To jsem takhle jednou chtěl zareagovat na někoho v diskusi na Seznamu. Přišlo mi to v tu chvíli jako dobrý nápad. Systém mi oznámil, že se musím napřed přihlásit do Lidé.cz. To je příležitost! Víte, člověk si má, dokud je na světě, vyzkoušet všechno (kromě drog - tedy já). Přihlásil jsem se, ale neověřil, ani přes bankovní identitu, ani jiné kraviny - ten luxus jim nedopřeji. Já vím, že je to všechno blbost a rozumní lidé se pozastavují nad mými pohnutkami. Je to totiž jiný svět. Ale fakt jsem to učinil ze studijních důvodů. Chtěl jsem dešifrovat myšlenky lidí, kteří se baví tím, že sem přispívají. S jednou dámou jsem si i chvilinku přes onu síť psal, kdy jsme si měnili pohledy na věc, ve vší slušnosti a nebylo to až tak špatné. Leč určitě zbytečné…

Opravdu jsem chtěl pochopit puzení, které je vede k diskuzi o čemkoliv. Ti někteří lidé to namouduši berou tak, že reagují, diskutují, kritizují a uráží, protože od toho přece ty socky (sociální sítě) prostě jsou a je to tak „normální“. Když je „influencerka“ hnusná, tak prostě napíšu do diskuse, že hnusná je. Na střelnici s přichystanou „devítkou“ si také nebudou číst sbírky poezie a myslím, že toto přirovnání, byť drsné, není vůbec od věci.

Vy asi už víte z mých minulých článků, že mám na tento způsob komunikace mezi lidmi spadeno. Někteří diskutující se mi neskutečně hnusí a možná je to jejich záměr vyvolat rozepře. Snažil jsem se teď v prostředí diskutujících k „Seznamovým“ článkům vždy reagovat odpověďmi, nikdy jako první, a to tak, abych nikoho neurazil, protože nevidím jediný důvod to činit a zároveň, aby se lidé alespoň usmáli. Dělalo mi dobře, když pod mým příspěvkem, či spíše glosou, byly rozesmátí „smajlíci“. Věděl jsem, že jsem snad někomu „vylepšil“ denní chvilku, že se mi snad podařilo vyloudit úsměv na jeho tváři. Tak, jako se o to snažím u sebe v autě - v taxíku. Protože si nenapravitelně myslím, že dobré nálady a pohody je stále více zapotřebí. K čemu slouží, když napíšu: „Je fakt hnusná.“? Pro vlastní uspokojení? Nebo „aby řeč nestála“? Samozřejmě, že občas se objevil pod mojí glosou „mračoun“, i když vůbec nevím proč - můj příspěvek se, myslím, ničeho a nikoho nedotýkal. Ale vždyť je to tak jednoduché! Stačí si z řádky emotikonů vybrat „ksichtík“ a stisknout - bez toho, jestli nad tím označený přemýšlí. Tak daleko se „volič ksichtíků“ v myšlenkách nedostal. Nebo…?

Upozorňuji, že se teď nezabývám těmi, kteří „diskutují“ účelně, dle zadání a za odměnu! A nikdy jsem nereagoval na politické články, tam je to hnus největší.

Dokonce jsem si i psal s administrátorem! Tedy takhle: cosi mi smazali, protože jsem se asi už neudržel na uzdě a na něco odporně pomlouvačného jsem reagoval způsobem ‚na hrubý pytel hrubá záplata‘ (v pořádku, nechal jsem se prostě nachytat). Jako nováček jsem ještě správně neodhadl, jak mám zamýšlený, leč nevhodný výraz správně vytečkovat tak, aby to prošlo AI cenzurou. Nenechal jsem si to líbit, měl jsem potřebu se, opět ze studijních důvodů, ozvat. Trvalo mi ovšem dlouho, než jsem se přes AI a její stupidní návody dostal k živému člověku, ale i ten mi odpovídal naprosto automatickou „řečí“. Faktem je, že jsem si s mým vysvětlením dal docela práci! Odpovědí na moji poznámku o hnusu, kterým se přispěvatelé častují mi bylo, že jestli se mi něco nelíbí, tak „vpravo nahoře jsou tři tečky, kde můžu „toxický“ příspěvek nahlásit“. Je mi jasné, že nikdo ze Seznamu nebude provádět sebezpyt pro devastaci kultury a umožnění šíření nenávisti, když kvůli pomyslnému kolbišti, kde se lidé uráží, kde se nezdráhají ukázat všem svoji…řekněme…rozpornou inteligenci, kde mohou beztrestně (při vhodně volených slovech, aby to prošlo cenzurou) špinit osoby buď z článků (ať už politiky, či osoby veřejně známé), nebo jen ostatní diskutující, vytvoří - či spíše znovuobnoví - vlastní sociální síť. Kdyby se to událo ve venkovské hospodě, patrně by padla výzva: „Pojď ven!“ (Tak jsem to slýchal, do hospody, žel, nechodím. :-/) a věc by se vyřešila na dvorku před záchodky. Zde nevadí ani: „Jsi hlupák!“ - to cenzurou projde.

