Během surfování na internetu jsem našla zajímavou radu, jak vyčistit záchodovou mísu. Popis nezněl obtížně:

Zvedněte záchodové prkénko i sedátko. Na stěny naneste dostatečnou vrstvu čistícího prostředku. Vezměte kočku a klidně a pomalu ji položte do mísy a přikryjte záchodovým prkénkem. Poté několikrát hlasitě udeřte do prkénka a dbejte na to, aby zůstalo v dolní pozici. Dál se řiďte zvuky a až se bude zdát, že mycí proces končí, spláchněte. Velmi dbejte na to, aby prkénko zůstalo sklopené! Dle množství nečistot v záchodě postup opakujte vždy po časovém intervalu potřebném pro doplnění nádržky. Na závěr zajistěte dostatečný průchod, kudy může kočka domácnost opustit. Nedoporučujeme otevírat okna, a to především ve vyšších patrech panelových domů! Na závěr zkontrolujete, zda záchod a kočka jsou čistoskvoucí.

Praktických rad je plný internet. Tuhle jsem zkusila a ráda bych popsala praktické provedení. Bydlím sama v malé vilce na okraji Plzně. Domácí práce mě nudí a jsem ráda za jakoukoli pomoc a odlehčení.

Začátek nebyl až tak nesnadný. Měla jsem k dispozici více jak polovinu požadovaných věcí. Měla jsem záchod, který již potřeboval vyčistit a měla jsem i Domestos, který jsem nanesla. Jediné, co zbývalo sehnat, byla kočka. Chovám rybičky, které by pravděpodobně nepochopily, co od nich požaduji. Vyrazila jsem vedle k sousedům a půjčila si jejich kocoura. Ani se neptali proč, byli rádi, že se ho na chvíli zbavili. Je to takový miláček! Sice se pronesl, má snad pět kilo, ale moc krásně se tulí a přede.

Znejistěl, když jsem si ho donesla do koupelny. Párkrát mě z výchovných důvodů sekl drápky na předních pacičkách. Pod vlivem bolesti zmizely obavy o kocouří city a důstojnost a rázně jsem jej odložila do mísy. Kocour byl vývojem událostí překvapen a prováhal cenné vteřiny. Po přiklopení jsem si na zavřenou záchodovou mísu raději sedla a v duchu děkovala výrobcům, že používají odolné materiály. Hluk a vibrace byly na úrovni zapnuté míchačky s maltou.

Dlouhé vteřiny jsem očekávala, že se záchodové prkénko zvedne jako Aladinův létající koberec i se mnou ke stropu a pod ním se objeví smrt v podobě rozhořčeného kocoura. Naštěstí jsem se nikdy netrápila s dietami, váhově i rozměrově pohodlně pokryji celé prkénko. Omylem, snad ve chvíli, kdy jsem hledala rovnováhu a pokoušela se udržet na zmítajícím se záchodu jako jezdec na býku během rodea, jsem nechtěně spláchla.

Vibrace záchodové mísy se stávají fyzicky i společensky neúnosné. Rozdíl ve výkonu bych odhadla jako mezi masáží březovými proutky a bičováním. Druhé spláchnutí si již sadisticky užívám, co na tom, že mě za to čekají plameny pekelné.

V rodeu je třeba se udržet na divokém býkovi osm vteřin. Tenhle limit jsem překročila, ale vzdorovat donekonečna nedokážu. Uniklý kočičí pařát mě na stehně podepsal peklu, aby se ďábel při třídění hříšníků snadno orientovat. Bolestí ztrácím koncentraci a rovnováhu a řítím se k zemi i s vyvrácenou mísou. Mokrá vřískající chlupatá koule pobíhá po koupelně a trousí kočičince a moč. Střepy ze zrcadla na zemi, kocour ignoruje gravitaci. Ze zničeného záchodu stříká voda. Otevírám dveře koupelny a bič boží se prožene bytem. Po stěnách i po stropech. Obrazy, televize, nádobí, lustry, všechno je na zemi nebo zničené. Nechápu, jak je možné udělat v několika vteřinách tolik škody. Dobíhám k francouzskému oknu do zahrady a jakmile jej otevřu, návštěvník bez rozloučení mizí.

Bezdomovecké doupě, dříve elegantní byt smrdí tak, že puch nepřerazí ani sovětská voňavka. Čeká mě malování a řemeslníci. Msta kocoura nemá konce. I po několika měsících mám venkovní rohožku nasáklou poctivě doplňovanou kočičí močí a výkaly nacházím i v poštovní schránce.

Moje rada zní – nevěřte radám na internetu. A nepijte víno o samotě. A pokud neposlechnete, tak se nedivte.