Existuje svátek opomíjený producenty piva, šperků, parfémů a kondomů. Jmenuje se Den dětí. V Prdeli Zakopané jsem se na něj těšil. Ten den jsem směl odložit lopatu, vypnout míchačku a místo práce si hrát na zahrádce při pletí záhonů. Rodiče tenkrát razili názor, že základem výchovy dětí je strach. Abych se cítit pohodlně, otec dokonce slíbil odložit na celý den řemen a také slovo dodržel. Skoro v polovině případů.

Dnes už je situace zcela jiná. Vzhledem k snižující se porodnosti přestává být otrocká dětská práce sexy. Namísto toho, aby potomci rodiče na slovo poslouchali, reagují podobně jako kocour, když před ním vhodíte rybu do dětského brouzdaliště a řeknete „Aport“. Příkazu rozumí, ale zvysoka kašlou na to, co říkáte.

Navštívil jsem Bonifácovu rodinu a zapředl rozhovor se synovečkem Vojtíškem, co by si přál ke Dnu dětí. Nereálná přání jsem mu (snad) vymluvil. Výlet na Měsíc, do pravěku za Neandrtálci nebo navštívit slušného politika. Nakonec se rozhodl pro týdenní zájezd do Disneyworldu na Floridu. To by mi poněkud nabouralo rozpočet, představoval jsem si, že ho odbydu pexesem, přinejhorším novou, precizně provedenou, deskovou hrou šachy. Po dlouhém smlouvání jsme nalezli kompromis, návštěvu ZOO.

Správně jsem předpokládal, že vzhledem k jeho nulovému strachu o život se ho ještě nikdo neodvážil do ZOO vzít. A ani já to nebudu. Namísto do shromaždiště exotických zvířat jsme se vydali na vesnici, navštívit rodinnou farmu. Poučíš se a ještě přineseš mamince čerstvá vejce, řekl jsem, vzal kabát, Vojtíška a vyrazili k mým rodičům směr Prdel Zakopaná.

Vojtíšek byl ohromen skutečností, že se může na zvířata sahat. Hned jsem si udělal poznámku, že musím jeho tatínka Bonifáce varovat, aby ho nenechali hladit leoparda. Hlazení králíčků mohl být program na celý den, ale kluky to přestalo bavit a jeden po druhém opouštěli otevřenou králíkárnu. Když ušáci odešli, zaměřil svůj zájem na slepice. Nakonec jsme jednu chytili. Pamatujte si, že slepice kličkuje stejně dobře jako Jarda Jágr a je ještě o něco rychlejší. Naštěstí neumí nasadit krosček u hrazení, ale má zkušenosti s pohybem v terénu plném kuřinců. A na rozdíl od lidí málokdy upadne.

Odlovil jsem ji nakonec robinzonádou, oblečení už stejně tak jako tak bylo na vyhození. Než jsem se z nejhoršího umyl a převlékl, Vojtíšek stačil nosnici oškubat. Slyšel tchyni Drahorádu s malženkou, jak si o mně vykládaly, že večer v televizi zírám na nahaté, natřásající se slepice a on mi chtěl udělat radost. Ostatní slepice byly tak vyplašené, že si samy nalezly do prázdné otevřené králíkárny a samy za sebou zavřely dvířka. Asi se dočetly o výhodnosti klecových chovů.

Zdaleka největší pozornost si vysloužil pes Bago. S Vojtíškem uzavřel výhodnou smlouvu o přátelství a spolupráci na věčné časy. On ho bude olizovat a Vojtíšek mu dá kuřecí stehno od oběda. Během loučení se ukázalo, že Bago byl i adoptován a odchází s námi do města. Při představě, co by tomu řekli Vojtíškovi rodiče, mě přešel veselý dívčí smích. Naštěstí kolem nás přešla hárající fena, Bago zapomněl na přátelství s Vojtíškem i na dobré vychování a opustil nás jako léto v říjnu.

Okamžitě jsem toho využil, omluvil se za puštěné králíky, psa na útěku a oškubané vyplašené slepice. Vojtíška naložil do auta a vyrazil ho vrátit rodičům. Vojtíšek byl návštěvou nadšen a zcela spokojený a já vlastně také. Při představě, že by v ZOO otevřel medvědí výběh a oškubal páva, jsem z toho vyvázl docela lacino. Jen nesmím měsíc rodičům na oči.