Zdroje blízké Lidovému domu vyslepičily, že na začátku října bude z oranžového klobouku vytaseno jméno, na které dosud nikdo nepomyslel, ale které radostně podpoří všichni poslanci a senátoři kromě několika totálně zadubených modroptáků. Česko pak bude mít presidenta, před kterým si na zadek sedne nejen uzurpátor Klaus, ale i svatý tatíček Masaryk.

V malé zemi lze jen těžko nalézt dostatečné množství jmen, která by alespoň teoreticky připadaly v úvahu. Usednutí na zadek totiž předpokládá obecnou váženost a širokou známost kandidáta, na kterého dosud nikdo nevzpomněl.

Zatřepal jsem tedy urnou známých jmen bez stranického cejchu a některá ihned odložil. Karel Gott, Michal David nebo Helena Vondráčková mi nepřipadli dostatečně kvalifikovaní. Hvězda Karla Brücknera pohasla po některých výsledcích národního týmu a Pavel Nedvěd není na presidenta ještě plnoletý. Vladimír Růžička je slávista a to dělí národ ještě víc, než dres politické strany.

Výborný kádrový profil naopak má Marián Čalfa. Je z okruhu Havlových přátel a komunisté mu za sametový přechod jejich strany do neochvějné legality nemohou být dost vděčni. Jako Slovák byl nejspíše nejen ministrem, ale i ministrantem, což by jej mohlo činit přijatelným pro lidovce. S rozpadem federace se moudře stáhl z politiky a díky využití svých rozsáhlých kontaktů je nepochybně dostatečně zajištěn.

Pokud v onom klobouku bude lovit neporadce Petr Dimun, mohla by jeho ruka vytáhnout někoho jako Josef Tošovský nebo Ivan Pilip. Překvapením by mohla být starší sestra Kateřiny Jacques, Monika Pajerová. Jenže ta svého času jurodivě vystupovala proti komunistům, tak ji KSČM nejspíš nezkousne.

Po přehrabání hromady úctyhodných vědců na sklonku skvělé kariéry se pak z Moudrého klobouku pomalu snesl lístek s posledním jménem, které dosud nikdo nezmínil. Vratislav Kulhánek, bývalý šéf Škodovky a hokejového svazu. Osoba zcela jistě schopná a také znalá prostředí politiky, ale nespojovaná s žádnou politickou stranou, člověk s obrovským profesním renomé.

Co myslíte? Bude to on?