténu. Honím a nedoháním ho už čtvrt roku. Mám nabito, příští týden se ozvu, dozvím se, když se dovolám. Přespříští týden si vzpomenu, že se měl ozvat minulý týden. Volám. Na šestý pokus se chytnu.

„Jsem zrovna na Tenerife na dovolené. Vracím se za deset dní. Ozvu se.‟

Ozval se. Po měsíci, po dvou? Už ani nevím. Ale ozval se zrovna ve vánoční čas, v době večírků. Domluvíme se, že se ozve po Novém roce, popřejeme si vše dobré ke svátkům a já vím, že se po Novém roce neozve.

Do melancholických myšlenek zavoní telefon. Autodílna vedle v obci, domlouváme se už dva měsíce, že mi přestříknou šrámy na blatníku, až bude čas. Ten nastal. Zítra, kdy jsem si naplánoval tři večírky, poledníček, odpoledníček a autentický večírek.

Nevadí, po Novém roce se taky budou zahlazovat šrámy na blatníku.

Přemýšlím, jak se to pěkně sešlo. No jo, oni nechtějí mít přes Nový rok resty a rádi by všechno vyřídili. Což mi připomíná, že jsou dva měsíce po termínu, co jsem měl odevzdat povídku. Jak to stihnu? Štědrý den je už v úterý, mezi svátky se těžko něco rozumného napíše, pak bude Silvestr.

Nezbude, než oželet poledníček, odpoledníček a večírek a věnovat pátek práci.

Není dobré jít do čerstvě nového roku s nějakými pracovními resty.

Psáno pro ČRo Plus