V našich taxi autech se střídají cestující jako apoštolové na orloji a každému chceme být prospěšní.

Býváme svědky rozličných lidských situací, které si uchováváme pouze v sobě…

A ne, nebudu mluvit za ostatní! Moje taxi je moje firma, moje IČO, moje prestiž, vaše důvěra. Jsem tu pro ty, kteří nás využívají jako standard, jako nadstandard, pro stařečky, kteří potřebují svézt k doktorovi nebo domů po lékařské proceduře, pro ty, kteří potřebují stihnout maturitní ples poslední z vnuček (jako teď v pátek, kdy se babička moc těšila a „jednu nohu si schovávala na tanec“. O co šlo, ví jen ona….a já, ale ta formulace je kouzelná ;-)).

Vším tím chci říct, že v mém taxi cítím a ctím báječný svět. Díky vám! Lidé mně obohacují nejen jízdným, ale i svými příhodami, reakcemi, tématy, svojí přítomností. A dostávám se k tématu: vztahy.

Mám radost, když manželé, kteří už „mají něco za sebou“ spolu dokáží mluvit tak nádherně, že je mi až stydno za to, že jsem to nikdy takto nedokázal. Naopak mladí, kteří se vydávají v pátek v noci do centra, jsou ve při už v taxíku. A teď příklad komunikace:

„Kam jedem, lásko?“ ona.
„Do Jamese Deana, lásko!“ on.
„A proč tam? Já tam nechci, lásko!“
„Bude to tam dobré, lásko.“
„Ale já tam nechci, lásko!“
„Pojedeme tam a uvidíme, lásko.“
„Já ti říkám, doprdele, že tam nepůjdu, lásko!“
„Drž hubu, lásko!“
„Já ti tu hubu rozbiju, lásko!“
„Ne, neser mně, já ti přes ni dám, to budeš vidět, lásko!“ atd., ještě asi sedm minut.

Ne, opravdu si nedělám legraci, jedná se o vcelku věrný záznam komunikace mezi mladými. Na první dobrou by mě zajímalo, proč jsou vlastně spolu? Jenže jsem asi starší škola z doby, kdy má jeden druhého v úctě. Kdy jeden touží po přítomnosti toho druhého, po jeho vnímání, po dotycích, po opravdové lásce a podle toho se dokáže chovat. Kde se stala chyba, že starší manželé prožívají lásku v úctě a mladí… asi je to jistý jejich styl, ale nemám pro to pochopení. A snad to byla jen ojedinělá výjimka…

Lidské vztahy jsou pro mne druhý největší dar na tomto světě, hned po nádherné přírodě, kterou nám naše modrozelená kulička nabízí a poskytuje k životu a radosti.

Lidské vztahy nemusí být optimální. Vždycky to nevyjde. Absolutně! Také máme nějaké myšlenky, nějaké nápady a marné naděje, viď, Markétko (všechno nejlepší k narozeninám!), důležité je, abychom byli konzistentní v pohledu na život.

Jsem už jiná generace. Už více přemýšlím nad tím, co ženě říct s vědomím, že oslovení „lásko“ a „zlato“ jsou mi zprofanováním těchto výrazů odporná! Pravda, dlouho jsem nebyl takové osobní situaci vystaven. Vztahy řeším jen na bázi taxi/kurýr - zákazník a i tam se dají nalézt hezké chvilky, kdy o nic nejde a člověku se zvedne nálada. Někdy stačí, když pod domem zavolám příjemkyni zásilky, že jsem na místě.

„Už běžím!“ ozve se běžnou frází do telefonu.

„Tak hlavně opatrně na schodech, ať nemusíme jet nejdříve na Bulovku!“ varuji před úrazem na schodech a ošetřením v nemocnici a chci, aby to vyznělo odlehčeně. Většinou se ozve smích a následně ta jiskra v jejích očích, když se dveře domu otevřou, je k nezaplacení. Škoda, že se musím otočit na podpatku a jet dál… Ale zase je ten den o kousíček hezčí. Snad pro oba. Doufám.

Asi bych si přál, abychom v sobě potlačili tu touhu, kdy vlastní frustraci chceme vrhnout po někom, kdo je momentálně na dosah. Prodavač, zákazník, cestující, kolemjdoucí, jiný řidič, kdokoliv… Občas si vzpomenu na dávného kolegu v jedné firmě. Prima chlap, který měl zvláštní humor. Když jsem ho třeba potkal a řekl jen:

„Ahoj Honzíku!“, odpovědí mi bylo:

„Když tě tak vidím, nejradši bych ti jednu natáh’!“ a nebyla tam špetka zášti, byl to jeho styl. (“Nebude ‚Jsem váš‘?“ říkal svému kolegovi, když ho lákal na partičku mariáše) Jenže kolikrát denně cítíte, že člověk, se kterým se třeba jen míjíte a ani vás nezná, má v očích vůči vám stejnou větu? Že by vám nejradši….?

Nechci být tím, kde byste znejistěli při pohledu do očí. Ale zároveň, kdyby k výjimečné situaci došlo, neboli kdybych TĚ, zatím neznámá, náhodou potkal, vymyslím si nějaké jméno, ale prosím, nečekej ode mne oslovení „lásko“, beru to jako přetvářku.