Sobota 5. září 2026, svátek má Boris

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

TEXTÍK: Smažený kapr

Poslouchal jsem při snídani odbornou rodinnou kulinářskou disputaci na téma, co se dává do bramborového salátu.

Podle tchyně Drahorády brambory. Nechci domýšlet, co dává do maďarského guláše, při stejné logice tvorby názvu. Diskuse se rozproudila a padaly další návrhy. Mimo očekávaných jako je celer, mrkev, hrášek a jiné odporné zeleniny jsem pochytil i jiné, více chutné, a tudíž méně zdravé, poživatiny. Vejce, tatarka, česnek. To přisazuje tchán Oskar a dostáváme oba chuť na uzené ve spíži.

Do diskuse nezasahuji, vaření nerozumím a ani rozumět nechci. Z nějakého důvodu se odmlčeli a zbytek rodiny se dívá na mě. Prý co bych ještě doplnil. „Lžíce,“ říkám, „do salátu patří lžíce, abych v noci neztrácel čas.“

A to nejpodstatnější – do bramborového salátu se dává řízek. A tady jsem narazil na nesouhlas podobně jako narážím v noci malíčkem na nábytek. Jsou Vánoce. A k Vánocům patří kapr jako k dopravní policii radar. Klasické postní jídlo, neboť ryby nejsou od středověku považovány za maso, podobně jako ve dvacátém století Kostelecké uzeniny.

Je Štědrý den dopoledne, není čas na hrdinství klást marný odpor přímému rozkazu. Beru igelitku, peníze a vyrážím plný odhodlání a pokynů ohledně kapra. Úkol není zas tak těžký. Popis toho vodního zvířete je podrobný tak, že by z něj šel sestavit i policejní identikit.

Na náměstí dorážím kolem poledne, před frontou u sudu s kapry upřednostňuji frontu před soudkem se svařákem. V téhle těžké době si musíme pomáhat, a tak zlepšuji výčepnímu, strýci Bonifácovi, tržbu. Nezdržím se dlouho, stejně má už svařáku jen po dně. To mně připomene kapry a mažu do fronty, kde se rozprodávají poslední mohykáni. Podle instrukcí si poroučím nějakého prostředního. Prodejce jej vyloví, hodí na váhu a zeptá se, kolik by měl vážit. Tlakem ruky nenápadně upraví váhu ryby na požadovanou a už mě kasíruje. Dostávám rybu živou, ani jeden z nás nemá srdce zabít živé zvíře.

První potíž se projeví jen o pár kroků dál, ještě na zastávce MHD. Igelitka praská a vodní prase se zmítá na zemi jako tanečnice u tyče po dvou rumech a nabídce k sňatku. Pokud na něj sáhnu, dostanu ránu do obličeje, asi podobně, jako bych sahal na personál veřejného domu bez placení. Naštěstí se nad mojí situací ustrnou spoluobčané a darují mně tašku dostatečné nosnosti.

Během zápolení o to, kdo z nás dvou si vleze do tašky, jsem si ho konečně pořádně prohlédl. Při nákupu jsem kapří anatomii, zřejmě vlivem svařeného vína, nevěnoval pozornost, podobně jako si nevšímám semaforů v neděli. Toho využil prodejce a já vezu domů dorostence bez masa a šupin. Už slyším tchyni Drahorádu, jak referuje v širší rodině, že jsem přišel o Vánocích domů s nějakou hubenou nahaticí, kterou jsem koupil za peníze. Tedy, pokud to bude jikrnáč. S mlíčňákem by má pověst dopadla ještě hůř.

Další útok na svoji počestnost si už nemohu dovolit a musím se podměráka zbavit. Sbíhám k řece, teče jen kousek opodál. Pokouším se kapra vysypat do vody, ale ten, když ucítil pach Berounky, se v tašce vzpříčí, prý raději na pekáč než do něčeho takového. Nakonec jsem ho vytřásl, ale ještě několikrát vyskočil na břeh, než si zvykl nebo se přiotrávil.

Nedá se nic dělat, je nejvyšší čas získat nějakou prvotřídní rybu. Naštěstí znám v relativní blízkosti chovný rybník. Beru kolo, udici pytlačku a vyrážím na lov. Nahazuji schovaný v rákosí a do čtvrthodiny mám kapra správné velikosti a vzhledu uloveného. Po prožitých ústrcích chci ještě jednoho, abych se odškodnil za celodenní pachtění. Kousek od rybníka jsou vyjeté koleje v polní cestě. V nich voda po nočním dešti. Nemrzne. Schovávám si kapra do velké louže v koleji a mažu zpátky k rybníku. Nahazuji pytlačku a mžourám do odpoledního slunce, rákosí jemně šustí a já si užívám chvíli spočinutí v čase.

Najednou se čas nejen rozběhne, ale i rozeřve. Slyším silný dieselový motor, blížící se značnou rychlostí. Zmatený jak lesní včela vyběhnu z rákosí a po polňačce profrčí traktor, přesně v kapří koleji. Ryba je na placku a stejně tak i mé sebevědomí.

Balím a jdu se pokusit vysvětlit, že během adventu je pravý půst ten nejlepší. Popřípadě koupím Kostelecké párky

Jan Kovanic
5. 9. 2026

Letos prý už žádné houby neporostou. Je sucho, je sucho.

Aston Ondřej Neff
5. 9. 2026

Někde se objevil dron s výbušninou, tam zase hoří Molotovův koktejl

Jan Bartoň
5. 9. 2026

Pravice musí a odmítnout liberalismus jako katastrofální politiku

Jan Ziegler
5. 9. 2026

Soudružka Konečná se pohoršuje nad minimální mzdou

Lidovky.cz
5. 9. 2026

Víkend druhého týdne Vuelty láká na horský dojezd ve 14. etapě. Cyklisté vyráží z Jaénu a čeká je...

Lidovky.cz, ČTK
5. 9. 2026

Německý kancléř Friedrich Merz chce zlepšit politický boj proti straně Alternativa pro Německo...

ČTK, Lidovky.cz
5. 9. 2026

Ruský prezident Vladimir Putin vydal pokyn neútočit po dobu tří dnů na Kyjev, sdělil mluvčí Kremlu...

dvou Kristýna Dvouletá
5. 9. 2026

Cestující amerického vnitrostátního letu oblepili lepicí páskou vzpurného pasažéra. Výtržník podle...

Miroslav Korecký
5. 9. 2026

Také jste rádi, že jsou někteří čeští politici bezpečně tisíc kilometrů od Prahy? Jak dopadne...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz