Celé dny jezdím jen po Praze. Proplétám se tisíci dalších aut, hledám si své místo mezi nimi, abych dovezl své báječné zákazníky tam, kam potřebují, bez újmy na svých plechách a jejich čase. Často si člověk musí uvědomit, že se možná při jízdě až příliš spoléhá na ty ostatní, že jsou právě v tu chvíli při smyslech. V hlavních rolích protivníků jsou Nepozornost, Mobily a Ego. Rutina je zákeřná věc a může i zkušeného člověka, a to v jakémkoliv oboru, přivést do problémů. Tisíckrát nesu nitroglycerin a po tisícíprvní zakopnu. Nebo spíše do mně někdo vrazí.

Nepřenáším sice nitroglycerin, ale jízdou po Praze mám někdy pocit, že se tomu úzce přibližuji.

A je tu pátek! Vyhrávám jízdu někam daleko. Málokdy se podívám dále od „svého“ města. Nejsem v prémiové skupině řidičů s „lepšími“ auty, která si takových výletů „užívá“. Jsem jen „dělník“, který ale má svoji práci moc rád. Dívám se do mapky v naší aplikaci. Rakovník a ještě dál, vidím Krakovec, slavné místo. Tam někde je náš cíl. Na Zbraslavském náměstí nakládám rodinku - taťka, mamka, synek (do podsedáku) a pejsek - čubinka (pod nohy). Jedou na „chalupu“, a jak jsem pak pochopil - do rodného kraje mamky.

Slyšíte dobře! Úplně normální, běžná rodinka jede taxíkem na víkend! Víc nechci komentovat a nabíjet municí těm, kteří vzývají drahotu/chudobu… Musel bych to doplnit citátem moderátora jednoho rádia a oblíbeným mojí sestrou - „Mějte se krásně a něco pro to dělejte!“

Synek naštěstí poměrně záhy usnul, byli jsme tak ušetřeni otázek typu „už tam budem?“ A že se už hned zkraje začínal rozjíždět! ;-)

Aplikace si postavila hlavu a původní, nejjednodušší trasu po D6 na Nové Strašecí, Rakovník a dál si změnila na dřívější sjezd na Lány a jízdu po okreskách. Podvolil jsem se a ani mí cestující nebyli proti. Asi appka věděla, že se potřebuji kochat jako pan doktor Skružný ve Vesničce střediskové. Projíždíme kolem lánské obory, hlubokými lesy. Už dávno jsem tudy nejel! Myslím, že jsme opravdu mířili do mamky rodného kraje, protože znala všechna místa na cestě a potvrzovala trasu.

„Aha, tak to jedeme přes…a…to se tam dostaneme od…, klidně můžete i tudy!“

Musel jsem i říct větu, kterou by taxikář nikdy v životě neměl vypustit z úst:

„Já vůbec nevím, kde jsem!“ a v příjemném hovoru, kdy jsem spoléhal na paní a na navigaci, nám cesta silničkami tak na rozpažení příjemně ubíhala. (“Tady v té aleji jsme vždy chodili na třešně!“ dí paní) A když pak ve vám neznámé končině přejedete kopec a pod vámi se najednou odkryje nádherné zelené údolí, jehož dnem teče říčka a kolem níž se krčí kouzelné chaloupky, máte vlhké oči a říkáte si, jaký nádherný kousek země nám byl svěřen do opatrování. Žijeme na nejkrásnější planetě ve vesmíru a jestli je nějaká jiná taková, nikdy to nezjistíme. Já tedy rozhodně!

Dojeli jsme do vísky mých cestujících, možná paní rodné. Vůbec nevadilo, že na čubinku už byla jízda moc dlouhá a vyblinkala se na podlážku. Snadno se to vyřešilo a ona, původně prý z útulku v Oděse, tudíž už hodně nacestovaná, má svůj nový domov a milující rodinu.

A tak se teď vracím z té malé vesničky (všude žijí lidé) zpět ku Praze. Ještě si v Rakovníku všimnu obchodu, kde míval prodejnu elektro Zdenda Konopásek. Dnes už je tam něco jiného. Myslím na něho: Má prodejnu jinde, nebo to už pověsil na hřebík? Vracím se raději už po „státovce“ na Nové Strašecí a po D6 do Prahy. Tempomat udržuje rychlost a já mám spoustu času na rozjímání.

Naše Země je nádherná! A lesy kolem Rakovníka jsou překrásné! Vzpomínám na doby, kdy jsem tudy právě jezdil s náklaďákem pro velkoobchod elektro a se Zdendou jsme si i tykali. To jsem byl mladší…o kolik? O pětadvacet let?

Ze života nám odkrajuje neúprosný čas, hezky kousek po kousku. Ale ta naše Země tu zůstává. Zatím napořád. Aško, dcerko moje, ještě chvíli tu s tebou budu, než mi čas odkrojí předurčený zbyteček, a pak je to už jenom na tobě! Spoléhám na tebe! Za vším v lidských myslích zůstávají vzpomínky. Věřím, že ti zůstanou vzpomínky i na mně…doufám, že hezké.

To jsem v těch svých myšlenkách už trochu daleko… Zase jsem už ale blíže Praze…! Takže doplním plyn CNG v Jinonicích a popojedem! Je tu ještě spousta lidí, kteří na mně jistě čekají!

„Pojďte dál, nezouvejte se! Chyběli jste mi!“

Jak že to říkají kluci v „Tajemno a záhady“?

Ale je tady krásně!