Nevím, co jste si k tomu prvnímu okamžiku s krycím názvem PF (myšleno Pour Féliciter) předsevzetími slíbili, ale když bereme, že se vše začíná jakože od znovu, přeji vám, aby se vám to splnilo! Opravdu.

Já jsem si třeba slíbil, že budu pořád stejný. Žádná námaha? Alibismus? Jak se to vezme.

Mám totiž pořád pocit, že se ještě musím vrátit ke komentáři k jednomu z mých minulých článků. V příspěvku „Konec starých časů“, kde jsem vyslovil názor na poslední vývoj v taxislužbě, jsem pro odlehčení nabídl k odprodeji taxametr „Bratislavu“ 4, protože už ho díky změně zákona nepotřebuji. Pěkný, digitální, spousta funkcí, bez turba!, rychlá tiskárna na termopásky, žádné zdlouhavé chroupání jehliček, jako bylo na „trojce“...

Udivilo mě, ale jsem za to rád, když se do diskuse ozval „kolega“ s návodem, jak se dá také taxametr TJM 04, neboli „Bratislava“ „využít“ k ošálení zákazníků. A nejen ten. Divil jsem se: proč o tom vlastně píše? Ale nakonec - proč ne? Zamlčování nikomu a ničemu neprospěje, na nic si nehrajeme. Jako když ve starém atlase hub nenajdu vyobrazenou lysohlávku.

Usoudil jsem, že pán už „řemeslo“ nedrží, tudíž se může svěřit a vzpomíná na „své“ časy.

Mohl bych k jeho „návodu“, jak opilce povozit po pár ulicích, jak mít něco na taxametru „natočeno“, ještě než k nim přijedu a dalším, přidat třeba to, že desetinná čárka na ceně na displeji je vlastně desetinná tečka, kterou může neznalý zákazník lehce přehlédnout, ani to nemusí být záměr řidiče. Chce to pak už ale mít žaludek na požadavek chtít místo 250.0 za jízdu 2500, zejména u cizokrajných klientů, pro které jsou Koruny české jen exotické barevné papírky (A to ani neznají „echt Gottwalda“ - jahůdky a konvalinky ve svěží zeleni,…). To jsem nikdy neuměl, nedělal, ani po tom netoužil a nikdy dělat nebudu!

Ale abych nebyl jen vzorem ctnosti, i já jsem jednou pustil taxametr dříve. To když mi kdysi přistála jízda od jednoho hotelu v Malešicích na Staroměstské náměstí s předem danou cenou, která byla včetně provize hotelu (ani kuře nehrabe zadarmo) a já jsem si říkal:

„Vždyť tohle přece nemůžu natočit ani na „magoš“!“ (Magoš - v hantýrce maximální cena daná Magistrátem HMP, většinou sazba 1) Pustil jsem tedy „Bratislavu“ dříve, protože mi neumožňovala dávat přirážky - taxametr TJM 04 to umí a je to legální, ale ta funkce na tom mém nebyla povolena. Nastoupili Asiati k jízdě do centra. A jak jsme se tak blížili Pařížskou ke „Staromáku“, tekl mi čůrek po zádech, jestli to vyjde, zatímco Kim Nang Jo (nebo Ju, už je to dávno…nebo snad to byl Jie?) bedlivě sledoval číslice na taxametru a porovnával je s těmi na papírku z recepce, možná si vědom ostražitosti nad pražskými taxikáři, kteří jsou pověstní ve všech zemích světa (Zejména v Horní Voltě - pro zmatek v hlavách Volťanů, zapříčiněný chováním pražských droček, raději přejmenované na Burkina Faso - vtip.). Stáli při mně všichni Svatí, protože přesně u Cartiera na displeji skočila částka daná hotelem, což s úsměvem a radostí, jaké jsou jen Asiaté schopni, můj zákazník kvitoval. A tak jsem prázdný a „volný“ odjížděl Dlouhou a V Kolkovně, zpocená záda mi zvolna osychala a já přemýšlel, co mi vlastně zbyde z jízdného po odečtení provize hotelu. To už je ale jiný příběh…

Nebo ke mně třeba přišli čtyři Poláci - dva pánové a dvě paní, a že chtějí svézt ke Karlovu mostu. (“Proszę pana - Čárlz bridž!“ - vnímáte ten kontrast? Já to miluju!) Na místě jim říkám: 200,-Kč, podle taxametru. A pán mi dává 200€ (Tuto bankovku vidím úplně poprvé! To už jsem snad častěji viděl i naši 5000-ovku.). Mohl bych si ji vzít a říct

„That’s alright! Thanks! Dziękujemy bardzo!“. Nedokázal jsem to a vybral jsem si mezi jejich hotovostí mně důvěrně známého oranžového Amose.

Kterýkoliv „kolega“ si pomyslí, že jsem debil. Asi jsem. Určitě jsem! Na „barák“ jsem si totiž taxikařinou ještě nevydělal a už asi ani nikdy nevydělám. Spíše naopak…

(Jára Cimrman, etudy pro žebráky: „Víc než krejcar mi nedávejte, nechci se vrátit mezi tu bohatou pakáž!“)

Jenže já mám dva důvody:
Co vysíláš, to se ti zesíleně vrátí.

1. Svému zákazníkovi se chci i napříště podívat do očí a protože svět je malý, jistě se ještě potkáme.

…si ty důvody můžu strčit…víte kam…žejo?

Jsem rád za komentář toho pána a přeji mu vše dobré! Stejně tak jsem rád za komentáře od vás všech, kteří se chcete svěřit s jakýmkoliv pocitem z mých článků.

Každá profese, která pracuje s lidmi, má svá zákoutí. Trýznivá, sklíčená, občas radostná, ale i temná. A „obsluha“ lidí je věc přetěžká! Prodavačka, sestřička ve zdravotnictví, číšník, „pí ár“, prostě kdokoliv, jehož úkolem je též komunikovat. A nakonec….. i taxikář.

Jen mě ještě napadá: Komentující snad psal, že s taxikařinou přestal s nástupem Boltu a jiných. Napadlo by ho, že kdyby se naši taxikáři nechovali tak, jak se někdy chovají, takový Bolt a Uber by si tady ani neškrtli? Že by lidé jezdili raději s námi, kteří známe svá města, než s mnohdy podivnými individui z postsovětských zemí a kdovíodkud, kteří to tu ani neznají, češtinou se nedomluví a přináší sem zvyky ze svých domovin? Třeba opovržení ženami a vulgaritou k nim? To, bohužel, není můj výmysl! Jsou to zkušenosti žen, které jsou rády, že našly jistotu u nás. Nedělám si reklamu! Tak nějak s nimi soucítím, to je mi totiž přednější. Ani nehážu všechny řidiče do jednoho pytle! Trvám si ale na tom, že na všechno jsou potřeba vždy dva…Vše je věc volby a svobody se rozhodnout.

A pokud budete chtít někam odvézt,...a vejdu se do vašich představ a tužeb,.... jsem tu!

Stále! A stále stejný! Vždyť jsem si to předsevzal…