Nový rok 2025 přebírá vládu nad loni a „je mi radostí a plesem“ vám do něho popřát, ať se vám daří vše, na co sáhnete, nebo na co i jen letmo pomyslíte!

A teď zase chutě do práce! Do mojí:
Jsem řidič taxi. To znamená, že mám všechny zkoušky, všechny náležitosti, které podléhají zákonu o taxislužbě (Zákon 102/2013 sb., kterým byl novelizován Zákon 111/1994 sb., když už se na to ptáte :-)) a do doby, než se Liftago „přizpůsobilo trhu“ a začalo jezdit za fixní ceny (Zákon 115/2020 sb. - vím, že vás to zajímá :-P), měl jsem zaplombovaný, certifikovaný a institutem ČMI ověřený taxametr (zjednodušeně - metrologie). Teď už ho nepotřebuji, zahálí mi v šuplíku hned vedle „klobouku“ (správně světelného transparentu) „taxi“. A „ulici“, neboli na mávnutí, kde bych obé potřeboval, už beztak nikdy jezdit nebudu...

Pro všechny ty, co mají patent na znalost celého světa: Pokud bych chtěl, aby mi „taxametrář“ (člověk, který má speciální oprávnění k opravám a nastavováním taxametrů - a „razítko“) nastavil nějaké „turbo“, měl tento požadavek nejen, že neprovést, ale okamžitě ten pokus měl hlásit, v mém případě koncesionáři, pro kterého jsem tehdá jezdil. Mně samotného, už pak jako živnostníka, by to ani nenapadlo. Ale já nejsem etalon. Navíc si myslím, že taxametráři by si to v dnešní době už stejně „nelajsli“.

Jo, vlastně mám turbo, mám! Jinak by mi to moje vrnící předoucí kotě 1,4 TSI vůbec nejelo.
Poslední úprava zákona o taxislužbě (citovaná výše) byla jen k tomu, aby se u nás legalizoval Uber a Bolt, a že je tento zákon „kočkopes“, za tím si stojím! Kdysi, když to téma bylo aktuální a řešilo se to, kolem roku 2019-20, při jednom rozhovoru v médiích řekl tenkrát zástupce, snad AKT (Asociace koncesionářů v taxislužbě), větu, která by se měla tesat:

„Nechte tu pět let načerno někoho podnikat, a pak mu přizpůsobte zákon!“ a podle toho to také vypadalo.

Ale tohle je už vyřešená věc, vše má svůj vývoj, doba se nezastaví a vrátit se nedá. Doufám. Ve spoustě aspektů, nejen v taxi.

Co že mě najednou vedlo k této úvaze? Byl to článek na Seznamu (nejen), který se týkal „alternativ“. Nehodovost, padělané doklady, a tak… V poslední době se to opět více probírá a je to dobře. A doufám, že se toho TT, postrach všech taxíků, řádně zhostí! (TT = taxi team, skupina Městské policie, kontrolující taxi v Praze) Je mi úplně jedno, jak to kdo má, čím jezdí i jeho způsob výdělku. Stejně tak je mi jedno, jestli oni řidiči mají falešné průkazy, nebo jestli svoji pracovní dobu přetahují (ve voze bydlí), není to moje starost je kontrolovat. Od toho jsou jiní. Zodpovídám pouze za sebe!

Všeobecně platí, že:
Na všechno musí být vždy dva! Jeden, kdo něco nabízí a druhý, který to využije, přistoupí na jeho podmínky.

K napsání tohoto povídání mi byla spouštěčem diskuse pod tím článkem. (I ta počáteční část o „turbu“ byla reakce na onu diskusi.) A protože se to týká mého údělu a mojí radosti, musím přiznat, že jsem se trochu déle začetl a do „práce“ toho dne vyrazil o něco později. Nepřečetl jsem všechno. V tu chvíli tam totiž bylo více jak 500 příspěvků a já si chci uchovat duševní zdraví!

