TAXIZKAZKY: Rostou?!
„Je to všechno na houby!“
„Ale houby! Vždyť je houby zle!“
„Jenže je mi to houby platný, když z toho mám houby…!“
Houby jsou v našich zemích fenoménem. Tedy když rostou… Takovým, že se dostaly až do výše uvedených úsloví. (Nebudu rozebírat, jaké slovo mají v těchto úslovích nahradit…)
Před nedělním obědem, při návštěvě s dcerkou u babí na chaloupce, jsem se sám vydal do lesa za domem, jestli náhodou… Byl jsem ve stavu, že módní policii, kdyby náhodou dělala zátah, bych musel sám křísit. I ponožky do sandálů jsem si vzal, představte si! Nikoho tu přece nepotkám! Potkal… Z houštiny se vynořila dáma s košíčkem. Prostovlasá, bez bábovky a vína v proutěném nosítku, na jeho dně místo nich je jen pár hub. Zvláštně si mě prohlíží, až praví:
„Dobrej! Všechno jsem vám sebrala, nic jsem tu nenechala!“
„Já jsem jen na procházce po čerstvém vzduchu…“ nenechám se rozhodit.
„Vy jste od Šnáblů?“ stále zkoumá.
„Ano. A já vás znám?“ - nevím.
„Já jsem vaše sousedka.“ a odhalí tím moje zřídkavé návštěvy toho kraje. Po vzájemném poznání se jsme si chvíli povídali. Příjemně.
No a pak za pár dní zapršelo trochu více a začalo to!
Na YouTube mám jeden oblíbený kanál. Mladá paní, která si říká Šumavská Houbička, točí videa o houbách a všem kolem nich. Je pro mne edukativní, inspirativní, vtipná, milá, je z ní cítit energie….a je hezká! A protože algoritmus je prevít, vyskakují teď na mně samá videa s houbami - plné koše, nůše… Každý je dnes zvyklý si vyfotit jídlo v restauraci nebo vlastní výroby a okamžitě to pověsit na Instagram či Facebook. Teď tam prezentují své lesní úlovky. Dojde to až tak daleko, že na FB dávají výzvy: ‚Nasbíral jsem tři metráky hub a nevím, co s nimi. Nechcete někdo?‘. (Vyskočilo na mě video, zabírající hromadu hub na louce - tak tři metry na šířku, určitě metr na hloubku a přes půl metru na výšku. Podmanivá hudba, možná to tam vyklopili z Multikáry a občané - zírejte!) Dnes večer přijdu domů, pustím televizi a ve zprávách jsou právě na jejich konci namísto zvířátek….houby!
A tak si říkám: Co nás vede k tomu vydrancovat les - já, jenom já!, jako by už nikdo jiný nebyl? Všechno seberu a pak nevím, co s tím. Tak - je to zadarmo, že? A konečně - dá se to i zpeněžit…
„Bude smaženice, řízky,...“ pravil ten pán v TV, jenž se v oněch zprávách chlubil přeplněnými koši. Možná budou řízky pro celou vesnici, co já vím?
Houby jsem měl vždy rád, ale tak nějak s mírou. Když jsem byl malý, vběhl jsem prý vždy pod kapradí a přinesl pokaždé lesní plod, za obdivu dospělých, protože jsem se pod to rostlinstvo tehdy prostě vešel. Dnes bych si tam tak akorát lehl… Tím, že jsem pak sbíral jen ty houby, které jsou jedlé i víckrát, žiju s úspěchem doteď. A naši posléze sbírali jen to, co jim vyrostlo na zahradě u chalupy, do lesa už ani nechodili. I tak táta říkával: „My už máme ty houby snad i v krupicový kaši!“
Vzpomenu, jak jsme šli před časem s dcerkou na procházku podél lesa a za maliním objevili koberec bedel. Utrhli jsme si jich pár, jen co stačíme sníst a mladým lidem, kteří šli právě proti nám, říkáme: „Dobrý den, jestli chcete, tady ve křoví jsou bedly!“ „Jé, děkujeme!“ a pár si jich také odnesli. A věřím, že tam ještě zůstalo pro někoho dalšího…
Parafráze známého:
„Já ti říkám, že tu smaženici sníš!“ mohla by klidně říct Škopková.
„Já právě tu smaženici nechci! Ani Pinďa už to nežere! Viď, Pinďo?“ mohl by se klidně pokoušet vzdorovat malý Jirka.
Jak že to říkala ta paní sousedka?
„Všechno jsem vám sebrala! Nic jsem tu nenechala!“
Ale houby s octem! Něco tu jistě ještě bude! Snad i pro nás, kteří máme šanci chodit do lesa v neděli odpoledne…
Necháte nám také něco? Vy hamouni jedni! :-D :-P
Ale co se tu vlastně trápím! Za chvíli přejde sezóna hub, každý si bude opět fotit svůj oběd nebo večeři, v televizi budou znovu zvířátka a všechno bude zase tak, jak to má být…