Pro malého kluka je každý den v Prdeli Zakopané plný nových zážitků. Tuhle vás poštípe roj včel, ondy vám uteče prase z chlívku a při jeho pronásledování se dostanete až k hranici kosodřeviny a jsou dny, kdy vám uletí slepice a musíte celý problém doma vysvětlit. A dnešní příběh je právě o dracích, slepicích a nákladních automobilech.

Po celou dobu školní docházky jsem nevlastnil školní brašnu. Propisku mohu nosit v kapse, sešity a učebnice mně na začátku školního roku zabavil otec. Jako silný nemajetný kuřák měl zajištěný bohatý přísun nedopalků cigaret, které umně těžil z popelníků v hospodě Pod Kaštany. Čeho se mu ale nedostávalo byl papír, do kterého by si získaný tabák balil. Jako typická vesnická nižší střední třída jsme neodebírali noviny, a i přísun propagačních materiálů ze supermarketů byl zanedbatelný oproti dnešku. Popravdě řečeno maximálně místní rozhlas občanům sdělil, že letos už chleba nebude ke koupi stejně jako toaletní papír nebo že slepice v Xaverově dostaly zácpu.

Nejdříve mi otec zabavil žákovskou knížku a sešity, které mají jemnější listy, později braly za své i učebnice a jako poslední vykouřil nejpozději o Štědrém dni velkoformátový atlas světa na křídovém papíru. Ani přezůvky jsem nepoužíval, neboť otec razil zásadu, že poctivé české dřeváky jsou víceúčelová obuv vhodná i na zimu, jen se musí vycpat senem.

Jednoho podzimního dne, kdy se dny již začínají krátit a vítr vám fičí kolem uší jako sklerotickému parašutistovi při posledním seskoku, se na kopci nad vesnicí sešli zájemci o pouštění draků. Jarda, syn místního rozkulačeného kovorolníka přinesl draka proletáře, slepeného z novin a špejlí, Pepa, syn bývalého čeledína, se pyšnil nádherným rudým drakem ozdobeným žlutým srpem, kladivem a hvězdou. I fáborky měl vyrobené z písmen a z výšky byl jasně čitelný nápis „Leninskou cestou k dalšímu rozvoji naší socialistické vlasti“. Vyrobila mu jej ke všemu svolná sekretářka jeho otce, tajemníka okresního výboru KSČ. Podle výrazu její tváře se dalo usuzovat, že obvykle poskytuje zcela jiný druh službiček.

Jak jsem již předestřel, v naší rodině nebyl dostupný materiál, ze kterého bych si mohl draka vyrobit. Nechtěl jsem být na posměch, a tak jsem se rozhodl improvizovat. Naše rodina si přivydělává prodejem vajec. Nosnice přestaly otce zajímat v okamžiku, kdy zjistil, že z jejich peří cigaretu neubalí. Vyčlenil jsem z našeho hejna bílou leghornku, která létání miluje, a tudíž se jevila jako nejperspektivnější. Přes její protesty jsem jí na spodky křídel namaloval výsostné znaky československé perutě RAF, na záda pak tři pruhy Adidas. Asi že je sportovně založená. Zbytek hejna, tedy jedna její družka a věčně kokrhající hempšírský kohout, přestal jevit známky znepokojení a věnoval se svým obvyklým činnostem, tj kokrhání, přijímání a vylučování potravy.

Původně jsem slepici přivázal tenký provázek kolem krku a po několika pokusech se naučila ve větru nemávat křídly, ale plachtit. Přes neobvyklost situace se zdálo, že ji let po krátké době přestává zajímat. Jakmile jsem jí po přistání smyčku u krku uvolnil, ožila a pokoušela se zdrhnout a vrátit zpět do hejna. Provázek jsem raději přestěhoval na nohy a drak byl hotov. Během příprav si drak snížil váhu a upravil těžiště snesením dnešního i zítřejšího vejce.

V silném větru jsem měl ohromující úspěch, rudý drak synka tajemníka strany byl zapomenut a veškerý zájem patřil jen nám. Výsostné znaky byly jasně zřetelné, tvarem připomínala spojenecký bombardér Wellington, pamětníci vzpomínali na světovou válku a zájemcům předváděli skákání do ochranných krytů. Leghornka si plachtila jako kondor a zdálo se, že si situaci opravdu užívá. Pohodu ukončil provázek, na kterém byl drak přivázaný, nevydržel tah a přetrhl se. Vzhledem k tomu, že měla slípka svázané nohy, se rozumně rozhodla přistát co nejdále od nás a na pevném rovném povrchu. Jistě z nezkušenosti si vybrala nedaleko vedoucí státní silnici. Z nepochopitelných důvodů přistávala na levé straně, tj v protisměru a vlastní vinou způsobila čelní střet s nákladním automobilem a rozbila mu přední masku.

Při vyšetřování vyšlo najevo, že nákladní automobil vezl řepu a brambory místních družstevníků. Načerno a kradené. Jako odměnu za dopadení pachatele naše rodina obdržela novou nosnici, a navíc i roční předplatné Rudého práva. Tím nejen skončilo zoufalé otcovo shánění papyrosů, ale i my ostatní jsme už nemuseli používat lopuchové listy na WC.