Proč to všechno je? Protože je příležitost? Protože ten politik, miláček obecenstva, který nejvíce uráží ostatní protivníky a stále proklamuje, že naopak ti ostatní šíří nenávist? Ryba smrdí od hlavy. Tak proč by toho ostatní nevyužili, že? Když mají vzor…

Ano, i o tom mám spoustu studijních podnětů, ale ze zásady si je nechávám jen pro sebe.

Každý si svůj volný čas vyplňuje něčím, co mu vyhovuje. Někdo po práci sportuje, někdo chodí za kulturou, někdo za děvčaty, někdo je hranatý, jiný slizský, někdo vytváří svýma rukama něco hmotného s časovým přesahem a někdo tráví čas na internetových diskusích. Těžko se na to zlobit - je to každého čas a je na každém, jak ho utratí. A diskutovat spolu lidé mají! Jen si myslím, že lepší je to jaksi…osobně.

A tak jsem svůj účet na Lidé.cz smazal. Stačilo mi to. Nepotřebuji se brodit po kolena v břečce tupých urážek politických oponentů, „chytrostí“ od někoho, kdo toho sice moc neví, ale má nutkání se vyjádřit, hodnocení osob, které patří třeba k showbyznysu, že jsou takoví či makoví. A to za probleskujících glos typu: „Už to nehul.“, „Navštiv lékaře.“, „Vyhledej pomoc.“, „Změň medikaci.“...

Byly tam také vtipné příspěvky, to ne že ne, rád jsem se zasmál a na něco třeba odpověděl. Byli to konkrétní lidé, které samozřejmě nebudu jmenovat, ale vážím si prostě těch, kteří si umí udělat legraci i sami ze sebe, ne jen jízlivě z toho druhého. Snaží se, snad tak, jako já, zpříjemnit lidem den.

Nutno poznamenat, že novináři tomu šíření hnusu vydatně napomáhají. Opravdu nevím, jaký jiný účel mají články třeba s nadpisem: „MPA řekla to a to a sesypala se na ni vlna hejtů.“ A ejhle! Sesypala se! Od lidí, kteří ji sice vůbec neznají, ale poslechnou doporučení tisku a konají… Možná programově. Omezeni jsou jen obavami, aby jejich „úsilí“ nebylo „zabanováno“. Nevadí, jsou již naučení volit výrazy, které by přes cenzuru prošly. A AI, která to hlídá, má ještě mezery. Například vtipný citát, v němž je použit pikantní výraz, promptně smaže, ale přímou urážku ponechá.

Pro moje studijní účely mi tato krátká exkurze vrchovatě postačila. Užívám si teď najednou nevídaného klidu, nikdo mě nedráždí svou arogancí a jsem si vědom, že nic takového z dnešních vymožeností absolutně nepotřebuji! Nemíním zasahovat do světa těch, kteří tento způsob komunikace vyhledávají - je jen jejich. Můj ne! Vždyť jde přece o to žít si svůj život tak, abych ho naplnil, ale nepřekážel ostatním. Abych uznal toho druhého, ale pokud mi jeho způsob nevyhovuje, udržel si ho od těla bez výpadů a zbytečných urážek. Co vysíláš, to se ti zesíleně vrátí!

A tak se zítra opět těším na své zákazníky. Ostatně - v tom jsem nikdy nepřestal. Budu je vítat, jako vždy, budu se s nimi bavit „face to face“ a budu doufat, že jim dokážu vytvořit hezké chvilky, protože těch není nikdy dost.

A Sezname: zapřemýšlej nad tím, jestli je tohle potřeba. Jestli je nutné poskytovat platformu pro takový způsob výměny názorů. To ti ve vší úctě vzkazuje

Don Quijote de la Mancha y taxista de Praga. Jeden člověk, který má sice vidinu, snahu, ale větrný mlýn „Seznam.cz“ mu s úspěchem odolává a stále si mele to svoje… Vítejte lidé na Lidé.cz - zařízení IV. cenové skupiny, které je tu k vašim…slin…službám! Mne tu ale už nehledejte… Navždy si budu pamatovat větu mého vzácného učitele:

„Na hovna se do hajzlu také nedíváte.“