Každý z nás si ho dal, i ten, kdo si slíbil, že si žádný závazek nedá. Do nového roku vstoupíte jinak. Lépe a radostněji. Po prožitém očistci konce roku, kdy se jako na horské dráze vynořovaly rodinná a pracovní setkání na oslavách, pojatých tu komorně, onde po vzoru římských bakchanálií, to vše nám dává poznat, co dokáže stress. To dětské v nás věří, že vstupem do nového času máme příležitost k očištění a přeměně.

Už jste někdy přišli do místnosti za určitým účelem a okamžitě zapomněli proč? Vypadá to, že za to mohou – dveře! Když se vrátíte zpět, většinou si vzpomenete, co jste chtěli... Psychologové objevili, že projití dveřmi způsobí v mysli proces, který nazývá „ohraničení události“. Ten oddělí od sebe dvě skupiny myšlenek. Náš mozek uloží myšlenky, které jsme měli v jedné místnosti a připraví nepopsanou stránku pro myšlenky v novém prostředí. Bože, to se mi ulevilo! Já myslel, že jsem sklerotický blb a ony jsou příčinou dveře…

Já se rovnou přiznám, věřím v moc předsevzetí. Podvědomě vcházím do nové myšlenkové místnosti. Pokaždé si říkám, že už to neudělám. Nemá smysl si snižovat sebevědomí, pokud selžete. Roky jsem si dával celkem měřitelné cíle. V době, kdy děti byly ještě malé. Vešly se jednu či dvě řádky. Třeba: „Ještě tenhle rok přežiji a nezblázním se z toho.“

Obvykle je po pár dnech, týdnech či měsících s obvyklými předsevzetími konec. A já bych radil i k jejich uzavírání přistupovat kreativně a s rozmyslem. Alespoň s takovým, jako když si kupujeme příklepovou vrtačku (my muži) či kožíšek ze stříbrné lišky (ta hezčí část lidstva). Všechno má svoji cenu a záruční dobu. Ta je ze zákona 24 měsíců, ale ruku na srdce, na naše předsevzetí by přece stačila i roční. Hlavně je třeba si dobře rozmyslet, kde reklamovat, pokud předsevzetí nevydrží, předem určit viníka a oznámit mu, jaké budete případně požadovat náhradní plnění. Ať se snaží i on a pomáhá. Je to i v jeho zájmu.

Pokud se třeba rozhodnete zhubnout a po několika týdnech zjistíte, že vám to za ty útrapy nestojí, je vina zcela prokazatelně na partnerovi. Pokud by za to stál, nikdo by vás nedonutil přestat. Za to je vhodné požadovat náhradní plnění ve výši nesnědených pochutin, a navíc zájezd k moři za psychickou újmu na vašem sebevědomí.

Doporučuji si dávat předsevzetí splnitelné. Klidně si můžete dát předsevzetí stát se olympijským vítězem v atletice, pokud na to máte, ale počkejte s tím až se v tom konkrétním roce bude konat olympiáda. Třeba letos se olympijským vítězem v maratonu určitě nestanete, i kdybyste se snažili sebevíc. Nedoporučuji ani příliš jednoduchá jako například: „Kouřit nepřestanu, ale pít budu dál.“

Mým druhým doporučením je dávat si měřitelné cíle. Umínit si, že zhubnu je chyba. To je stejné jako si říct, že neztloustnu. I když i za to by byl leckdo vděčen. Dá se ale splnit zhubnutí o rozumných 5 kil navždy, váhu udržet, to je, oč tu běží. Zvlášť u mužů je nutné si uvědomit, že i oni mají city. Například cítí hlad.

Práce v zahraničí umí splnit víc než jeden závazek. Zhubnout, naučit se cizí jazyk, změnit prostředí, naučit se šetřit. Nejlépe je odjet na jazykovou školu v zahraničí. Sám, bez přátel. A odjet jen s penězi, které nestačí ani na nájem a ani na základní přežití. Přes jazykovou nedostatečnost si pak člověk musí dokázat zařídit nejzákladnější věci. Ve škole se stráví 8 hodin, pak maximálně 4 hod denně je možno pracovat. Založit konto v bance, získat socialnumber pro pracovní povolení, najít si práci. Žít s anglicky mluvícími lidmi celé dny a být nešťastný z toho, že se nedomluví. Ale najednou, za měsíc, dva či tři se něco zlomí a ozubená kolečka do sebe začnou zapadat. Už dávno hubený, oblečený v šatech z charity, protože původní oblečení už dávno nesedí a nepomůže ani poctivý konopný provaz místo opasku. I peníze přijdou a s nimi cestování.

A na rozdíl od toho, co jsem právě řekl, si dávám i já své letošní předsevzetí:

Snít, přemýšlet a milovat

Víc žít, míň pracovat

@StařecNaChmelu