Dcerka už je „hotová“. V ruce třímá výuční list, který jí otevírá dveře pro práci v celé Evropě a její maturitní vysvědčení má pěkný hodnotící výsledek! Můžu jí i závidět! Dál studovat zatím nechce... Bohužel, svému oboru, zahradnice, se rovněž nechce věnovat. Zatím. Myslím, že má v sobě po škole z nějakých důvodů jakýsi blok. Něco bylo špatně… Nevím. Každý to známe - v míře pozitiv nás dokáže jedna jediná událost zviklat. Jeden člověk, jedna příhoda, situace, jedno slovo? Snad nalezne způsob a důvod jak a proč to vyřešit. Moc bych jí to přál!

Chce nejdřív získat pracovní návyky, dril, rutinu. Na reakce na inzeráty nabízející práci zatím nikdo nepřekvapivě neodpověděl. Ještě to chvilku potrvá, než si někde vyzkouší pracovní koloběh, aby pak objevila uplatnění, ve kterém se najde.

V našem bydlišti - v pronájmu - se podařilo vyčlenit jeden pokoj jen pro ni. Utáhnu to! Málokdo z vás to dokáže pochopit! Troufal bych si říct, že spíše skoro nikdo. Po dlouhé době, po mém rozvodu, kdy se změní vše „od podlahy“ má opět svůj vlastní koutek. Najednou je daleko - přes chodbu. Najednou získáváme nové zážitky. Třeba jen ten, že může přijít mi dát pusu na dobrou noc a příště se zase stavím já u ní. Zkrátka to, co je úplně běžné, my prožíváme až teď, v tuto chvíli, kdy běh života náhle změní svůj směr, a proto si myslím, že nikdo z vás to nedokáže pochopit.

Začíná jí opravdový, v první zkoušce odpovědnosti reálný, k samostatnosti a soběstačnosti vedoucí život. Rady a porady, přijmutí i odmítnutí, úsměv i oči v sloup,... No není ten život krásný? I pro nás, kteří už máme něco za sebou…?

Nic není náhodné, všechno se děje za nějakým účelem!

Dnes jsem vezl v podvečer pána. Podle všeho úspěšného podnikatele: hezký dům, pěkné auto a za vraty ještě jedno kultovní Subaru pro radost… Slovo dalo slovo - mám prostě rád, když si máme se zákazníkem o čem povídat. Řeč zkrátka přišla na podnikání a jeho úskalí. Můj chvilkový host říká: „Mých nezdařilých pokusů bylo možná víc, než těch úspěšných. Ale vždy jsem si říkal, že musím najít způsob, jak to překonat. Když mi můj zaměstnanec říká, že mně a naší firmě věří, odvětvím mu, že až se firmě přestane dařit, přestane v ní rovněž prostě věřit a půjde jinam, protože jen na mně je chod a funkčnost podniku.“ Proč to mám slyšet? Něco mi to má říct! Začínám si uvědomovat, že je to moje zrcadlo! Říkám mu, ani nevím proč, že moje podnikání je víceméně nicotné - řidič taxi. Ale vzhledem k tomu, že do roka musíme, díky Praze, vyměnit auta podle určité Euro normy, nevím, co bude dál a jestli se mi bude ještě chtít investovat do nového vozu. A on říká: „Kdybych já musel změnit způsob podnikání, budu zahradníkem!“ a následovalo nádherné zdůvodnění, se kterým jsem nemohl než bez dechu souznít. A jen špitnu, že dcerka je právě teď vyučená zahradnice a chce obor opustit… Vím, že o náhodu se nejedná.

„Tak ať ještě vydrží, určitě na to přijde! Je to krásná práce, když vám pod rukama roste něco, co je pak vidět! Stačí to zalít!“

Ach, jak mi mluví z duše!

Znovu opakuji: nic není náhoda a vše se děje za nějakým účelem! Proč se s tímto člověkem potkávám?

Bože, lidi tě chtějí, ty moje jediná, potřebují tě! Mají touhu mít okolo domu útulnou zahradu. Sami to neumí, nemají na to čas, svěří to odborníkům… Může to být tvůj zlatý důl, tvoje realizace, jedna z prací, za kterou je vidět krásný výsledek! Příroda je ti ku pomoci, učiní to, oč ji krůpějí vody požádáš. A lidé to ocení.

Věřím ti, že odhodíš pochyby a s radostí budeš šířit krásu přírody. Potřebuješ si nejdříve osvojit pracovní návyky? Bezva! Jsi nepopsaný list! Kdokoliv to odhalí, objeví tvůj ukrytý um a přizpůsobí si tě do míry, ve které už budeš samostatná, stojící na vlastních nohou, bude jistě překvapen…

A já jsem pořád tady. Teď už stojící v povzdálí…

Odpusťte, musel jsem se z toho vypsat…