19.3.2024 | Svátek má Josef


TAXIZKAZKY: Šilte s rozvahou!

26.1.2023

Jó, to se lehce řekne!
Jsou chvíle, kdy na vás vaše pracovní povinnost naloží tolik odpovědnosti a stresu, že pro jedno zapomínáte druhé, ztrácíte se, ale pořád se snažíte, aby vše „dopadlo“. Tlačí vás čas, termíny, šéf, boty, prostě všechno!
Jak to navíc říkal MUDr. Skružný ve Vesničce střediskové Pávkovi?
„Jseš jedinej. A když jseš jedinej, tak prostě musíš!“

Pátý den jednoho prosince, takhle po poledni, mám naložit na Černém Mostě kohosi u „Mekáče“.

Čeká tu na mě příjemná mladá paní a velká krabice s čímsi, co je jakýsi aparát k ozvučení. Moc se v tom nevyznám. Laicky bych řekl - reprobedna.
Asi si tu ani nestačila dát „prasárnu“, parkoviště u Fast Foodu jí posloužilo jen jako styčný bod. Překladiště.
Má fofr. Jak říkal kdysi jeden - „Jsem ve smrti!“
Vyjíždíme směr Holešovice, kam chce.

Ta kočka má prý zajišťovat Mikulášskou besídku v obchoďáku na Chodově. Bude tam jistý vousatý kmet, čerti, anděl, snad i herci, někdo má zpívat a všechno musí klapnout! Aha, takže ta bedna je něco, co má zprostředkovat zvuk na akci!

Cestou stále program řeší, ladí a přemýšlí, co je ještě potřeba.

„Cukroví! Ještě musím vyzvednout objednané cukroví! Svezl byste mě ještě tam? Kde já jsem ho jen.... Kde mám to telefonní číslo... Pod čím jsem si ho jen uložila? Nebo neuložila...?“ soustředí se na displej telefonu. Dlóóuho je ticho. Nakonec po jisté době kamsi volá:
„Dobrý den, já mám u vás k vyzvednutí cukroví. Můžete mi říct prosím adresu?“
Trefila se! V tom shonu a zmatku chápu, že je to úspěch. Nebo třeba to má pod kontrolou!?

Z telefonu slyším paní na druhém konci, jak říká Palackého a číslo.

„Dobře, jedeme na Palackého.“ automaticky reaguji, protože jsem už dopředu rozhodnut, že pomůžu. I když fakt teď nevím, kde je na Palackého cukrárna. Myšák! Jenže ten je až kus za rohem ve Vodičkově...

No a pak zaslechnu paní cukrářku, jak ještě říká něco jako:
„To je, když jedete na Mukařov...“
Á, pozor! Něco je jinak! Zadávám číslo popisné do navigace a jak jinak, potvrzuje se mé tušení, to není Nové Město, jsou to Říčany!
„Já jsem to objednávala na internetu. A myslíte, že bychom tam mohli sjet?“ ptá se mladá paní.
„To samozřejmě můžeme, ale hodně se to prodraží. Nevím, jaký máte budget. Je to odtud 24 kilometrů.“

Navrhuji mladé paní, jak by třeba mohla využít našich zásilkových služeb tím, že nějaký blízký řidič by sladkosti mohl v Říčanech vyzvednout a převézt rovnou na Chodov, ušetřila by se jedna cesta. Ale muselo by to být asi domluveno s cukrářstvím platbou na fakturu. Říkala, že si to bude muset ještě promyslet, ale že děkuje za radu.
Vysazuji ji v Holešovicích, dle jejího původního přání. Bude to ještě muset vydýchat s chladnou hlavou. Možná u zklidňující kávy.

Snad to dopadlo dobře a děti měly radost z Mikuláše. Nadílka byla, zabékali si halelujá, čerti se určitě ženili a můj kouzelný Anděl, který byl chvíli v mém voze, to určitě skvěle zařídil! A pak už jen zdobil...

A jeho zář se mnou v autě ještě chvíli zůstala. Snad i pírko z perutí...?

A proč vám tuto banalitu takto sáhodlouze popisuji? To abychom se nenechali při naší práci přemoci stresem. A abychom si také nemysleli, že celá firma stojí jen na nás! Tedy pokud není někdo z vás zrovna majitel nebo ředitel.

Nebojte, jakmile se „natáhnete“, překročí vás a najmou někoho dalšího, nového, mladého, čerstvého.

„Ale to bude sekáč, pánové, ten se nezakecá!“ (Cimrmani - Vizionář)

A také to, že pokud si něco objednáme na internetu k vlastnímu odběru, je dobré si všimnout, ve kterém městě zhruba je ona provozovna. Může se to hodit...

A uchovávejte se v klidu!

I když jste Anděl. Nebo snad právě proto…