Se spoustou komentářů jsem se dokázal ztotožnit, a to třeba i s těmi negativními. Protože, málo platné, kdyby někteří taxikáři nebyli…no prostě takoví, jací jsou, takové služby, jako Uber a Bolt by tu měly těžší šance ke vzniku. Respektive pšenka by jim tolik nekvetla. A to, že jen pražští taxikáři jsou pověstní, je hovadina! Filutové jsou ve všech zemích světa, od Slovenska po Egypt, takže - sorryjako.

Z některých komentářů bylo znát, že pisatelé toho o problematice moc nevědí, ale komentovat to musí! To je bolest všech diskusí. Když ale oni nesou svoji kůži na trh a nevadí jim, že se tu ukáže jejich nezralost. Kdyby náhodou chtěl editor diskusi vypnout, byli by první, kdo by si stěžovali na svobodu slova.

Ale zpět k diskusi: stále se tu objevuje názor, že v dnešní době navigace GPS není potřeba mít zkoušky z místopisu. (Tentokrát se budu věnovat pouze tomuto specifiku.) Nějaká hlava otevřená to na začátku vymyslela a ostatní to neustále opakují jako mantru. Samozřejmě, že navigace pomáhá! I mně! Ale nezbývá mi, než použít přímo citát jednoho z mých dávných zákazníků (proč bych to měl říct já?):

„Pokud chci jet na Národní a ten člověk ani neví, kde to je, irituje mě to!“ Ostatní zážitky mých zákazníků, vzhledem k omezenému rozsahu článku, psát nebudu.

Dokážete připustit, že se při přepravě taxíkem s důvěrou svěřujete do rukou někoho, kdo zná svoji práci a svoje město? Že vás…..nezabije? Nebo je vám jedno, že ten člověk neví, která bije, a protože pořád sleduje navigaci, projíždí „červené“ a vjíždí do jednosměrek v protisměru, protože navigace má zpoždění? A ještě se s vámi nedomluví? A musíte mu říkat, kudy má jet? Jasně! Vaše volba. Na všechno musí být dva!

Jdete si do pekárny koupit chléb, protože ten strojní inženýr z Gazpromu si přečetl návod na pečení chleba na internetu a řekl si, že to také zkusí? Nechutná vám? No tak jdete jinam, ne? Nebo ho budete žužlat, protože to bylo levné?

A což takhle „internetový pilot“? Moje oblíbená oblast. Na YouTube je toho spousta! Sám se rád na ta videa dívám. Hlavně na vrtulníky, ty miluji. Už to skoro umím! Zapnout to a to, nastavit přípusť, stisknout toto, sledovat otáčky, tlak oleje, teplotu, cyklika, kolektiv... Vždyť na tom nic není! (Prosím, vy všichni piloti vrtulníků - je to legrace, váš um mám ve veliké úctě!) Příště vás svezu helikoptérou, kterou si někde vypůjčím. Chcete? Dám vám to levně! Na leteckém dni minulé léto v Letňanech létali krátký vyhlídkový let asi od 1500,-Kč (Robinsonem, Bell byl dražší.). Nechám vám to za litr! Dobrý?

Doufám, že chápete, kam tím mířím. Proč třeba chodíte do značkových obchodů a ne do tržnice, i když ten textil se mnohdy vyrábí na stejných linkách? Protože máte ke značkám důvěru? Značka si ale s sebou něco nese. Chcete mi úplně stejně uvěřit, že třeba i já jsem vaše „značka“? Že jste u mne v bezpečí? Že jsem musel, na rozdíl od jiných, něco nastudovat a složit zkoušku? Plus deset let praxe?

Někdo tam také říkal, patrně nějaký „kolega“, že zkouška z místopisu je jednoduchá. Pro průměrně inteligentního člověka ano, musí si umět zkrátka poradit. Neznamená to ale, že ji složí každý. Pro tyto případy ovšem už není, onou novelou zákona, tato zkouška již potřebná…

Stejně jako produkty čínského (bangladéšského, abych neměl v puse jen Čínu) výrobce textilu, i všechny taxíky mají stejný volant, stejné sedačky, motor, jako všechny ostatní. Takže opět je to jen věc volby.

