Blížil se svátek svatého Valentina, když jsem si před svým Vendelínem posteskla. Stýská se mně po zamilovanosti. Zrychlený dech, bušení v hrudi, pocit, že se mi zastaví srdce a omdlím. Chybí mě usínání v objetí u praskajícího ohně. To chci, to je můj dárek. Vím, že chlapům se mají říkat přání jasně, a ne v náznacích, a doufám, že si tentokrát Valentina užiji.
Můj muž Vendelín pracuje ve stavebnictví a jak je známo, beton za mrazu netvrdne. A z tohoto důvodu ani my netvrdneme v Čechách a přesouváme se na zimní měsíce blíž k rovníku. I proto je svatý Valentýn v naší rodině opomíjený jako maso na vegetariánské svatbě. Letos zůstáváme v Čechách a tak ho můžeme prožít uprostřed rodiny.
Valentýn připadl na neděli. Celá rozšířená rodina se sešla o víkendu v zasněženém a promrzlém rodinném rekreačním sídle. Švagrová Nastěnka s přítelem, strýc Bonifác a dcery se svými známostmi. Dopoledne vyrážíme celá parta na běžky, stopy jsou prošlápnuté a mladá generace nás seniory potupně nechává pozadu. Makáme jako na mistrovství světa, aby nám příliš neujeli a v duchu si nadáváme do bláznů. Tenhle nevyhlášený závod s mladší generací nejde vyhrát. Mrzne, že by vychladl i zapálený komsomolec. Nám ale mráz nevadí, máme s otužováním dlouhou zkušenost. Ne nadarmo se říká, že otužování je kokain chudých.
Během pozdního oběda přichází hecování, co podnikneme dál. Vzhledem k panujícím mrazům přijímáme hromadně otužileckou výzvu. Rybníky jsou zamrzlé, volíme řeku Střelu. Přístupné je přírodní koupaliště v Plasích, kde jsou nad jezem ideální podmínky pro vstup do řeky bez ledu.
Zakladatel přírodního léčitelství Vinzenz Priessnitz si povšiml toho, jak lidé, zvířata i rostliny ožijí, pokud je polijete vodou. Vendelín si v mládí ověřil, že léčitel se nemýlí. Polil studenou vodou kamarádku, když se opalovala u vody. Ožila tak, ho prohnala dvakrát kolem plného koupaliště. Nakonec upadl na postarší paní učitelku zeměpisu, následkem uklouznutí po jahodovém koláči, který měla připravený ke svačině. To byl, myslím, počátek jeho otužování vztahu k ženám.
Já se k otužování dostala až mnohem později. V pubertě jsem zápasila s nepřítelem mnoha mladých dívek, s nadváhou. Někde jsem se dočetla, že otužování pomáhá nejen proti nachlazení, ale spaluje se při něm tuk, krásní a hubne se. Začala jsem pozvolna, pro začátek si vybrala otužování sluncem a zmrzlinou. Otužování vzduchem provádím dodnes několikrát denně, kdy si vynesu na zahradu kávičku a labužnicky si ji vychutnávám. Dobře vím, že působením zimy se čas zpomaluje a i několikaminutové posezení s kávou na mraze trvá celou věčnost.
Vendelín upřednostňuje otužování ledovým vzduchem z ledničky, kterou na sebe otevírá celé odpoledne i večer klidně každých deset minut. Vlastně všichni máme nějaké zkušenosti s otužováním, ledovou ranní sprchu a jegrovým spodním prádlem po ponoru. Vzhledem k panujícím mrazům se voda v řece zdá teplá jako kafe, určitě teplejší než Elton John.
Jedna věc je zkušenost a druhá je právě prožívaný zážitek. Adrenalinu při vstupu do vody mám v těle asi stejně, jako by mě napadl divočák, vyčítám si, že jsem si zapomněla pro strýčka příhodu půjčit defibrilátor a snažím se alespoň dýchat.
Znáte ten pocit, když vám zaleze za nehty? Tak teď si představte, že vám zaleze za celého člověka. Bolest se skoro nedá vydržet. V tu chvíli nemá smysl mluvit. A to ani, když jste žena. Nejenom, že nevyslovíte srozumitelně ani jediné slovo, ale ani ho v hlavě nestvoříte. Říká se tomu kryodemence a přiblíží vám to způsob uvažování mužů během sexu či sportovních přenosů.
Rychle do auta, tepla a sucha. Miluji froté ručník. Utahaní a hladoví dorážíme k vytopené chalupě. V jídelně hoří krb a svíčky, pečené maso a víno, vracíme se do mládí. Kytara a písničky, co patří k táboráku, zpíváme sborem a s gustem. Teplo a alkohol dokáží divy. Oba pomalu rozmrzáme a usínáme. Nakonec dáváme společnosti sbohem a jdeme do postele. Z přízemí hučí a tepe společenská zábava, je poznat rozdíl ve výdrži generací. Vendelín mě nakonec spíše nese, než podpírá. Naštěstí kachlová kamna i v ložnici udělala dobře svoji práci a pokoj je vytopený na snesitelnou úroveň.
V posteli, přikrytá pod peřinou, se ještě trochu třesu zimou. Povzdechnu si, že Valentýn byl úplně jiný, než jsem si představovala. Vendelín mě obejme, asi abych se netřásla.
„Splnil jsem přece všechna přání,“ říká. „Bušení srdce při běžkování, pocit na omdlení při potápění a pár metrů od nás hoří polena v kamnech“.
Mátožně do něj buším a říkám „Ty jsi ale…“. Chtěla jsem říct, že je vůl, ale usnula jsem uprostřed věty.
Vendelín, ten můj blbec, druhý den tvrdil, že jsem chtěla říct „Ty jsi ale … pozorný a milující manžel“