Když jsem začal před deseti lety jezdit taxík, tágo, dročku, každá jízda pro mně byla úplně novým zážitkem. Ne tím, že prostě jen začínám, ale vstoupil jsem do světa, do kterého bych se předtím ani neodvážil! Poslední práce, kterou bych si dokázal vůbec v životě představit, a že jsem předtím už dělal spoustu věcí!, byla řidič taxi. Takže vlastně - vešel jsem do světa nechtěného. Vůbec mi tehdy nešlo o pochroumanou pověst pražských taxikářů. O to mi nejde ani teď! Jednám jen sám za sebe, za svoji firmu, za své IČO, za Liftago, ostatní jsou mi ukradení! Šlo mi o to vydělat nějaké peníze na stavbu domku, který jsme si tehdy vysnili. Kde jsou tomu konce… Bojoval jsem tehdy spíš s myšlenkou, že právě v té době došlo v Praze k vraždám tří řidičů taxi - jaká je tedy bezpečnost v tomto oboru? Využil jsem k tomu služeb dvou věštců (bývalá byla taková…. alternativní). Zatímco jeden říkal, že je do půl roku po mně, protože jsem důvěřivý, druhý vyvěštil, že je vše v pořádku. Dal jsem na toho druhého, protože byl v důkazech přesvědčivější, a asi jsem udělal dobře, protože jsem…. moment, kouknu….. ano, doposud jsem naživu!

Od počátku jsem se setkával s charaktery lidí, že bylo těžko uvěřit. Říkal jsem si tehdy s otevřenou pusou, že to budu snad muset jednou sepsat do knihy.

Šťastná náhoda (i když náhody neexistují) mi dopřála spojení s Neviditelným psem. A tak jsem své zážitky začal zveřejňovat, tenkrát pod názvem Taxikářské banality. Od té doby uběhlo něco let.

Již osm roků teď jezdím pro Liftago. A už bych neměnil! Problém je, že naši zákazníci jsou tak skvělí, že pro tvorbu a publikaci zábavných článků jsou nepoužitelní. Díky nim, byť jsou báječní, vládne vlastně „nuda“.

Jistě po té době se mnou a mými povídáními už rozumíte mým odlehčením, protože si všech těch lidí nesmírně vážím! Vlastně, v původní podstatě mého záměru - nemám o čem psát. Zato ale prožívám život/životy, které bych prvoplánově mohl přehlédnout. Moje příhody z cest tak dokážou získat pro mně další rozměr, jinou hloubku, moře prostoru pro zamyšlení. Nikdo mi teď nepozvrací auto, abych to pak přidal k lepšímu, naopak můžu vyslechnout něčí život a ten někdo si vyslechne mně. A ač je to neuvěřitelné, ti lidé si to nadopříště pamatují! To je na tom to úžasné!

Dělá mi neskonalou radost, když mi můj zákazník/zákaznice řekne: „Jste skvělý! Děkuji za pokec!“ a vystupuje z auta s pocitem, že nutná přeprava taxíkem nebyla jen „nutná přeprava taxíkem“.

Vy všichni báječní, kteří využíváte prostor mého auta k přemístění kamkoliv, vězte, že nejste jen mí běžní cestující. Jste součástí mého života!

S každým z vás se dá najít společná řeč:

• S vámi, který máte po mozkové embolii problém s pohybem nohou a právě jedete od lékaře (“Nohy jsou v pořádku, ale nervy nepracují tak, jak mají.“),
• S vámi, která jedete na pohřeb své dlouholeté nejlepší kamarádky a přemítáme spolu o konci života (Rychlý konec je krásný pro nebožtíka, ale co ti pozůstalí, kteří se ani nestačili rozloučit?),
• S tebou, krásko, která se teď možná potřebuješ v životě tak trochu najít a uspořádat si své priority (Chvíli jsem se snažil ti být nablízku s radou.),
• S vámi, který máte teď právě problém s autem a cestou do servisu probíráme kvalitu dnešních vozů,
• S vámi, hezká paní, která teď potřebujete, aby váš večer dopadl skvěle,
• S vámi, která nemáte jistotu, jestli jste náhodou u mně ve voze nevytrousila svůj iPod, abyste pak zjistila, že je úplně jinde a ihned mě o tom informovala,
• S vámi, která po „čtyřiadvacítce“ v nemocnici se už těšíte domů a ještě berete přesčasy, abyste své dcerce, jako samoživitelka, dopřála kroužky a tábory,
• S vámi, mí skvělí a zábavní manželé - pána znám již dlouho, kdy odvážím vaši milou paní domů (“Opatrujte mou paní jako oko v hlavě, já jdu zatím konečně na pivo!“),
• S vámi, která si cestou do divadla potřebujete ještě honem přelouskat roli, abyste mi pak na moje „Zlomte vaz!“ odpověděla dokonalým „Čert vás vem!“,
• S vámi, mladá maminko, která máváte svému synkovi do okna celou dobu, než vstoupíte ke mně do taxíku, protože máte zrovna „propustku“,
• S vámi, která/ý prostě jen potřebujete…. prostě cokoliv!

Můj svět v taxíku je sdílený. Svůj životní prostor sdílím se všemi, kteří ho sdílet chtějí. S těmi, kteří jen někam jedou, s těmi, kteří možná v skrytu hledají jakousi podporu, s těmi, kteří ji zrovna v myšlenkách přímo neočekávají, ale i tak ji najdou. Můj taxík je otevřený všem!

A vy všichni můžete očekávat jedno jediné: mám vás rád! Jsem tu teď pro vás. Za svůj život si každý odpovídá sám. Já jsem jen prostředník, který může přispět nepatrnou snítkou čehokoliv. Pokud ji využijete, je náš svět možná bohatší. Vůbec to není o tom, že bych si nějak fandil! Nemám patent na moudrost světa. V lidské komunikaci někdy stačí jedno slovo od neznámého, aby vás odblokoval, přivedl samovolně na myšlenku řešení vašeho problému.

Nebo stačí jen strávit čas v přítomnosti někoho, kdo vám v tu chvíli není třeba jen nepříjemný. Pro vás i pro mně. Ano, i mně bývá s vámi hezky!

A pokud bych se vám zdál být ne až tolik příjemným, prostě mi jen seberete hodnotící hvězdičky, a já si pak ze žalu vezmu provaz a půjdu se zastřelit sekerou do rybníka… ;-)

Nepůjdu! Jen se budu mnoho týdnů pokoušet získat znovu svůj standard…
Liftago je hra…a hraju ji rád!
S vámi…
Pojďte, jste na tahu!
Jezdcem na D11… :-)

Hezké léto vám všem!