„Chovejte se při koncertu slušně, nechci zase světit chrám Páně!“, byla poslední slova sváteční bohoslužby. Moc jsme velebníčka neposlouchali, těšili jsme se na umělce z Prahy. Odpoledne bude v našem kostelíku zábavný program. Do žní je ještě daleko a čím se má vesničan zabavit během červnové neděle? Ráno poseká kus záhumenku, založí mlíčí králíkům a do večerních zpráv ho čeká jen nuda a šeď. Radost nám nezkalila ani šeptanda, že Art Club Ferdinand není z Prahy, ale z Třebáně a ještě k tomu Hlásné, že to nejsou cirkusáci, ale hudebníci a že se bude platit vstupné namísto rozdávání guláše jako během obecních voleb.

Hned po obědě jsme vyrazili obsadit prestižní místa. Před začátkem vystoupení popijeme z farářových zásob. I on se dostavil, aby osobně čelil konkurenci a nabízením mešního vína gratis v sakristii se snažil udržet farníky na straně Otce, Syna a Ducha. Limpouchovský svatostánek praskal ve švech.

Průvodkyní večera byla dáma v modrém, Lady in Blue, rostlá do krásy tak, že jsem dostal od malženky preventivně nafackováno. Výrazná, v modrých šatech, modrých lodičkách a brýlích, šperky z modrých drahokamů v uších i na krku, modré vlasy a líčení. Předpokládám, že i oči měla modré, nikam jinam jsem se jí podívat neodvážil, ale nepamatuji se.

Zprvu hrály jen housle, kterým bůhvíproč říkali viola. S klavírním doprovodem. Trochu nás zklamalo, že umělci nedali přednost našim proslaveným varhanám. Pokud jsou připojeny na družstevní fukar, mají výrazný zvuk, hravě přehluší i leteckou sirénu. Na violu hrála právě průvodkyně večerem.

Na provedení druhé skladby nastoupil urostlý, dosud neokoukaný člen sboru. Tchyně Drahoráda, slavící kulaté životní jubileum a sedící uprostřed první řady, se při jeho spatření rozzářila.

„To je od vás milé, že jste objednali striptéra,“ jásala a vztahovala po zpěvákovi ruce.

„Já nejsem striptér, ale tenor,“ důstojně se ohradil umělec a aby uklidnil situaci, zazpíval klasický evergreen našich prababiček Blíž k tobě, Bože. Jeho hlas se nesl tak, že ze stěn opadávaly obrazy křížové cesty jako listí na podzim a Pietu před pádem z oltáře zachránili na poslední chvíli.

Ani táhlá nábožná píseň jej neušetřil několika kusů spodního prádla hozeného z hlediště jeho směrem. „Tak dost,“ zasáhla Šmoulinka a štítivě odsunula stranou spodní prádlo velikosti stanu pro dvě osoby a jezevčíka.

„Pokud ještě jednou uvidím podobné nepřístojnosti, budu se provinilci osobně věnovat“. Polovina mužských diváků začala okamžitě zvažovat, zda stojí za pokus hodit po tenorovi trenýrky, jen aby se s ní seznámili.

Repertoár postupně přechází na slavné operetní melodie, ke klavíru se přidávají housle, basa a kytara. Obecenstvo se dostává do varu. Na úzké kostelní lavice se škrábají fanynky do 40ti let, ty po operaci či s Parkinsonovou nemocí tančí alespoň v uličkách a tleskají do rytmu. Koncert končí po více jak hodině, jsme nadšení a vytleskáváme přídavky jeden po druhém, dokud opět nepřehrají celý svůj repertoár.

Kazem na kráse celého vystoupení bylo mé umístění v léčebně. Během koncertu jsem si odskočil zatančit pogo do kotle pod kazatelnou a po návratu nenašel mobil odložený v lavici. Představil jsem si, co by následovalo, kdybych krádež oznámil v rodině.

„A mám tě,“ zajásala by tchyně Drahoráda „teď jsi se odkopal. U nás v kostele se nekrade, tady jsme mezi svýma, všichni katolíci jako poleno. Jistě sis ho ukradl sám, ty pohane, zplozenče komunistických proletářů. Jen počkej, čeká tě spravedlivá odplata.“ A aby dodala tvrzení na důrazu, nazvala mě parvenu a přetáhla francouzskou holí.

Pro pojišťovnu potřebuji doklad o odcizení, a tak vyrážím na policejní služebnu. Snažím se vysvětlit, co se vlastně stalo, ale moc mi to nejde. V kostele? Při koncertě? Lady Blue? Katolíci? K čemu je striptérovi pyjeta? A co je to pogo? Je vám dobře? Nechcete si na chvilku lehnout?

Nakonec jsem souhlasil s ubytováním na přechodnou dobu v krásném domě se zahradou. Jen zapomněli upřesnit, že bydlet budu v malém šestilůžkovém pokoji a na zahradu se budu dívat zamřížovaným oknem. Mám neomezený přísun Lexaurinu, několikrát denně beru skotské střiky a je mi jedno, zda mě rodina vyreklamuje z blázince.