Při vymýšlení názvu jsem si vzpomněl na písničku Standy Procházky juniora, který býval u nás kdysi dávno populární v hudbě nazývané střední proud. Prostě u těch posluchačů, kterým nešlo naladit „Radio Luxembourg“, rádio, jenž přinášelo ve svých hitparádách „dech západu“ do našich uší, bylo zdrojem pokoutných nahrávek na audiokazety (Aško, dcerko moje, já ti to pak všechno vysvětlím! Slovo od slova!), posluchačů, kterým nezbývalo, než vnímat to, co se jim nabízelo v tuzemsku. Také jsem to slýchal, „Laxíka“ nemaje… Snad proto mi to zůstalo v paměti. Ono tedy i s ostatními žánry, které by k nám rádi pronikly z volného světa, to bylo na štíru. Například pod AC/DC jsme si možná představili tak akorát drobný nápis na adaptéru ke kalkulačce.

„Rádio a já“. Už ani nevím o čem ta písnička byla. Možná o tom, jak rádio pomohlo interpretovi procházet životem, ale teď jsem měl na mysli něco jiného. Chtěl jsem oslovit souvislost mezi řidičem a rádiem, mnohdy jedinými společníky na dlouhých štrekách.

Moje „štreky“ nejsou dlouhé a ani příliš dlouho osamocené, nicméně rádio je v autě stále mým parťákem. Ponejvíce je mojí zvukovou kulisou ČRplus. Nemám totiž rád ty rádoby „vtipné“ řeči na komerčních rádiích. Navíc v pondělí má na ČR+ vždy glosu pan Neff! Na ty komerční přepínám až večer, kdy už mířím k domovu - to už většinou jen hrají a nemluví (až na ty reklamy!).

Dnes jsem tam ale zaznamenal jednu zprávu, která mě zaujala, i když jí nepřikládám žádnou důležitost. Jen jako konzument „zvukové kulisy“. No posuďte:

„Američtí vědci“ prý objevili, že z oxidu uhličitého a vody lze vytvořit tuk, který je k nerozeznání od másla a hodí se ke všemu, co nabízí reklama na Heru a podobné jiné výrobky. Prý to už zkouší v nejlepších restauracích, ale cílem je produkt rozšířit mezi veškerou veřejnost.

No není to krásné, když můžeme přemítat nad těmito zprávami, aniž bychom rozhodovali o jejich pravdivosti? Proč? Protože jsme třeba v tu chvíli v autě sami a myšlenkám můžeme dopřát volný průlet. Volný let myšlenek totiž neohrožuje bezpečnost silničního provozu, leda by se člověk zasnil tak, že by přestal onen provoz sledovat. To se prý stalo! Jedné dámě prý raději, po dohodě, odmítli vydat řidičský průkaz (“Je to marný, je to marný,... je to marný!“), protože se prý za jízdy kochala tak, že i pan Doktor Skružný (Vesnička středisková) byl jen slabý odvar. Je chvályhodné vnímat krajinu kolem sebe, ale pokud v rukou třímáte preclík, není to ten nejlepší nápad.

A tak si můžeme klidně dovolit soudit: Co když je to pravda? Co když něco podobného skutečně objevili? Máslo z CO2? K nerozeznání?

Stejně si myslím, že se jednou objeví všechno, co je dnes nemyslitelné. Třeba úspěch při udržení zatím nestabilní jaderné fúze je prý už na spadnutí! Nevím, v tom se nevyznám, ale byl by to převrat v energetice.

Jen ještě k tomu máslu: poté, co před časem vyletěla celosvětově cena toho mléčného, možná by to „kysličníkové“ mohlo být levnější. Pokud nebude příliš drahá výroba. Ale abychom se, díky úbytku CO2 v atmosféře, neotrávili kyslíkem! Protože podle toho divadla, které kolem toho bylo, to vypadalo, že každý z nás má spotřebu tak tunu a půl za měsíc a zadluží se na roky dopředu. Spotřebitelským úvěrem na máslo… Troufám si z toho dělat legraci, protože mně a dcerce, při přímém užití, tedy mimo průmyslového využití, stačí na měsíc bohatě tak jedna kostka, čili 250 gr. (A krávy budou…akorát žrát!) Jenomže určitě se ještě přijde na spoustu dalších věcí, které by se daly vyrobit ze vzduchu! Úplně z toho začínám lapat po dechu! ;-)

Pořád máme starost, co s přibývajícím oxidem uhličitým v atmosféře, no tak z něho vyrobíme máslo! No jo, ale nadbytek CO2 otepluje planetu! Ještě pár vynálezů, a navíc tu ještě zmrzneme! Budeme ležet zmrzlí pod velkou pyramidou z másla.

Stejně jsou ti američtí vědci frajeři! Člověk by si myslel, že bádají jen nad tím, jestli člověk doskáče dál na pravé noze za současného drbání se levou rukou za pravým uchem, nebo naopak a ejhle - „máslostroj“! (Název vypůjčen od V+W)

Nene, všech vědců na celém světě si velmi vážím! Odborníků všech oborů! Kdyby jich nebylo, tloukli bychom křemeny o sebe ve snaze vykřesat jiskru pro zapálení ohně. Mně se jen zachtělo napsat nějakou strašlivou, ale opravdu ukrutnou blbost! To se tak stane, když je člověk sám v autě… Býváte sami v autě? Tak víte, o čem mluvím.

Ale že se mi to povedlo?! Řekněte, že jo! Uděláte mi radost.

Ale fakt to tam, v tom rádiu, bylo!

V nedávné době jste pročítali předvolební sliby všemožných stran, tak si myslím, že tento můj žblebt by mezi ně s úspěchem mohl zapadnout.

Tak se na mně kdyžtak, prosím, nezlobte!

Za to vlastně může to rádio…. A JÁ…