Každá doba má svá velká hesla. Nevím, jak byli za mého mládí rodiče nadšení heslem Make love, not war. Ale jedno vím jistě. Nevybízel jsem je, aby se připojili.

Doba pokročila a heslem současnosti je uhlíková stopa. Nynější mladí nejsou jako my a rádi své rodiče zapojí. I mě seznámili s faktem, že zanechávám uhlíkovou stopu. Doposud jsem předpokládal, že mojí jedinou výraznou stopou jsou otisky pneumatik v rozehřátém asfaltu.

Situace gradovala o letošních vánočních svátcích. Celá rodina se sešla natěšená na konzumaci malženčiných sladkých a slaných výrobků. Byt je tak provoněný, že jsme se nedokázali spolu s tchánem soustředit ani na sledování televizních programů. Dcerka Euforínka si nás, slintající, změřila posupným pohledem. Pomalu a s pečlivou výslovností nás seznámila s tím, jak prožijeme letošní štědrý den.

Snažil jsem se odmlouvat, ale malženka stržená vizí se přidala. Odolávat nadšení dvou žen je stejně obtížné jako odolávat protržené vodní kaskádě na Vltavě.

Prožijeme štědrý večer plni usebrání a kontemplace. Zbytečně jsme s tchánem Oskarem remcali, že upřednostňujeme být naplněni kaprem a salátem. Ozdobíme jablky, mrkví a další zeleninou živý stromek, zazpíváme koledy za doprovodu flétničky a foukací harmoniky, předáme si symbolické dárky a plni vánoční pohody se vrátíme zpět, básnily naše ženské.

Jak řekly, tak učinily. Nacpaly nás do kabátů, na pleše nám narazily čepice a vykoply směrem hlavní vlakové nádraží. V rámci ruské rulety jsme nastoupili do prvního přistaveného vlaku. Přišli jsme na poslední chvíli, téměř okamžitě se rozjel.

Zhruba po pěti minutách jsem zpanikařil, neboť v té době vlak stále ještě akceleroval. Rozhodně jsem neměl v plánu prožít Vánoce v Norimberku, Varšavě či Budapešti. Názvy stanic se nedaly v té rychlosti přečíst, a tak nebylo jasné, zda jedeme po směru otáčení zeměkoule či naopak.

Situace bylo třeba řešit urychleně. Vstal jsem a rázně zatáhl za záchrannou brzdu. Další, co si pamatuji, je situace, kdy ležím na zemi u trati v lese a rodina vášnivě diskutuje o způsobu označení hrobu. Pokusil jsem se zapojit do konverzace, ale ta rázem ustala. Veškerá pozornost se soustředila jen na mě. Pouze tchán Oskar mlčel a nekritizoval, snad proto, že po použití záchranné brzdy požil zubní protézu.

Mírně pomačkanou mrkví, jablky a řízky jsme ozdobili jakýsi jehličnan, zazpívali koledu a odebrali se západním směrem, ze kterého přijel náš expres. Nad naší alternativní oslavou pomalu zapadalo slunce a les se ve tmě stával neschůdným. Po několika pádech vzdáváme pochod a chystáme se bivakovat. V rámci snižování uhlíkových stop nerozděláváme oheň, nalámeme větve a vytváříme slamník. Jako blázni běháme po lese a hmatem hledáme mech. Vytváříme kupu, do které se společně zahrabáváme.

Namísto uhlíkových na nás zanechává své stopy stádo divočáků, které si nás v noci našlo. Navíc jejich intenzivní návštěvu někteří jedinci ne úplně zvládli bez zneuctění a ráno během cesty na vlakovou stanici zanecháváme za sebou i výraznou pachovou stopu.

Díky Greto

@StařecNaChmelu