O víkendu jsme byli s dcerkou navštívit babí na chalupě v Severních Čechách, v kraji mého dětství. Ano, je to tak, už víte, v Lužických horách, Labských pískovcích.

Protože o víkendu není času nazbyt a sedět v chalupě, i když po dlouhé době a rádi, se nechce, babí navrhla krátký výlet z Jetřichovic k Dolskému mlýnu. Já, jako vždy, mám jen záblesky vzpomínek, dcerka je odtud zatím ani nemá.

Bezva nápad!
Cestou od parkoviště (nelituji poplatek, i když se zdá být zbytečně nadměrný, protože tento kraj si loni při požáru vytrpěl tolik, že rád přispěji do obecní kasy na obnovu parku - doufám, že tam tedy ode mne dopluje...) se vyhýbáme kalužím po vydatném blahodárném dešti, v tomto kraji již bohužel zřídkavém. Stihneme si ale všimnout mnohých „ptačích“ budek pro netopýry. To je úžasné, nic takového jsem ještě neviděl! Vyšplhají se po šprušličkách odspodu nahoru do bezpečného stínu a úkrytu. Opět tu ty létající myšky mají kam složit křídla. Jako v jeskyních v Srbsku, o kterých jsem psal dříve. Doufám, že o nich ví. Snad na nějakém netopýřím AirBnB.

Dolský mlýn.
První zmínky jsou z roku 1573.
Známé místo, a pro vás, kteří ho ještě neznáte a jste právě v těchto končinách - jeďte tam!
V nejnovějších dějinách je proslulý tím, že si místo vyhlédli filmaři jako kulisu pro své pohádky. Od Pyšné princezny z roku 1952 po současné, třeba Peklo s princeznou, i jiné. Je to tam kouzelné! Ani nevím, jestli tam Lucifer Karel Gott neměl také své Peklo.

Procházíte mezi budovami po dlažbě, kterou tvoří větší či menší zlomky mlýnských kamenů. Netroufám si odhadnout, jestli je původní, nebo vznikla až při obnově.

Přes splav se valí říčka Kamenice, pod ním v tůni se osvěžují odvážlivci, no co si budeme - děti, těm je chladná horská voda putna.

Náhon k dnes už jen představitelnému mlýnskému kolu naznačuje směr vodní síly. K jejímu využití zbyly uvnitř mlýnice jen části transmise, která před dávnem vykonávala potřebnou práci, lidem k užitku.

Kamenné budovy, sevřené mezi pískovcovými bloky v údolí říčky, se zdají být umístěny mimo veškeré dění.

Až by se chtělo parafrázovat s Járou Cimrmanem:

„Vždycky chtěl být mlynářem,... ale neměl rád lidi. Tak si postavil mlýn na říčce v údolí, kde nepotkáš živáčka.“

Mlynář, pan otec, byl totiž zajisté jeho prapraprastrýc. Jeho prapravnučka vyvdala ve třetím manželství (Předchozí manželství byly tragédie - jeden manžel zemřel zavalen stromem při těžké práci v lese, druhého opustila, když se přišlo na jeho trojnásobnou nevěru. Údajně nebyla nevěra ten pravý důvod, prý spíše to, že měl problémy s její trojnásobnou organizací a to už byl problém pro život! Kde je chaos, těžké je pořízení.) chlapce, jehož dcera byla prababičkou maminky malého Jarouška - paní Marlén Jelinkové - Cimrmanové z Vídně.

Že ne? A co když třeba jo?!

Jestli on sám, velikán, svůj předpraprarodný mlýn navštívil, není známo. Je ovšem možné, a snad i pravděpodobné, že se zde zastavil při cestě z Liptákova k věži na Děčínský Sněžník, která sloužila C&K zeměměřičským úřadům k zaměření mocnářství. Měl totiž pocit, že je Císař svými zaměstnanci okrádán a že jeho panství sahá daleko dál, až k hranicím, které získal Přemysl Otakar I. Ač byl Cimrman, jak známo, srdcem proti mocnářství, byl vždy proti tomu, aby byl kdokoli neprávem okraden. Jsou to ale jen dohady. Jisté je jen to (a v kronice to je doloženo!), že výše řečený mlynář měl „za lubem“.

