A zas taková banalita:
Vyhrávám jízdu z jedné vesničky těsně za hranicí severního okraje Prahy. Zastavím před domem, přivítám se se starším pánem, který na mě již čeká a začíná mi ihned svážet již připravené kufry a snášet další tašky k vozu. Skládám je do auta. Jenže ouha! To není ještě všechno! Pán přináší rozměrný bag s golfovými holemi. A pak ještě jeden!

Hm, takže jinak, všechno ven a znovu a lépe!

„Ty bláho! Proč dva lidé potřebují na dovolenou tolik harampádí?“ říkám si. Jako by jim nestačila společně jedna trojka dřevo... :-D

V pozadí již totiž postává manželka, také starší paní, dámička. Čeká, netrpělivě, až s jejich kufry dohraji Tetris, aby mohla nastoupit do mého taxi. Je trochu nervózní, její ondulaci skrápí začínající drobný déšť. Nakonec usedá do třetiny zadního sedadla. Víc na ni pro jejich bagáž nezbylo, druhé opěradlo musí být sklopeno.

Pán je vedle mě vcelku v pohodlí, užívá si prostorné sedadlo smrti.

A teď honem na letiště! Co nejrychleji!

V těchto případech přepínám v aplikaci na Waze... Na jedné straně vyhovět, na druhé - alibismus.

A pak to začalo:
„Můžete mi říct, proč jedete tudy?“ ozývá se zezadu hlas, z něhož sálá odporná arogance.
„Protože mi to tudy doporučuje Waze.“
„Ale prosím vás! Já tudy jezdím denně!“
„Dobře, kudy tedy mám jet?“ nehádám se se zákazníky. Ale když někdo poučuje taxikáře, který už pár let hobluje město, přijde mi to zábavné. Omlouvám se, cítím se být profesionálem, nejsem „alternativec“, který je bez navigace jako bez rukou. Tedy bez mozku! Waze používám, pokud zákazník spěchá, ale i tehdy je třeba zachovat si chladnou úvahu.

„No normálně, támhle doprava a tamtudy!“ štěkne dámička.
„Tak jo, vaše přání!“
Kolona.
„Jak to? Včera tu žádná kolona nebyla!?“ dámička to považuje určitě za zradu!

Asi jsem měl jet tudy, co měl starej Vávra předloni voves!
Kdyby se ti lidé, přes svoje zaslepení egem, aspoň poslouchali! Nemuseli by být tak směšní.

V tu chvíli už to mám předem jasné! Díky systému hodnocení řidičů i zákazníků v naší aplikaci dám výjimečně těmto lidem tři hvězdičky, což značí, že už je nikdy neuvidím! Nemám zapotřebí poslouchat arogantní poznámky! Ať se tím kochá někdo jiný!

Pán vedle mě se snaží ženušku uklidnit:
„Ale prosím tě, nech pana řidiče, on ví, co dělá!“
Dámička vzadu funí.

Já toho pána vedle sebe tak lituji! Takový pohodový člověk a po jeho životním boku.... Mám v mysli jednu scénku Ivana Mládka:

„To vy sám, nebo vám to přidělil Národní výbor?“

Třeba byla v mládí krásná... Nebo má jiné přednosti... Dobře vaří... Majetek?

Proplétáme se městem. Nepotřebuji rádio, stačí mi její vzdechy a chytré kecy. Už mě to docela nebaví.

„Waze mi doporučuje, že by to přes Jenerálku a Nebušice mohlo být rychlejší, než po Evropské!“ říkám už vlastně schválně a i s troškou jízlivosti.
„Nic už nevymýšlejte, jeďte po Evropské, teď už je to stejně jedno!“ nezklamala.
Na letiště jsme přisvištěli nakonec o pár minut dříve, než byl původní propočet.
„No vidíte! Tak se vám to povedlo! Jste šikovný!“ Jó, teď už si to babo u mě nevyžehlíš!

A jak jsem byl tak rád, že jsem je konečně vyložil a zbavil se jich, odklepl jsem konec jízdy a zapomněl jim dát ty tři hvězdičky! Takže jsem odsouzen k tomu, že můžu babu ještě potkat.
Ale toho pána je mi opravdu líto... Snad bych si s ním dal i pivo...

Pár takových jsem již za ty roky vezl. Říká se, že každý si k sobě najde protějšek. I kasař si najde parťáka, aby s ním udělal káču. Myslím pokladnu, ne jistou Kateřinu...
Jak se to stane, že dvojice jsou tak nesourodé?

Vybavuji si jednu ruskou. Pán byl fajn, milý, dokonce i pozdravil! Ta jeho byla klasická báryšňa - zmalovaná, nasmraděná, botoxová, arogantní, pro kterou jsou všichni sluhové! A nepozdravila! Bavili se jen mezi sebou, ale zase o tom, ve které zemi si ještě koupí byt. Ve Španělsku? V Itálii? Nebo snad ve Francii? Jen jsem nezaslechl nic o Rusku... Tam to ale nemusí být o nesourodosti, tam to prostě tak mají.

A ještě jedna sdílená vzpomínka: Jistá žena, manželka, vařila svému muži. Jídlo si ovšem nesměl ani přisolit, protože by to pro ni znamenalo, že nemá důvěru k její krmi, ona ji přeci připravovala dokonalou a bylo by mu doporučeno, aby odešel od stolu, když mu nechutná!

„A žili spolu šťastně až do....“
a) smrti,
b) chvíle, kdy ho vyhodila od stolu i s kufrem,
c) chvíle, kdy ji praštil a byl klid...

Tipujte.

Máte tohle doma? Pojďte, pánové (a dámy, protože to není jenom o ženách, to zdůrazňuji!), dáme si pivo! Nebo dvě deci...? Dámy jistě bílého... ;-)

A rozjímejme chvíli... Třeba o tom, jaká je opravdová délka života chrousta a otázka jeho smrtelnosti. Jestli má šanci být věčný (v Ječný), když už mu místo zabírá Lenin... Nebo o něčem jiném, podobně důležitém.