Dnes jsem opět zažil v ulicích situaci, která už mě přinutila písemně přemýšlet. Ale od začátku:

Moje práce se mi líbí, protože se mi líbí mí zákazníci. Ve většině případů jsou pohodoví a já se nezdráhám jim to říct. Jsem si jednak vědom, že pochvala od cizího každému udělá hezky, a potom…. je to prostě pravda. Abychom si rozuměli: každý není nakloněn vtípkům a je na obsluhujícím - v mém případě na taxikáři, aby odhadl situaci. Prozradím vám můj fígl: Jak mi zákazník nastoupí do vozu, jen co stačí pozdravit, plácnu jakoukoliv blbost. Třeba „Já jsem vás čekal od Kbelnice a vy mi jdete od Kopidlna!“. A podle reakce pak vím, jaká bude cesta, jestli v kabině zavládne pohoda, nebo bude ticho. Nehodlám se vnucovat každému. Jedna paní třeba nastoupila a řekla:

„Renata“, čímž si chtěla ověřit, jestli vsedá do správného auta. A já odvětil ve stylu Vlasty Buriana: „No jo! Jak to víte?“ a odpovědí mi bylo strohé:

„Asi že se tak jmenuju.“ a v tu chvíli jsem věděl, že jízda bude tichá. Každý má právo a nárok využívat své chvíle podle svých představ. Každý. Na všech ostatních je, jestli se těmto nárokům jedince přizpůsobí. Já ano, protože jsem služba.

A jaká že to dnes byla situace? Vezu paní do Národního divadla. Paní je v nejlepších letech, elegantní, v outfitu (jak se dnes správně říká), který je hoden Zlaté kapličky. Vyniká třpytivý „top“ (snad si na dnešní terminologii zvyknu). Říkám (v duchu těch blbostí):

„Vy jste celá blýskavá! Snad nebudete házet prasátka.“
„Jak to myslíte? To oblečení?“ říká paní a já mám pocit, že se mi to moc nepovedlo.
„Ano, myslím, jak se krásně třpytíte.“
„Tak možná je na chvíli oslním.“
„Nakrátko prostě budete středem pozornosti…“ kruci, zamotávám se do toho čím dál víc a dál jsem už raději ticho.

Paní za pár minut sama protrhne mlčení - nadhodí téma a další jízda se v hovoru line v naprosté pohodě. Možná jsem si vytvořil domněnky a byla to ona, kdo mě z nich vyvedl. Před divadlem blýskavá klientka říká:
„Dejte si tam stovku navíc!“
„Ne, děkuji, buďte v pohodě, hlavně si to užijte!“

„Nezapomeňte na tu stovku!“ praví dáma, odchází do foyer divadla a já si říkám, že to nakonec vůbec nebylo tak špatné.

A teď střih:

Odjíždím od divadla a na křižovatce Národní s Voršilskou najednou stojíme. Přímo v křižovatce zastavil vůz „alternativní taxislužby“, i když má možnosti k zastavení jinde tak, aby nepřekážel. A vozidlo přede mnou, jakýsi carsharing troubí a troubí. Snad bych v tu chvíli udělal to samé. A pán v obleku z dvojice zákazníků, která vystoupila z „alternativy“, než by prostor rychle opustil na chodník, se rozmachuje na řidiče přede mnou a jde mu volným krokem sdělit patrně „aby se nepos….“. Inu - svůj k svému. Denně jsem v ulicích a denně to vidím! Je to neuvěřitelné! Zákazníci alternativ si zavolají taxi doprostřed křižovatky a ti pitomci z Uzbekistánu či kdoví odkud jim uprostřed křižovatky zastaví! Jede taxík jednosměrkou a zastaví pro nástup nebo výstup klienta uprostřed, i když jsou u kraje dvě místa za sebou. Proč? Protože „bljať „? Své zákazníky vždy chválím, že si pro nástup do taxi vždy vyberou místo, kde objednaný vůz v pohodě zastaví a ještě jim to ani nepřipadá jako něco mimořádného.

Svůj k svému.
Ať si každý činí co chce. Ať si klidně ten pacient významně funí, že se někomu nelíbí, když „jeho“ taxi zastaví uprostřed křižovatky, aby on mohl vystoupit. Možná je jeden z těch, kteří kvitují, že jejich řidič ani nemluví česky. Bohužel to není ojedinělé a tato situace mě jen přiměla k svěření se. Ten kontrast v tu chvíli.

Na všechno musí být holt dva…

Ale opět: tohle není můj svět. Jen ho musím sdílet. Snad to vypadá, že jsem zaujatý, ale když já bych jen chtěl, aby každý trochu zapřemýšlel, než něco udělá. Chci toho moc? Když mi zákazník (výjimečně) stojí na přechodu pro chodce, zastavím kousek mimo přechod, on mne dojde a já se mu omluvím, že na přechodu zastavit nemůžu. A on mi řekne: „Jasně, v pohodě, to já se omlouvám!“ a chci si myslet, že příště si už stoupne vhodněji. Když Mykhail zastaví uprostřed křižovatky, možná to dá jeho zákazníkovi pocit, že je tu středem vesmíru a dovolí mu to machrovat na ostatní účastníky provozu. Co já vím…

A ještě mám jednu poznámku mimo téma: V pátek na 1. máje jsem opět vezl Ondru Ládka (Xindla X), měl vystoupení na akci v Grébovce. Tak ta písnička, o které jsem kdysi psal, že jsem byl u toho, když ještě vznikala, je už venku! Jmenuje se Křídla, je skvělá! Když si ji poslechnete, pochopíte, že mi vyloženě mluví z duše a ze srdce a jsem naměkko! Již se prý hraje a v Grébovce měla mít svou živou premiéru.
Takhle my si tady žijem…