TEXTÍK: Jak jsem potkal vodníka
Zazvoním u dveří, čekám a v klidu si prohlížím papíry s kterými přicházím. Jsem postarší podnikatel zaměstnávající v malé stavební firmičce romské spoluobčany, a proto si nemyslím, že by mě mohlo ještě něco v životě překvapit. Dveře otevřel vodník. Popsáno odspodu vzhůru, tak, jak jsem si jej v ohromení prohlížel: chlupaté pantofle na podpatku a nařasený župan, obojí v barvě rákosí. Asi jsem ho vzbudil po noční. Obličej, podobný kapustě barvou i povrchem, na hlavě turban nebo snad zamotaný zelený ručník.
A – zelená tvář. Zírám do zelených očí a zoufale se snažím neztratit oční kontakt. Po první větě chápu, že nejde o čističe kanálů po dvojité šichtě, ale o dámu s pleťovou maskou na tváři. I vůně nasvědčuje druhé variantě. Pokouším se vysvětlit, o co mi jde, ale prostě se nemohu soustředit. Chci ochutnat, ale neodvážím se si sáhnout. Zelená tvář bez problémů štěbetá, možná si ani neuvědomuje, co se mi děje v hlavě.
Pracuji jako subdodavatel různě velikých staveb. Někdy i ucelených, včetně inženýringu. To se pak dostanu i na místa, jako je tohle. A to jsem si chtěl od majitelky jen pronajmout kousek jejího pozemku jako deponii a zařízení staveniště. V peněžence mám navštívenku, vytahuji prkenici a dámě se při pohledu na hotovost a platební karty mimovolně rozevřel župan. Potěšeně mě zve dovnitř na prodiskutování podrobností. Zoufale se držím futer a snažím se vymanit. Při útěku zanechávám alespoň návrh smlouvy, pro jistotu jej jen pokládám na práh.
Vracím se do mého obvyklého prostředí, druhý den navážím bagr, rozmisťujeme dopravní značky a užívám si staré známé nadávání místních obyvatel, že jim rozkopeme silnici. Směji se a radím jim, aby si přepočítali slepice. Zaběhnu za starostou, se kterým se znám zatím jen po telefonu a vzájemně si potřásáme pazourou a oba doufáme, že i ten druhý je profík a nebudou s ním potíže.
Najednou stavba ztichne. Bagr jede na volnoběh, sbíječky vypnuli úplně. Zírám do vyhrabané montážní jámy a vše se zdá OK. Chlapi na mě zírají jako u vytržení, tedy asi ne úplně na moji maličkost, spíš za mě, pokud zrovna nezačali šilhat. Takže na nás někdo poslal policajty, myslím si v duchu a otočím se. Postava je zelená, ale úplně jinak než včera. Jenom vlasy jsou měděně zrzavé. Mít v ruce sbíječku, tak ji také raději vypnu, abych nepřišel k úrazu. Udělá krok blíž a poznávám o koho jde. Podle očí. Koneckonců, to je to jediné, co si ze včerejška pamatuji. Směje se a říká, že si můžu pronajmou i víc než jen pozemek. A navíc si ji můžu dát do nákladů. Mám se zastavit dnes kolem páté, abychom domluvili podrobnosti.
Jsem v pokušení poslat na schůzku parťáka. Přiopiji ho, aby ztratil plachost a předhodím Tibora majitelce pozemku jako Římané předhazovali křesťany divokým lvům. Znám ale Tiborovu ženu a je mi jasné, že bych následné setkání s ní nepřežil. Nakonec poroučím partu Romů slitovnému bohu stavebníků a odjíždím domů. Snad bez dozoru neprovedou nic, co by se nedalo napravit. Vyzvednu malženku a vyrážíme na neplánovaný výlet. Docela se povedl, u rybníku se koupeme celé odpoledne a kolem páté se vracíme zpátky, „souhrou náhod“ kolem stavby. Požádám nic netušící malženku, aby zašla vyzvednout podepsanou smlouvu a sám kontroluji kam a jak stavba pokročila.
Načuřená se vrací, s podepsanou smlouvou. Ta ženská evidentně na někoho čekala. Byt měla provoněný pečeným masem, na stole svíčky a víno. Přítmí a těžký parfém. Příště se na mě vykašle, po takových pochůzkách si mám chodit sám. Snažím se jí vynahradit utrpěnou ztrátu důstojnosti, ale stojí mě to večeři v restauraci a slib wellness víkendu. ___________________________________________________________________________________
Možná jste to v životě zažili – podniknout něco, co nedává smysl. Třeba zalévat v dešti, nosit sovy do Athén nebo dříví do lesa. Těžko pak vysvětlovat, proč? Moje rada je neodpovídat, stejně by tomu nikdo neuvěřil.
A tak vám chci představit můj nejnovější bláznivý počin.
*** VYDAL JSEM KNIHU ***
Jmenuje se PAMĚTI SKLEROTIKA. Je výběrem toho nejlepšího, co jsem během více jak šesti let napsal a uveřejnil. V knize najdete kolem osmdesáti povídek, každá by měla pomoci ke zlepšení nálady. Je to přesně ten typ literatury, který potřebujete pro odpočinek u vody, lezení po skalách, jízdu na kole či cokoliv co vám přináší serotonin do života.
Přeji vám úsměv na rtech a slunce ve tváři.
A pokud byste si chtěli koupit moji knihu, najdete ji zde na adrese.
