Víte, kdo je autorem citátu „To chce klid?“. Ne, není to dobrý voják Švejk. Hašek to nikdy nepoužil. Možná, že to řekl pan Hrušínský, film jsem neviděl a neuvidím. Vadí mi filmové adaptace knih, co jsem četl. Nejsou podobné světu příběhu, co mám vybudovaný v hlavě. Ale vím, kdo používal podobný. „NIČÍM SE NEZNEKLIDŇUJ.“ Jan Bosco. Jeho zásluhou vznikli Salesiáni, katolická kongregace zaměřená na práci s mládeží. S ústředním mottem: „Dej mi duše, ostatní si vezmi“

Jste-li mladí, věřící, a chcete-li se seznámit s opačným pohlavím, Salesiáni jsou přesně pro vás. Vrcholem společenské sezony je každoroční ples, kterého se každoročně účastníme. Nechápu proč. Rozhodně nejsme mladí a ani potřeba seznámit se s opačným pohlavím už dávno není, co bývala kdysi. Asi protože už ženatý jsem a vím, co je to za řeholi.

A tak s malženkou a s artrózou vstupuji do plného sálu. Máme výhodné místo, stůl před zvukařem. Tady bývá dobře slyšet a vidět. Stůl máme společný s tchánem Oskarem a jeho ženou Drahorádou. Parket se plní, na pódiu obvyklá kapela, hraje už od našich mladých let. Zpěvačka je pravděpodobně upír, nestárne. Je přesně taková, jakou si ji pamatuji z kdysi. Krásná. Dnes v černých šatech, jen ústa a lodičky jsou rudé.

Přátelé, celý večer tančit, to není pro každého. Zkoušel jsem i upadnout, abych už nemusel, ale malženka mne, bohužel, včas chytila. Salesiáni jsou připraveni na podobné případy. Nachystané kolečkové křeslo a v zákulisí se pro všechny případy rozcvičuje mladistvý páter, v ruce Bibli a olej na poslední pomazání. Jen kříž jsem nikde neviděl, asi už není moderní.

Postupem času jsem přestal ovládat své končetiny, a tak mi bylo povoleno se na chvíli posadit a užít si hudbu bez nutnosti dělat ponižující pohyby, které se nazývají tancem. Od chvíle, co jsem si sedl, na mne začala krásná upírka gestikulovat. Nejdřív jsem jí v odpověď nesměle zamával. Ona odpověděla zdviženým palcem. Nechápu. Jsem si dobře vědomý svých kvalit. Vypadám tak, že pokud by mne zasypala lavina, horská služba by vyrazila až po oblevě. Decentně zatleskám, ona opět palec nahoru. Narovnám se v zádech a rozhlížím se kolem sebe, hrdý, že si mě ještě všímají krásné dívky. V tu chvíli zpěvačka zastavila kapelu uprostřed sloky a s otrávenou dikcí řekla do mikrofonu: „Prosím tě, zvukaři! Nevidíš, že na tebe ukazuju? Přidej mi hlasitost, přes toho blázna v saku se s tebou asi nedomluvím.“

Vrcholem večera byla tombola. První cena byla romantická italská večeře při svíčkách. Tchán dostal pokyn ji vyhrát. Za celý zbývající důchod zakoupil lístky do tomboly a vyšlo mu to. Celý šťastný odkráčel na pódium, kde obdržel cenu. Nikoliv obálku s dárkovým voucherem, ale těžkou krabici. U stolu ji nedočkavě rozbalujeme. Vyhrál balíček špaget, krabici stolního vína, kečup, strouhaný Eidam, dvě čajové svíčky a sirky.

To já byl úspěšnější. Vyhrál jsem speciální hostii během letošního roku v salesiánském kostele. Namísto běžné oplatky namočené do proměněného vína mám nárok každou neděli na šunkový chlebíček a skleničku sektu. Bohužel, k přijímání smí jen věřící. Jsem pohan, ale hamižný, pro chlebíčky se asi dám pokřtít.

Konečně půlnoc. Parket se vyprazdňuje, místo kapely, která si odskočila, hraje jen playlist z počítače. Na pódiu stojí stroj na mlhu, kterou se během večera brodili hudebníci pro lepší vizuální pocit. Měl jsem v sobě již čtvrtou sodovku a asi mi bublinky pomotaly hlavu. Dospěl jsem k názoru, že se lidé stydí. Pokud by bylo víc mlhy i na parketě, mládež se uvolní a parket se opět zaplní. Našel jsem na výrobníku mlhy ovládání a nastavil na maximum. Namířil na parket, zmáčkl tlačítko a pro jistotu poodešel. Během pár minut jsme se přenesli do Londýna v době Sherlocka Holmese. To nebyla normální mlha, to byla inverze v Ústí nad Labem. Nebylo vidět ani na konec vlastní ruky a hlásiče požáru to vyhodnotily po svém. Vypla se elektřina a tím i hudba a světla. Namísto hudby se ozvala siréna. Nebyla to zase tak velká změna, jak byste čekali, ale návštěvníci plesu zpanikařili. Několik set lidí se snažilo dostat i v bílé tmě po hmatu k východu. Parket byl opravdu plný, i když trochu jinak, než jsem předpokládal

Vrátil jsem se na pódiu a křičel ze všech sil Boscovo krédo, dokud mě přivolaní hasiči a policie nevyvedli.

NIČÍM SE NEZNEKLIDŇUJ