To byla trocha investigace.

Vraťme se ale zpět k mlýnu:

Píšu to proto, že vozová cesta k mlýnu nevede a k nejbližší osadě - Kamenické Stráni - je to něco přes kilometr (pro přesnost - 1,2 km, do Jetřichovic je to dál.). Když vidím přístupovou (ne příjezdovou) cestu, myslím, že obilí na semletí nosili sedláci na hřbetě. (Cestou zpět do kopce na Kamenickou Stráň to určitě měli snadnější, protože kilo mouky, jak je opět známo, je lehčí, než kilo obilí. :-P )

Ale možná, že v době, kdy tomuto kraji vládla německá důslednost, bylo všechno jinak. Ten kraj žil. Dočítám se ve starých dokumentech, že v určitých místech, obcích, bylo třeba i sedm hospod. Dnes jsou zde pouze rekreanti, kteří udržují zbytek původních stavení. Jako moje mamka (babí), dříve s dědou.

A to si představte, že k tomu mlýnu v oněch dobách jezdily po Kamenici loďky s výletníky! A ti skončili kde? V hospodě!

Druhá věc je ta, že lodníci museli prázdné loďky tahat zpět na laně, protože proud Kamenice byl příliš silný.

A teď musím zmínit paní Natálii Belisovou. Je to patronka zdejšího kraje, stará se o historii těchto míst a její zásluhou Dolský mlýn prokoukl do dnešní podoby. Z ruin, zavalených sutí a zarostlých kopřivami (jako děcko si vzpomínám), nadšenci vykouzlili tvrdou prací to, co dnes můžete vidět. A stále v obnově místa pokračují. Lešení to dokazuje.

Když přicházíte k mlýnu, stojí při cestě veliký kříž. A na jeho trámci jsou hustě vyryta jména všech, kteří se na obnově a zachování místa podíleli.

Říkám si tu při prohlídce, jak mohlo být praktické zbudovat nemovitost mezi pískovcovými bloky: Máte více zásob a málo místa ve špajzu? Žádný problém! Vytesáte si ve skále jiný! Tři, čtyři roky práce a špajz je na světě! :-D

V jednom sklípku je možná památka po filmařích - na stěnách jsou červené plameny a něco jako čert, i jiné abstrakce, ale znát je to pouze po osvětlení něčím, co máte první po ruce. Smartphonem, správně! Báječné zařízení! Když je signál, dá se s ním i telefonovat...

A ještě něco:

Když jdete po cestě od Jetřichovic a přecházíte přes most, nemůžete minout mýtinu pod královským smrkem. Zde se občas konají setkání starých řemesel. Termíny jsou dohledatelné na netu. Kováři tu dmýchají pod výheň a předvádí svůj um. Různé výrobky i pochutiny si samozřejmě můžete koupit. A mamka se sestrou si odtud prý odnesly i pytlík dřevěného uhlí přímo z milíře.

Také je tu hrob trampa (ne Trumpa), který zde chtěl být pochován. I když tu má i fotku, nikde prý není jediný záznam, jestli se jedná o skutečnou osobu, ale jestli to má návštěvníka přimět k zamyšlení nad pomíjivostí světa a vztahu člověka k přírodě, pak tento záměr naprosto splňuje svůj účel.

A jedna pro mě zajímavost - kůrovec decimuje zdejší lesy, ale tento majestátní smrk a i ostatní velikáni okolo jsou nedotknuty.

A co říci závěrem? Od posledních domků v Jetřichovicích, směrem na Vysokou Lípu, od parkoviště, je to jen kousek. Jděte tam! Vnímejte ten kraj, přeneste se v myšlenkách do dávna a mějte se (tam) krásněl