Máte rádi ócéčka, neboli obchodní centra? Trávíte v nich víkendy? Rodinná odpoledne? Děti v hracím koutku, vyfiknutá panička s čivavou na ruce, nákupy, služby, Running Sushi… Nevysmívám se, každý to má tak, jak to chce, já jen v tuto chvíli popisuji svůj pohled a rozhled okolo sebe, když jsem kdysi bydlel blízko CČM na Černém Mostě a chodil tam pro „zásoby“. Já beru obchoďák jen potud, pokud se v něm malinko vyznám, tak malinko, že vím, kde je krámek, který právě potřebuji.

Myslím, že se v jakémkoliv prostoru docela dobře orientuji, nějakou zbytkovou paměť ještě mám a v mapách číst umím. Sice ne tak, jako mí bratranci - dvojčata, kteří po svých rodičích zdědili lásku k orientačnímu běhu a mapy jsou jejich Biblí Svatou. Zejména pro Michala, který sám tyto mapy i tvořil, čímž se postaral, mimo jiné, o zmapování okolí našich chalupy. Nezní to divně, tyto mapy nevznikají jen satelitním snímkováním, ale jsou víceméně odkrokovány, aby byl zaznamenán každý padlý strom, každý kámen, posed, rozvaliny kapličky - orienťáci vědí. Já ne…

Tímto je oba pozdravuji!

A když k tomu frajersky dodám, že „se neztratím“, že „vím, kde je sever“ a „znám mapu“, je jasné, že mi tu namyšlenost „cosi“ dá sežrat.

Mohla to být jízda snů! Vyhrál jsem balíčkový expres. Jakýsi kurýr se poněkud netrefil a balíček pro základnu T-Mobile u Metra Roztyly doručil do prodejny v OC Chodov, dnes Westfield. (Nemám rád OC Chodov!) A tak potřebovali inteligentní firmu, která balík doručí již správně. Jízda je velmi pěkně finančně ohodnocena a má asi 1,5 km délku, když počítám i ten „tobogán“ v garážích.

Zaparkoval jsem hned za vjezdem do vnitřního parkoviště a vydal se pro balíček. To nebude těžké. Budu se koukat po firemní barvě magenta - prostě růžovo..todleto, sám T-Mobile používám, musím to snadno najít. Prosím, neříkejte mi, že jsou tam informační displeje! Uvědomte si, že jsem chlap a nepotřebuji žádné pomůcky, poradím si sám! Kromě toho nemám čas se zdržovat, zákazník čeká! Projdu patro 0, patro 1 a začínám být nejistý. U východu ke stanici metra si říkám, že jsem asi fakt blbě. Je tu ale tabule s plánem obchodního centra. Zastavím se a hledám. „Zvolni!“ říkám si. Pozorně prohlížím patro po patru, okénko po okénku, která v plánu označují obchody (Bože, to je krámů! To je všechno potřeba?)…po několika minutách…. heuréka! Tady je to! T-Mobile! Tuto část plánu si vyfotím, abych věděl, které prodejny jsou okolo.

„A jó! Tady, kde jsem odbočil doleva, jsem měl ještě kousek jít rovně a byl bych tam!“ beru krabici v „růžovo…todleto“ prodejně a jdu k autu. Čas T-22 minut. To bude tady! Tak ne… Bloudím garážemi, patry, to přece není možné! S krabicí v ruce procházím podlaží. Ne, to je moc vysoko! Půjdu po schodech. Vlezu do nějaké chodby. Všude kolem mne je jen surový beton a dveře do zázemí obchodů - většinou otevřené, jinak nikde nikdo. Chodba mírně zatáčí. Odkudsi vyjde Vietnamka, patrně tu mají svoje Phó.

„Dobrý den, prosím, nevíte, jak tady z toho ven?“ opouští mě machrovitost.

„To musí táty tam!“ ukazuje drobnou ručkou, aspoň někdo se tu vyzná. Jdu podle jejích instrukcí, tlačím na ráhno služebních dveří a…. jsem opět mezi návštěvníky ócéčka. Takže znovu. Garáže…tady je moc teplo, parkoval jsem za vjezdem, musí tam být průvan! Východ k metru - „Tady jsem už dneska byl! Mám to vzít raději vnějškem? Ne!“ pořád si ještě věřím. A znovu: mraky lidí, chodby, zákoutí, garáže, cítím závan proudění vzduchu, poznávám barvy stěn (žlutá se měnila na modrou) a…. Okinka! Stojí tu a čeká na mně, kočka! Snad mám i oči orosené. Časomíra ukazuje čas T-23 minut od vyzvednutí balíku na prodejně. Třičtvrtě hodiny se tady s tím crcám!

Přijíždím na správnou adresu, předávám zásilku a jediné, co mě napadá, je replika z jedné přednášky od Cimrmanů:

„... došel jsem k tomu závěru, že až budu příště požádán, abych…., že se vám na to vyseru!“

Ale ne. Kdyby náhodou příště…, už vím, kde to je a do 30-ti minut to jistě stihnu. ;-)

Nemám rád Chodov! Který architekt přišel na tento nápad?! Ale ono to bude mít určitě nějaký záměr. Doufám jen, že za to nedostal nějakou cenu…

Rozumím tomu, že v obchodech mění rozložení regálů, aby zákazníky donutili si koupit i jiný tovar, než jsou zvyklí, že mění i celkový vzhled prodejny za stejným účelem. Merchandising vládne světu. Rozložení celého obchodního domu se ale nemůže jen tak změnit. Panička s čivavou na ruce se orientuje, je tu pečená-vařená: tady jsou nehty, támhle kosmetika, tuhle kavárna a zde „...od Šumavy fičí trvale sladká Nina Ricci“ (Richard Müller).

A já? Já nic…

Vlastně mě napadá, jak našel ten předchozí kurýr prodejničku v útrobách „ócéčka“ a přehlédl palác s obrovskou reklamou v Tomíčkově ulici? Asi pro třísku neviděl trám… Nebo si řekl:

„Tady to už znám, tak balík doručím sem! To je jedno, že Roztylská je jinde než Tomíčkova. Není čas dívat se kdo je kdo!“