Dnes budu vyprávět, jak jsem nejel do Londýna. Začalo to někdy na začátku léta. Probíral jsem se zprávami a najednou koukám, že v Albert Hall v Londýně bude na podzim exhibiční turnaj zápasu sumo za účasti všech japonských hvězd. Tam musíme, shodli jsme se.

Připomenu, že sumo je ten zápas s tisíciletou tradicí. Jde v něm o to, aby jeden zápasník buď vystrčil druhého z kruhu o průměru pět a půl metru, nebo ho přiměl, aby se dotekl země něčím jiným, než chodidly. Před pár lety jsem to viděl poprvé naživo a od té doby sleduju přímé přenosy císařských pohárů sumo. Je jich šest ročně, každý lichý měsíc, trvá to patnáct dní a je to o nervy.

Hned jsem se zaregistroval u Albert Hall, že mi dají vědět, až budou k mání vstupenky.

Jenže vědět nedali, vstupenky zmizely, nastal podzim a vstupenky byly k mání nějak divně, navíc deset tisíc za lupen. Nejeli jsme tedy a sledovali to v televizi.

Víte, jak dopadne květina vytržená z půdy, sice i s kořeny, ale vytržená? Před lety jsem byl v neworském Haarlemu v neděli na mši kde se zpívaly gospely. Strhující zážitek, já nezpěvák jsem zpíval a křepčil, celé obecenstvo, černí bílí, všichni v tranzu. Pak nás bílé vyhodili a černí, co zbyli to teprve pořádně rozjeli. Pak střih. Nedávno, je to rok, dva, byl gospelový koncert v Obecním domě. Zpívali stejně, možná líp. Nikdo ale nebrečel, nikdo nekřepčil. Abych držel dekorum, zkusil jsem se pohupovat do rytmu, ale pohoršeně se na mě sousedi dívali. V Haarlemu by se divili, kdybych to nedělal.

No a to sumo v Albert Hall v Londýně bylo něco jako gospely v Obecním domě. Já naprosto chápu, proč to tak bylo. Oni všichni ti mistři zápasu sumo, a že to opravdu byla absolutní špička, nebudou riskovat zranění někde v prachmizerném Londýně, když je v listopadu čeká císařský pohár ve městě Fukuoka, to jistě pochopíte taky. Takže předvedli, jak se to dělá a jak to budou dělat za tři neděle. Půjde zase o všechno. O bojového ducha, o sílu a taky o kočičí obratnost, o bojovnost a zároveň obrovskou pokoru a úctu k soupeři.

Tak. Vymluvil jsem se z toho, že jsme do Londýna nejeli a zamotal jsem do toho i gospely v Haarlemu Ale jsem jako ta vytržená kytka. I kdybych tu dál mluvil půl hodiny, mnozí z vás poznají, že je to jenom jako, bez bojového ducha. Že jenom zakrývám, jak mě mrzí, že jsme s Davidem vyměkli, do Londýna nejeli a lístky si nesehnali. Budem muset zase do Tokia.

Psáno pro ČRo Plus.