Zkratky. Pamatujete? „Z PéeLeR do eNDéeR jel jsem přes ČéeSeSeR,
eSeNBé mé DéKáVé si stoplo na TéKá…“ (Ivan Mládek)

V naší službě je vše inkognito. To znamená, že v poptávce jízdy vidím jen křestní jméno zákazníka, abych si ho mohl případně, pokud si mě vybere pro svůj přesun, potvrdit a neodvezl jsem někoho jiného a následné telefonické spojení na něho je přes GSM bránu. Klient, lépe klientka, může být tedy v klidu, že by ji řidič následně „otravoval“ (Pokud řidiči to číslo sama na sebe nedá!).

I tak si to chtějí někteří lidé pojistit a do profilu v aplikaci zadají jen první písmeno. A tak rád vozím třeba A. Vím, kdo to je a vždycky té paní na uvítanou řeknu:

„Dobrý den, mé milé A!“ už je to standard, patří to k věci. A nepotřebuji znát její jméno! Je to prostě „mé milé A“. Nemusím se ani obávat, že bych se jí tímto oslovením jakkoliv dotkl, protože se vlastně známe a je s ní legrace.

Paní D třeba právě nevidí důvod, proč by někam, tím méně do nějaké aplikace, měla uvádět své jméno. A paní M? Ptám se jí:

„Vy jste šéfová agenta 007?“ a přidám, že také vozím JUDr M a pár indicií, ale se samotným M jsem ještě neměl tu čest.

„A není to tenhle?“ ukazuje mi fotku na mobilu.

„Jasně! To je on!“ říkám v překvapení, protože takhle malý svět snad ani nemůže být.

„To je můj bývalý šéf! Byl fajn! Mohla bych si sice také napsat JUDr, ale to byste pak byl zmatený.“ krásně a vtipně paní doktorka odlehčila situaci.

Se jmény je to vůbec někdy legrační. Když jsem poprvé jel pro Vlastu, čekal jsem, kdo to asi bude? A pak to té slečně říkám s Cimrmanovskou větou ze hry Záskok:

„Ty nejsi Vlasta? Ty jsi Vlasta?“ a ona, protože to znala a snad i díky svému jménu, přispěla k dobré náladě ve voze. Copak asi dělá? Dávno jsem ji neviděl.

Můj svět je prostě nádherný! Rozumíte mi? Ti lidé chtějí být chráněni, ale já vím, kdo jsou, nesmírně mi milí a já jejich svět uznávám.

Stejně je zvláštní doba. Mnozí jsou opatrní a je to dobře, že jsou. Proč ale pak všechno fotí a dávají na Instagram a jiné sítě? Nedávno bylo v jednom pořadu na ČR+, že si lidé myslí, že vyfotí své děti, pověsí jejich fotky na sociální sítě, přes oči jim dají pásky, aby jako nebyly k poznání a hotovo. Ale že úchylům nemusí jít vůbec o oči, ale o tělíčka… Co, Agáto?

Ale co, nejsem ničí advokát. Nejsem JUDr a M už vůbec ne! ;-)

A ještě z jiného soudku:

Včera jsem vyzvedával zásilku z určité adresy. S paní odesílatelkou jsme se telefonicky domluvili, že balík je připraven na recepci. Nedalo mi to, a ptám se:

„Vy jste paní ‚L‘?“

„Ano, jsem.“

„A nemáte něco společného s ‚N‘?“ sám pro sebe si skládám indicie a vám, omlouvám se, poskytnu jen náznak.

„Ano, to je moje dcera!“ a vyměňujeme si pár slov. Nevím, kdo z nás je víc překvapen. Mohlo by vám to připadat jako blábol, ale jeden z mých starších článků se toho týkal.

„Tak ji pozdravujte! Ale ona asi stejně nebude chtít….“ myslím na pár společných chvil naší komunikace. Ne vždy musí dojít k souznění.

Nechci psát víc, protože se jedná o soukromou záležitost, ale fakt, že lidé se potkávají za nějakým účelem je neměnný a nezměnitelný. A úplně stejně, jako jsem se potkal s dcerou, mluvil jsem teď i s její mamkou. Matematici můžou spočítat pravděpodobnost setkání se dejme tomu, aby to bylo jednodušší, deseti tisíců zákazníků versus tisíce řidičů společnosti. Tak směle do toho! Na výsledek si rád počkám. A až budu vědět, že je to 0,0000000…dáte mi jistě za pravdu, že náhoda nemůže existovat.

Počítejte, já se zatím budu rád potkávat se svými zákazníky. Ať už je to „milé A“, „M“, báječný Miloslav, úžasná Petra z Hodkoviček nebo Jarda, můj snad nejmilejší zákazník. No a teď naposledy Terezka, úžasná…člověk, všichni ji znáte.

„Ze všech těch lidí z ‚branže‘, které jsem kdy vezl, jste vy ta nejvíc milá a sympatická!“ dávám si pozor, abych nebyl vlezlý.

„Jé, děkuju! Vy jste mi dal Ježíška!“ ach! No neroztáli byste také? Když já ale nemůžu říct, kdo to byl…

A nejraději vozím své čtenáře! ;-)

Jste můj svět. Neměnil bych!

Ať je váš příští rok klidný, úspěšný, bez stresů a pozitivní v očekáváních! Ať jste zdraví a každou nástrahu se vám směle podaří vyřešit!

A já tu pro vás pořád budu…

Nablízku.

Chcete?