V mých raných začátcích „dročkaře“, kdy jsem jezdil pro jistý levný, ruský dispečink, jsem třeba vezl pány z drahé restaurace Soho na Pankrác za 85,-Kč. Tisíce utratili za večeři, aby pak ušetřili na „tágu“. Ano, řidiči tam pro ně dělali voly, než přišli na svoji hodnotu. Někdo to tam vydržel týden, někdo dva dny, mně to trvalo dva roky, než mi došlo, že kreténa jim opravdu dělat nebudu! Dnes tuto službu suplují jiné…

Velebím ten den, kdy se mi podařilo dostat k Liftagu! Není to jen o výdělku. Je to o principu této služby. O principu aukce, kdy zákazník si mě vybere podle svého uvážení, protože předtím jsem mu na jeho poptávku nabídl svoji hodnotu. Můžu se mu tedy v klidu (a rád) věnovat bez jakýchkoliv předsudků a frustrací, nemám potřebu rušit jízdy, protože „se mi nelíbí“, neboť jsem v konkurenční aplikaci dostal zajímavější rito. Jsem tu jen pro něho a v naprosté pohodě. Navíc - s námi jezdí opravdu tak skvělí zákazníci, že je pro mně radost je vozit. To už ode mne víte.

Musím ale tomu, kdo to chce slyšet a pochopit, připomenout, že taxi je stále luxusní služba individuální dopravy, není to MHD. Doba se, pravda, mění, ale všechno má své…třeba náklady. Pokud si vyberete službu, kde v kufru spí kolega řidiče, aby se spolu střídali, protože jezdí za pár korun a nevadí vám to, je to opět vaše volba.

A ještě něco: Abyste pochopili - nehájím klasickou taxislužbu! Vývoj tomu chtěl, že už jezdím pouze pro tuto jednu úžasnou aplikaci. A jak jsem psal výše, taxametr a klobouk mám doma. Nelituji toho, ale duše taxikáře ve mně stále je. Duše taxikáře totiž není okrádat, ale sloužit zákazníkovi a držet si přitom svoji stavovskou čest!

Minulý týden jsem vezl paní se synkem. Synek vskočil do vozu, nezaznamenal jsem sice pozdrav, ale nemohl jsem přeslechnout jeho hlasité:

„Jé, to je Čech!“
Na moji překvapenou reakci jen dodal:
„Ne, jen že potkat v taxíku Čecha je vzácnost.“

Povídali jsme si pak s jeho mamkou o taxíkách a ježdění. Když mi náhle řekla:

„Nejste vy ten, co píše panu Neffovi? Já jsem už s vámi jela! Já jsem chtěla s vámi jet, určitě jsem si vás přivolala!“ Atd, atd. Zkrátka - když vezu svého čtenáře, všechno mi to vynahradí. A hrdostí se vznáším u stropu. To jistě pochopíte. ;-)

Ať je to už v jakémkoliv oboru: Vážíte si lidí, kteří pro službu, kterou vám poskytují, museli něčeho dosáhnout? Něco se vyučit/naučit? Něco tomu obětovat? Stálo je to nějakou námahu? Peníze? A svého údělu si váží? Třeba kadeřnice, nebo dnes populární „nehtařky“? (Ty by zrovna mohly vyprávět…!) Ano? A využijete přednostně právě jejich služeb? Protože víte, že je zde kvalita? Jste v tomto světě jistě správně a máte rovněž moji úctu! Každý si má vážit práce toho druhého.

A vy druzí: Jde vám jen o cenu? O nic jiného? V pořádku, je to vaše volba… I tak vám k vašemu výběru držím palce!

Takže se potkáme ve vrtulníku? Dát sleva! Osm set! Protože mám ještě trochu problém s udržením výšky… Můžete být rádi, že vám to říkám narovinu! Ti jiní vám to ani neoznámí! Proč? Zkuste hádat ;-)