V době mého mládí byl kabriolet nejoblíbenější vozidlo. Kdo ho v Prdeli Zakopané neměl, byl vyřízený. Společensky i ekonomicky. Praktický pohon před přední nápravou, skvělá prostupnost terénem a postačující výkon dvou koní. Někteří se spokojili i s jedinou krávou. Vozidlo bylo ochotno se samo dotankovat palivem na bázi chlorofylu a občas se mu narodil nový motorek.

Úložný prostor byl na dnešní poměry ohromující. Zatímco dnes se do kufru běžného kabrioletu vejde aktovka, klobouk a krabička se zdravou svačinou, za mého mládí se, v případě zájmu, dalo naložit pěkných pár tuctů snopů. V případě, že se použil valníček. Pokud se kabriolet překonfiguroval do setu zvaného žebřiňák, jeho úložný prostor se ještě zvětšil, podobně jako německá říše během druhé světové války.

Kupodivu úrazy řidičů tehdy i dnes byly podobné. Zatímco dnes vám klidně čmelák urazí přední zub při pohodové jízdě kabrioletem kolem Karlštejna, děda měl na čele jizvu od střetu s nízko letící vlaštovkou.

S nástupem benzínových motorů došlo k revoluci. Přestalo záležet na účelnosti. Rychlost jízdy se zvětšila natolik, že bylo nutno se před jízdou teple obléci, i pokud bylo léto a příjemné počasí. Zvláště mladé svobodné dívky to odmítaly, neboť pak by přišla vniveč veškerá práce módních krejčích, kadeřníků a vizážistů. Začaly požadovat plnou kapotáž, topení a postupně i klimatizaci.

Otevřená auta zůstala doménou těch, kterým nevadí ve vlasech vítr, listí, chrousti a ptačí hovínka. Komunikace během jízdy v otevřeném autě poněkud vázne, což ocení především koktající mladíci a déle sezdané páry. Hlasitost větru totiž rozhovor degraduje na dorozumívání se posunky. Například žádost o ruku pomocí gesta s vystrčeným prsteníkem může být vykládána zcela jiným způsobem. Nejezděte do myčky a nepořizujte si rádio, je k ničemu. Není rozumné spěchat, s postupujícím podzimem se rychlost jízdy snižuje úměrně venkovní teplotě. Řidičům zamrzá mozek i úsměv na tváři a přestávají fungovat prsty v elegantních rukavicích. O několik minut později pak přichází kryodemence.

Pokud s vámi cestuje i domácí mazlíček, je žádoucí jej přivazovat a průběžně kontrolovat, zda se v proudu vzduchu nevznesl a nevlaje za vozidlem, zvláště pokud je to čivava či kočka. U bíglů a basetů je navíc vhodný uzel na uších, popřípadě mu zastrčit hlavu do silonové punčochy.

I já jsem se rozhodl, že se pokusím udělat dojem na moji první lásku, Jarunu. Marně mě rodiče přemlouvali, že mohu udělat dojem i jiným způsobem. Například tím, že se oholím, umyju a učešu. Samozřejmě jsem na jejich extremistické názory nereagoval, jen vypěstování plnovousu mě zabralo několik měsíců a stále byl tak řídký, že jsem si ho musel dokreslovat. Vzhledem k finanční situaci jsem vyloučil nákup kabrioletu v autosalonu i bazaru a rozhlédl se po okolí. Měl jsem štěstí, nalezl jsem odložené auto německé kvality bez stopy rzi, sloužící jako včelín. Po několika týdnech strávených výrobou náhradních úlů, jsem se stal hrdým majitelem bakelitového štěstí.

Poté, co jsem začal opět vidět, a i ostatní otoky od včelích bodnutí z nejhoršího splaskly, začaly práce na karoserii. Po odřezání kabiny se auto překvapivě prohnulo tak, že podlaha mezi nápravami se opřela o zem. K vyztužení jsem použil kolejnice z nedaleké, snad nepoužívané, vlakové trati, připevněné poctivými konopnými provazy k podlaze. Bohužel se tím auto stalo poněkud těžší. K zakrytí drobných vad jsem zvolil nátěr rudou barvou, aby připomínalo z dálky Ferrari. Na rovině jsem občas dokázal zařadit i druhý rychlostní stupeň, ale oříškem se neočekávaně stala jízda z prudšího kopce na náves, kde mě již Jaruna očekávala. Poddimenzované brzdy nebyly schopny těžký vůz zastavit a vlivem setrvačnosti se Trabant rozjel tak, že mi povlávaly hrůzou zježené vlasy a vousy ve větru. Příště si vypomohu kotvou, pokud přežiji.

Vyhnul jsem se čelní srážce s památnou lípou, která si rostla uprostřed návsi a ukončil jízdu v požární nádrži, kde jsem se proměnil v kapitána první české ponorky. Během několika vteřin jsem přišel o kabriolet i Jarunu.