„Ode dneška budeme žít zdravě,“ řekla tchýně Drahoráda. Její prohlášení na mě neudělalo žádný dojem. Trhl jsem sebou až o vteřinu později, když tchán Oskar upustil leknutím zpola vypitou láhev piva. Dobře věděl, co obnáší Drahorádin zdravý životní styl. Zažil ho již před lety a život mu zachránily jen vdavky jeho dcery, neboť Drahoráda nedokázala upéct brokolicový svatební dort s mrkvovou náplní, polevou z černého jeřábu, zdobený snítky kopru a plátky celeru.

Už Oskarova panika mě měla varovat. Skutečně jsem se vyděsil až malženčinou reakcí, která mě připomněla nadšený jekot fanynek na koncertech Michala Davida před dvaceti lety. Ještě pořád ale existuje naděje, že půjde jen o kosmetické změny, kdy se rituálně zřekneme uzenin a nápojů s více jak 20 procenty alkoholu. Realista Oskar se přitočil k ledničce, vyndal věnec buřtů a zamkl se s ním na záchodě. Mně ženské zastoupily cestu s úsměvem, jakým se dívá řezník na vyděšené tele. „Ty jsi lepší, Vendelíne,“ zašeptala malženka erotickým hlasem a zkroutila mně ruku za zády. Přikývl jsem a pozoroval Drahorádu, jak systematicky klepe na dveře klozetu krumpáčem. Po několika minutách povolují a tchán vychází s omluvným úsměvem a zbytkem posledního špekáčku v ruce.

Samozřejmě skončilo dojíždění do práce autobusem, abychom si co nejdříve obnovili fyzickou kondici. Oba pracujeme ve stejném podniku, tchán je právník a já expert na počítače. Původně nám nařídily přesun pěšky, ale nakonec se i našim ženám zdál dvouhodinový zrychlený pochod ráno i večer poněkud náročný, neboť jsme po návratu ze zaměstnání neměli sílu na plnění manželských povinností v domácnosti. Tchán byl tak unavený, že sotva vyluxoval a vyžehlil a už chtěl jít spát. Ani já příliš nevynikal v mokrých pracích, nádobí se vršilo ve dřezu a podlaha zůstávala špinavá podobně jako prádlo.

Zcela se nám změnil jídelníček, zmizelo maso a pečivo. Zmizely sladké a alkoholické nápoje. Občas se nad námi smiluje bezdomovec působící u blízkého supermarketu a dá nám cucnout krabičáku, ale jinak jsme odkázáni prakticky jen na kořenovou zeleninu, kterou nám alespoň k večeři tepelně upraví. Po několika dnech chutná i hrachová kaše se smaženou cibulkou jako božský pokrm, zvlášť pokud jste od rána na ředkvičkové dietě. Naděje, že alespoň v zaměstnání se dosyta najíme, zhasla s telefonátem našich chotí vedoucímu závodního stravování. Od té doby jsme pro kuchařky neviditelní. Snažili jsme se přiživit alespoň zbytky zanechávanými najedenými strávníky, ale ochranka nás vyvedla a do odvolání zakázala vstup do podnikové jídelny.

Po týdnu pěší chůze jsme dostali na dojíždění do práce dvojkolo. Snad abychom se stmelili i jako rodina a také ve dvou se to lépe táhne. Oskar zavedl dělbu práce, je na ní zvyklý z managementu. On řídí a já dělám motor. Jednou jsme přejížděli most přes říčku v Prdeli Zakopané, Oskar pozoroval se zájmem předkloněnou sousedku při sekání jetele pro králíky a nevěnoval se řízení. Pádem do vody jsme sice pozbyli i poslední zbytky sebeúcty, ale já šikovně čelem zabil nic netušícího kapra, který se pásl u dna. Z vody jsme se vydrápali mokří, ale šťastní. Oskar třímal kapra nad hlavou a divokým tancem se jednak pokoušel zahřát, jednak oslavoval přerušení půstu. Od sousedky si půjčil srp a kapra umně naporcoval na způsob japonského sushi. S listy šťovíku chutnal božsky.

Ten den nastala změna a objevili jsme krásu výměnného obchodu. Sousedka pochopila naši situaci a nabídla řešení. Od té doby jsme se těšili na naše odpolední cesty domů. Tchánova zběhlost v právních otázkách a jeho zkušené rady byly vyvažovány teplými obědy, které donášely pod mostek sousedky s problémy v obchodním i trestním právu. Ty jsme zapíjeli pivem či slivovicí, které nalévali jejich manželé s nefunkčními mobily a notebooky, které umím zase opravovat já. Když jsme doma furiantsky odmítli nášup vařené mrkve, to byl začátek konce. Porušili jsme jedenácté boží přikázání: Neudržíš žádné tajemství své před tváří malženky a tchýně svojí.

Odhalila nás Drahoráda. Víceméně náhodou. U krásné Jaruny v konzumu se jen rutinně ujišťovala, že nám neprodává žádné jídlo a padl jí pohled na sešit nadepsaný VENDOSKAR. Jaruna se pokoušela zapírat, ale bylo předem jasné, jak dopadne střet krásy a mazané zkušenosti. Uvnitř byl vzorně udržovaný pořadník, kam se zapisovala celá vesnice, která od nás potřebovala pomoc a radu.

A tak se snažíme si udržet žebráním alespoň nějakou nadváhu, protože by bylo jednoduše nefér vůči vám ostatním, kdybychom byli atraktivní, inteligentní, zábavní, a ještě k tomu štíhlí