Je léto, prázdniny, sezóna takových těch...no, je to dlouhý, zelený, zakřivený podle norem EU,....honem...á! Okurky! Ňam! Osvěžující! Třeba si je vhodit do ginu s tonicem.

Užíváte si volný čas a dobře vám tak!

Tak dnes jen takové odlehčení. Protože o nic teď stejně nejde a na pláži, nebo jiném vašem milém koutku, se možná sháníte po něčem opravdu, ale opravdu nenáročném ke čtení:

Je příjemné předjaří. Vyhrávám jízdu. Z Florentina do Hostivaře.

Přichází mladá tmavovláska, tak třicítka, usedá mi do auta.

(Jak ten čas letí... Můžu si už dovolit psát o mladé třicítce. Ještě před nedávnem by to byla stará... Jak člověk zraje, přichází teprve na ty opravdové hodnoty.)

„Teda vy jste hezká paní!“ vyjede ze mně nějak samovolně, až jsem sám nad sebou překvapen. Běžně to opravdu nedělám. Mám ale pocit, že jsem takovou krásu ještě neviděl. Člověk potká za život ohromnou spoustu lidí, ale jen v pár málo případech, v mém případě u osůbek opačného pohlaví, vyvolá jakási chemie anomální reakci. Jako zrovna teď. Je prostě nádherná! Nád-her-ná!

„Kampak máte namířeno? Do těchto končin...“ ptám se hned po uvítání, aby řeč nestála, protože jejím cílem je industriální oblast kolem Průmyslové ulice.

„Jedu k lékaři na pravidelnou prohlídku, to zaměstnavatel nás tam vždycky posílá!“

Říkám si v duchu, že pracovat s ní v kanceláři by bylo až životu nebezpečné. Ale zároveň, že oplzlé kecy, i dvojsmyslné, ke kterým by situace sváděla, jsou mi cizí, nepřístojné a nepřípustné! Nedovolil bych si to! Od toho tu nejsem. A tak moje duše jen tiše plesá...a trpí. Bože, to je kotě!

Krásná jízda to byla! Auto se snad nadnášelo na polštáři kouzelných emocí. Mých. Ona jistě o nich neví. Nemá tušení, že je středem vesmíru a celé galaxie se otáčí kolem ní. A teleskop Jamese Webba jen cudně klopí čočky a odmítá toto zjištění odeslat vědcům na zemi k rozboru. Je proti staršímu kolegovi Hubblemu na oběžné dráze jen chvilku a ještě není otrkaný na takovéto objekty.

Vystupuje na určeném místě. Popřeji jí dobré pořízení, jako vždycky zákazníkům, když jdou něco vyřizovat, a loučím se.

Tedy ta byla neskutečná! Ach...! Vzduch v autě po ní zůstává nabit něčím elektrizujícím, bojím se dotknout kterýchkoliv ovladačů, aby to nezajiskřilo. Prostor je plný vůně jemného parfému. Chci si ho v co největší míře zapamatovat!

_________________________

Poodjíždím kousek dál, k hostivařským ateliérům, do stínu stromů. Jarní slunce už začíná trochu pálit, stín je již vítán. Čekám na dalšího zákazníka, který bude chtít využít našich služeb. Čtu si zatím na netu co je kde nového a rediguji články do Psa.

Za nějaký čas mě z klidu vytrhne znělka další poptávky. Zbystřím.

Jé, je to ta stejná paní! Vrací se asi po prohlídce zpět do práce. To bylo ale rychlé, asi je zdravá jako řípa. Nebo jen není „v tom“...

Rychle nabízím svojí sazbu a účast! Tají se mi dech po celý ten časový limit, který má zákazník na výběr vozu... Vybírá si mě! To je sen!

Vracím se na adresu k závoře u vrátnice areálu.

Blíží se ke mně, již z dálky ji poznávám. Tohle se nezapomíná!

Vítám ji, jako už moji známou. Ne drze, prostě jen srdečněji, s větší mírou díku.

Opět se stává výjimečnou součástí mého prostoru, který najednou sama ovládá. Konečně - vybrala si ho. Prostupuje mnou vzácné teplo. Představuji si, jak se před okolním světem choulí do bezpečí mého Superbu.

Cestou musím řešit snad nikdy nepoznanou situaci: musím jako řidič sledovat prostor před sebou a zároveň se chci dívat ve zpětném zrcátku na jeji tvář! Žádná vyzývavost, střídmé oblečení, vlasy má jen stažené gumičkou do ohonu, vyniká tak její nádherný obličej. Žádný botox, žádné vycpávky, přírodní krása! Navíc to nemůže být žádný fotoshop, prostě je živá! Je u mně v autě!

Ne! Musím ji bezpečně dovézt tam, kde můj svět končí a opět začíná ten její!

Na Florenci se snáším do přízemní letové hladiny reality. Flaps full! Gear Down! Three green! Thirty, twenty, ten, retard! Retard!... Zastavuji.
„Srdce se až zastaví, když vás vidí!“ osměluji se a ani nevím, kde se to ve mně bere.
„Děkuji vám za příjemnou jízdu! Udělal jste mi opravdu hezký den!“ říká mi ten skvost.
„To já vám děkuji! To vy jste mi udělala krásný den!“ uvidím ji ještě někdy?
Proč ale při tom vystupování tak ukrutně dupe?! Co je to sakra za rány?! A mísí se to s křikem v ukrajinštině!
No jo vlastně, sousedům překládají střechu...
To byl ale krásný sen! Škoda, že je ráno.
Ale...byl to opravdu sen?
A potkám ten sen ještě někdy?
Taxi Liftago je vám k službám!
Pokud jste canc dočetli až sem, děkuji.

Tímto se s vámi na čas loučím, snad jsem vám pár chvil zpříjemnil... O to mi celou tu dobu šlo.

A přeji vám hezké léto!
Já jdu mezitím vyhlížet svůj sen...
Uhde?
Ještě ne...
Snad později...
Čekám...
Zkoumám poptávky jízd, jestli...
Chci ji opět vidět...
Ona ale...
o tom neví…