Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Hošík má recht.

Jsem muzikant. (Tedy krom jiného.) Mám hudbu opravdu rád. Mám jí doma spoustu, všemožných žánrů, k tomu jsem spoustu let a peněz věnoval kvalitnímu poslechu a výsledkem je to, že si doma málokdy něco poslechnu. Jo, před lety jsem si nalil nějaké pití, sedl,a radoval se. Ale to je dávno. Všude kde jsem něco hraje. Furt a zbytečně nahlas. A většinou něco, co opravdu poslouchat nechci.

Pak přijdu domů, jsou i dny, kdy si něco naleju, pustím počítač, prohlížím si vše, co jsem do wav graboval posledních třicet let, v hlavě mám představu tu Armstronga, tu Bessie Smith, jindy skandinávský folk-rock, někdy Smetanu, jindy třeba nějaké Rusy, nebo bluegrass, občas mi v hlavě od rána běží nějaká konkrétní píseň, no a nic. Zjistím, že chci slyšet ticho.

Příjemné počtení, dík.

Co asi "říká" ještě nenarozené mimino "řevu" ultrazvuku, při "sono" vyšetření maminky???

Po této prenatální přípravě se už může směle v pozdějším věku zúčastnit "kotoučovny" (diskotéky), kde "jezdec na kotoučích" (diskžokej) obšťastňuje silně nahluchlé týnejdžry "kvalitním" [: dus - dus - dus :] , před nímž není (v době a místě konání "akcí") úniku

Ultrazvuk neslyší.