Voda bude. K baráku v Prdeli Zakopané studna patří, podobně jako ke kajaku pádlo. Mně bylo osm let a netušil jsem, co bude následovat.

Nejdřív se objevil chlápek s proutkem v ruce a bloudil po zahradě. Prý se tomu říká proutkaření. Takže kdyby měl v ruce rybu, bude to rybaření. Sousedi se nám nesmáli, ale přidávali se. Postupně nám po zahradě bloudilo skoro deset lidí a co proutkař, to jiné místo. Nakonec se ten najatý zeptal, kde bychom si studnu přáli a asi metr od požadovaného místa skutečně pramen „našel“.

Studnu kopal otec. Díru do země, metr a půl v průměru. Nakreslil kruh v trávníku a vykopal drny. Jak se zahluboval do země, řešil problém za problémem. Úplně nejdřív uřízl násadu lopaty. Byla dlouhá a v díře s ní nemohl manipulovat. Jako druhý se znelíbil krumpáč. Ze stejného důvodu, a navíc se v tvrdé břidlici rychle tupil. Otec sehnal speciální motyku, nosák, s výměnnými špičkami. Měnily se po pár hodinách, nalámaný kámen jsem vytahoval v kýblu po provaze ven.

Špičky jsme nebrousili, pořídili jsme si vlastní malou výheň. Zapálit koks byl obávaný úkol. Na rozdíl od dřeva nehořel. Ale připravilo mě to na pozdější léta, kdy jsem měl za povinnost každý den roztopit uminutý kotel. Šlapal jsem dmýchadlo a doufal, že bude brzy konec, námaha to byla podobná jako horská prémie na Tour de France. Otec na výheň položil tupá ostří a nechal je rozžhavit do bíla. Kovářskými kleštěmi je zvedl, přenesl na kovadlinu a skoval. Byl jsem okouzlen a zíral na přebíhající duhu na železe. Na závěr je ponořil do sudu s vodou. Pamatuji na nádhernou třešňovou barvu, když mě vybídl, jestli si nechci sáhnout. Týden jsem pak nemusel ve škole psát a cit se mi už nikdy do ukazováčku nevrátil.

Osmiletý kluk toho moc neunese. Otec zavěsil nad studnu kladku, do kýble nandal nakopané kamení, vytáhl nahoru. Já nahoře šikmo táhl za kýbl a dostal jej na pevnou zem. Vysypal, zavěsil za háček a otec si jej spustil zpět. Kopali jsme snad celou zimu, mrzlo. Otci bylo tam dole určitě víc než teplo a já se musel nějak zahřívat. Občas jsem si směl zapálil ohníček a občas se bavil i tím, jak mě přimrzaly rukavice k lešení, na kterém byla zavěšená kladka. Jazyk ne, tak blbý jsem přece jen nebyl. Pamatuji si, jak se na jaře, během oběda se ve studni konečně objevila voda. Už jsem se vzdával naděje, že k tomu dojde a přemýšlel jsem, jak se dorozumím s Australany. V šestimetrové studni voda nastoupala do výše asi dvou metrů. Dostal jsem za úkol vyčerpat vodu, ale s kýblem jsem nestíhal.

Zapůjčili jsme čerpadlo. Máme připraveny i skruže, abychom studnu vyskružili. Tenkrát se používaly dělené skruže, to znamená, že z pěti betonových částí se dal složit kruh o průměru cca metr. První řadu v rychlosti založil otec, ale těžko se vešel a potřeboval vystřídat. Na betonový kruh na dně studny jsme dali prkno, na to jsem se postavil a otec mi do kýble dal vždy jeden kousek skruže. Ten jsem si opatrně spustil, postavil na prkno a umístil na hořejšek předchozí skruže. Otec mě napomínal, abych spáry převazoval, aby studna byla pevná a nespadla. Práce pomalu postupovala, po každých pěti skružích jsem postoupil o čtvrt metru výš. Stoupající voda nás hnala a my přidávali na tempu, abychom nemuseli zapínat znovu čerpadlo a neplýtvali drahocenným elektrickým proudem. Otec přišel na zlepšovák, ale zapomněl mi ho říct. Pošle dolů najednou skruže dvě. Jen si neuvědomil, že dvě skruže jsou těžší než druháček na základní škole. Pevně jsem chytil lano a s údivem jsem cítil, jak jsem vynášený nahoru. Po cestě vzhůru jsem se potkal s nákladem a od té doby mám zlomený nos. Dostal jsem se hlavou nad úroveň studny, když skruže narazily do prkna, zlomily ho také a vypadly z kýblu do vody.

Otec byl překvapený, že jsem se objevil nad úrovní terénu, jen stačil říct, že ještě není oběd a že se mám vrátit. Poslechl jsem ho okamžitě, neboť prázdný kýbl mě již nahoře neudržel. Během pádu mě stoupající kýbl rozbil zespodu bradu. Spadl jsem do vody a bolestí a úlekem pustil provaz, který jsem do té doby držel. Kdyby nebyla ta voda tak příšerně studená, asi bych ještě chvilku počkal s vynořením. Takhle mám navíc i jizvu na temeni hlavy od kýblu, co doputoval zase až nahoru a pak na mně spadl.

Lano nahoře zachytil otec, nařídil, abych si vlezl do kýblu a vytáhl mě ven. Na pohotovosti mě zaštupovali jako ponožku a od té doby jsem byl od pomáhání při stavbě studny osvobozen.