Chcete lyžovat na Šumavě? Pak jedině na Špičáku. Převýšení kolem 350 metrů, vybírat můžete ze sjezdovek pro důchodce i pro sebevrahy. Jedna z nejprudších a nejtěžších sjezdovek v Alpách se jmenuje Harakiri. Ta nejhorší v Čechách se jmenuje Šance a je právě tady. Je ještě příkřejší a už se nedá ani udržovat rolbou. Během sezony na ní narostou muldy velké jako domy, mezi kterými se proplétají ti, co jim na nějakém zranění či životě nezáleží.

Je plná lyžařská sezona. V areálu nás znají jako Karlovy Vary Bartošku. Koneckonců, někteří z nás sem jezdí skoro celý život. Strávíme tu týden, na středu ženy naplánovaly odpočinkový den a muži tajný závod. Tajný proto, že bychom ho neobhájili před našimi drahými polovičkami.

Jsme zástupci různých stylů, tchán Oskar preferuje klasické běžky z dob, kdy ještě vleky nebyly a do kopce se stoupalo po svých. Moc si nezajezdil, ale o to víc ušetřil. Já preferuji své oblíbené sjezdovky, kdy nahoru mě vyvezou a dolů se vezu sám a strýc Bonifác si přiváží módní sněžnice. Nerozumíme, jak se na nich jezdí, ale respektujeme nápady mládí. Tři generace, tři přístupy k problému, jeden vítěz.

Start je pod Špičáckou sjezdovkou na chatě Haničce. Cíl je na stejném místě. Jen je třeba se dostat ke kiosku na horní stanici. Bez pomoci druhých či lanovky. Tam si dát frťana, už je předplacen. Poté se urychleně dostat zpět na Haničku. Kdo první dojí gulášovou polévku, vyhrál.

Závod začal. Je několik cest, jak se dostat nahoru. Bonifác jako nejmladší a nejsilnější volí cestu po sjezdovce Šance. Ta je krátká, příkrá a každá chyba je osudová. Pro povzbuzení si do kombinézy propašoval dva jointy. Kdysi byl velmi hubený a marihuana mu byla doporučena jako přírodní prostředek zvyšující chuť k jídlu. Nyní připomíná postavou Shreka, ale asi z preventivních důvodů pokračuje v léčbě.

Tchán Oskar volí turistickou sjezdovku, která je dvakrát delší, ale mnohem mírnější. Namazal snad dobře, a navíc může po cestě pozorovat mladé maminky. Náhradní mazivo ve formě vysokooktanové slivovice ukládá do ledvinky.

Já si vybírám střed. Ani prudkou ani příliš pozvolnou. Vím, že pravděpodobně budu mít časovou ztrátu při výstupu, ale dolů se dokážu dostat klidně za 3 minuty. Což na běžkách ani sněžnicích nehrozí. Hlavním problémem je chata uprostřed svahu, kde hrozí, že uváznu zavalen lavinou gambrinusu.

Jako první se dostává nahoru Bonifác. Zapomněl si sirky a při výstupu se marně pokoušel loudit zapalovač na lyžařích padajících kolem něj na proslulé sjezdovce. Marihuanu z cigarety jen žvýká a nic se neděje. Nahoře si dává frťana, a navíc vypije skoro dva litry vody, co vypotil během výstupu. To spouští reakci na THC, závod pro něj přestává existovat, sedí na lavičce u bufetu a směje se na slunce, lidi a veverky.

A na tchána Oskara. Ten doráží nadopován oblíbenou slivovicí. Nahoře si dává frťana, pro jistotu i druhého, a usedá vedle Bonifáce.

Takhle je tam potkávám, rozesmáté jako Babiš nad řepkovým polem. Frťan do mě spadne jako sebevrah do Macochy, ani si nesedám a odjíždím pro slavnou výhru. Bohužel je tchán větší kamarád s obsluhou bufetu než já. Uprostřed sjezdovky mě zastavuje jízdní policie a chce dýchnout. Požil jste, pane řidiči, před jízdou? Nakonec to řeší alternativním trestem, zabavením lyží. Můžu si je vyzvednout nahoře u stánku s občerstvením. Před odjezdem mě upozorní, že musím opustit sjezdovku a dojít zpět nahoru lesem.

Po dvou hodinách dorážím opět na vrchol. Oba soupeři, mezitím zrekreovaní, mě vítají jako ztraceného syna. Necítím nohy, ruce ani hlavu. Pro jistotu piji jen sodovku a slastně omdlívám únavou. Oba mě potají opouštějí, vrací se kudy přišli. Pár facek od obsluhy mě dostává brzy do provozuschopného stavu, jedu za Bonifácem, chci vidět sejití pověstné černé sjezdovky na sněžnicích. Ten nejhorší úsek je dlouhý jen několik set metrů, máte pocit, že stojíte na zasněženém hřebenu střechy gotické katedrály.

Byl jsem svědkem, jak se nahoře rozbrečelo družstvo otrlých řeznických učňů či jak během pádu přichází dívky nejen o důstojnost a lyže.

Bonifác dopadl dle předpokladů – po prvním pádu již nevstal. A tak se seznámí s každou podrobností kopce a po cestě zanechává stopy hanby – o hole přišel hned nahoře, pak sněžnice, boty, větrovku, měl jsem strach, že narazím i na spodní prádlo.

Dorážím pod sjezdovku s plnou náručí jeho věcí. Tam už je skoro nahý Bonifác mlácený slabším pohlavím jako přistižený exhibicionista. Snažím se vysvětlit, že věc se má trochu jinak a dámy se omlouvají typicky ženskou omluvou – „… se neposer“. Podávám mu hromádku jeho věcí a finišuji k chatce. Ve dveřích se srážím s tchánem, který vypadá, že prošel mlýnkem na maso. Na běžkách se špatně zatáčí a občas nechtěně opustil sjezdovku a navštívil mlází v lese.

Oba si poroučíme gulášovku. Misky jsou na stole, stačí jen lžíce a polykat rychleji než soupeř. Rozrážejí se dveře a Bonifác, strašlivě hladový po požití marihuany, nám oběma bere misky a bez polykání je vypije. Ještě během výkonu si stačí objednat svoji dávku a tu, ještě stále ve stoje, ve sněžnicích, jen v trenýrkách, vypije také.

Vítěz je zabalen do ubrusu a pod dohledem Horské služby pak musí do večera v horské chatě za trest mýt nádobí.