Vodáctví je putování. Ne putování někam, ale s někým. Na vodě se obnažují umně česané přehazovačky, make-up, těla i charaktery. Tam poznáte, zda s parťákem chcete sdílet loď, čas i manželství. Na řece potkáte spoustu barevných lidí a roztodivných plavidel. Karavanu rodinek s malými dětmi v kánoích velikosti autobusu, halekající skupinu dospívajících všech pohlaví na raftu, podnapile hlasitou partu otců od rodin plující nazdařbůh na nikým neřízeném voru a pak také původní vodáky.

Znáte ten pocit, kdy se prvně postavíte v roztrhaných teniskách na dno řeky? Voda je chladná, kotník zabolí křečí. Řeka nás vítá. Zavoní mokrý vzduch, vodní tříšť, bahno a ryby. Prvně posadíte háčka. Pak bagáž, pádla, a nakonec nasednete sami. Kánoe se zahoupá ze strany na stranu, pádlo uchopíte za hrušku a těsně nad listem a prvně zaberete. Jste zpět, v minulosti, odhazujete slupky civilizace nalepené jako izolepa na váš život a stáčíte špičku lodě po proudu.

Řeka je cesta, a přesto na ní nepotkáte ani turistické, ani dopravní značky. Není důvod značit přechod pro chodce, přednost v jízdě nebo okružní křižovatku. Orientačními body na řece jsou jezy a kempy. Jde vlastně o vodácké ubytovny velikosti větší vesnice, někdy i menšího městečka. Najdete tam vše potřebné: hospodu, WC a sprchu. Vždycky. Ve větších jsou k nalezení i supermarkety, diskotéka a kino. Rozdělávání ohňů bývá povoleno, pokud správcovou nebolí hlava a máte peníze na nákup dřeva. Zapomeňte na les, kolem kempů je vysbírané i jehličí. V kempu si postavíte stan, tedy pokud ho někde nezapomenete, neutopíte v řece nebo neprohrajete v kartách. Můžete si také pronajmout chatičku nebo obytňák. Extrémisté přespávají pod lodí nebo nespí vůbec.

Existuje kousek řeky, kde je prý svět ještě v pořádku. Nejsou tam suché jezy s vodními elektrárnami, opilí takévodáci nehalekají, voda tak čistá, že si pstruzi klepají na hlavu, když se jim díváte do obýváku delší dobu, než je slušné. Nejsou tam hospody ani kempy. Jmenuje se Teplá Vltava a je posledním zbytečkem vodáckého ráje. Protéká krajinou tak krásnou, že se během plavby nesmí vystoupit. Na břehu stojí ke všemu odhodlaní ochránci životního prostředí a při jakémkoliv náznaku, že byste se pokusili vylézt na pevnou zem, zaútočí bidly a zaženou vás zpět do proudu.

Nepotkáte tu ani hausbót, ani raft, ani nafukovací matračku. Jen poctivou klasiku. Kánoe a kajaky. Hned na jaře jsme si zamluvili termín a zaplatili nevratnou zálohu. Registrace je možná jen po internetu a za deset minut jsou rozebrané termíny na celý rok. Veškeré vybavení půjčí. Slibovali. A zatím půjčili jen loď, pádla a barel na náhradní oblečení a jídlo. Chtěl jsem si půjčit i peníze, abych vybavil i byt a vydržel do další výplaty, ale vysmáli se mi.

Záchrannou vestu jsem si naštěstí přivezl svoji. Mám příjemnou, pohodlnou, ušila mi ji tchyně Drahoráda před lety jako dárek k Vánocům. Tvrdý polystyren vyměnila za měkký molitan. Teď se bude hodit. V řece je víc vody než obvykle, hledáme vodočet pod Soumarským mostem, ale nenašli jsme ani vodočet a ani most nebyl na svém obvyklém místě. Provoz po řece je podstatně intenzivnější, než jsme předpokládali. Občas se řekou prožene srub, automobil i s udiveným řidičem za volantem nebo maringotka plná mávajících vodáků. Hlasitě na sebe navzájem voláme, ale přes hluk deště a vichřice není rozumět. Z nějakého nepochopitelného důvodu se během povodní věnuje říční turistice podstatně víc lidí než obvykle, někteří zřejmě nedobrovolně. Organizátoři nám odmítají vrátit zálohu, vrací se jen když je vody málo, argumentují. A můžeme se přesvědčit, vody je dost.

Snažíme se v rychlosti alespoň nastudovat kilometráž, ale je psaná pro normální stav vody. Vysoká voda, vodákovo štěstí. Za povodně se nemusí brát vážně obvyklý konec plavby, stačí, když nenabouráme do Lipenské přehrady. Chceme se ještě na poslední chvíli připojistit, ale za pojistku chtějí podobnou částku jako NASA za start raketoplánu. Budeme si muset promluvit s meteorology, mají předpovídat globální oteplování a ne lokální záplavy.

Nastupujeme bez mobilu, hodinek a bez bázně. Proud zrychlil během dešťů natolik, že jsme zalehnutí jako motorkář za řídítky. Zatáčky projíždíme v náklonu a jednotlivé stromy v lese splývají do zelené rozmazané šmouhy. Koryto řeky odhaduji citem, občas zřejmě jedeme loukou, nebo si zkracujeme meandr zatopeným lesem. V cíli plavby jsem zaměnil koryto řeky s okresní silnicí, propluli parkovištěm a dobrzdili až mezi zatopenými regály v obchodu, kde již uvědomělý cikán Tulej ze Spiše zachraňoval láhve borovičky před utonutím. Od pořadatelů jsme obdrželi diplom za nejrychlejší sjezd řeky v historii a fotografii z policejního radaru instalovaného na silnici na začátku obce.