Jsme tu a kolem nás je svět, který je skutečný. Vnímáme ho a užíváme jeho blízkosti, jeho „přednastavené“ výhody i nevýhody. Práce, povinnosti, odpovědnost.

A pak je tu svět, který se nám líbí, je jen náš, skrytý a nádherný, protože se odehrává jen v našich představách. A můžeme si v něm dělat, co chceme. Základem je…. snít. Představy mají tu výhodu, že v nich jsme odpovědní jen vůči našim vnitřním zásadám, nic víc. I tento svět ovšem potřebujeme k životu. A čím více, tím lépe!

Já třeba teď prožívám realitu, ve které se snažím, alespoň vlídnými slovy, pomoci jedné osobě, která není zrovna v příznivé situaci. Jenže tu dochází k takové věci, že ten reálný svět se mi proplétá s tím krásným, vysněným. Reálné problémy se snažím řešit radami, povzbuzením, hezkými slovy, která, myslím, potřebuje slyšet. S tím, co tato osoba řeší, jsem se doposud nesetkal, ale té osobě chci pomoci. Ani nevím, kde se to všechno vzalo. Asi to bude tím, že nic není náhoda a všechno se děje za nějakým účelem. Člověk míjí bez povšimnutí stovky, tisíce lidí, a pak jde kolem jeden, jedna...

Člověk má tu vlastnost, že si dovede kur…. ničit život, jak jen to jde. A tady „šla kolem“ jedna žena, a jak jsem posléze poznal - krásná žena, která se díky dlouholeté nespokojenosti v manželství, „full servis“ bez pomocné ruky manžela, a jak sama řekla „bezdotykového“, náhodou seznámí s někým, kdo jí ukáže takové odstíny života, které předtím nezažila. A tím mu propadne. Jenže se z něho vyklube chorobný žárlivec, násilník, manipulátor a psychopat, který ji chce pod pohrůžkami vlastnit. Ale láska už je zažehnuta. Nikdy nedokážu pochopit, že žena, která zažívá urážky, facky, záchvaty ničivé žárlivosti a vydírání v podobě vyhrožováním sebevraždou, se vrací k onomu násilníkovi, snaží se omluvit jeho a veškerou vinu bere na sebe.

No, a zase jsem u toho já! Snažím se na ni působit, jak jen to jde, protože mi na ní z nějakých důvodů záleží. Vždyť přece nesmí nikdo tlouct ženu! Všechno si uvědomuje, ale srdci se poručit nedá. Po určité době došlo k setkání. Mně a jí. Pouhým psaním se těžko komunikuje, na tom jsme se oba shodli. A teprve teď vidím - je krásná! Ale já musím zůstat úplně mimo, ve světě oněch pouhých představ. A tak opět utíkám zpět do svého světa, kde v duchu prožívám její situaci a můžu na ni myslet, jak jen chci… Jistě si říkáte: „Proč se na ni nevykašle? Co je mu po cizím člověku? Dostala se do problémů sama, tak ať si poradí!“

Vám se nikdy nestalo, že máte touhu někomu pomoci? Vykonat dobro, když se v tom jiný plácá? Pozor! Ne páchat dobro! Páchat dobro je činnost, kde vy si myslíte, že je někomu ku pomoci, ale ten někdo o ni nestojí.

Děkuje mi, že prý jsem dobrý terapeut, a kolik prý beru na hodinu. Říkám jí, že na hodinu beru šedesát minut. Mám z toho dobrý pocit, že můžu být něčí těžko uvěřitelnou vrbou, oporou i parťákem, že si sama, ale také s přispěním mých slov, uvědomí bezvýchodnou situaci, která by ji vedla k sebezničení. Když je v tom člověk sám, sám si vysvětlí a odůvodní své počínání, kterým se třeba uchlácholí. Pohled zvenčí mu může naznačit, že se skutečnost může rozvíjet úplně opačným směrem.

Problém nastává, když k té osobě „terapeut“ začne cítit něco víc. To potom musí zdrhnout do toho svého světa představ, kde ho nikdo nesmí vidět. „Terapeut“ se přece nesmí zamilovat do své „pacientky“! Ach jo… A tak se teď dívám na její fotku, kterou mi věnovala, co si představuji, po tom je každému prdlajs - jsem prostě ve svém soukromém světě, ale jsem připraven se okamžitě přepnout do reality, ve které jí přeji jen to nejlepší a jsem připraven stát při ní. Třeba aby se opět zamilovala do svého manžela…(Kdyby prý na to byly nějaké pilulky…říká.) Jsem si vědom, že v ten okamžik by moje „práce“...... skončila.

Ale že se člověk u toho nalítá! :-) Naštěstí ta rychlá změna prostředí nevyžaduje aklimatizaci.

Jojo, těžká je práce taxikáře! No nemají to jednodušší ti „alternativci“, kteří neumí česky ani žblebtnout?

Nemají. Jsem tu rád mezi svými lidmi - zákazníky, a kdyby nebyl svět tolik barevný, šeď by nás zašlapala do země. Do naší rodné Země. Co by z nás pak asi vyklíčilo? Zas jen šeď?

PS.:

Jakákoliv podobnost s osobami z mého posledního článku je……důvodná.