Před časem mě cosi nadzvedlo a teď to gradovalo. Takže třeba...dozvedlo? To je divné slovo... Před oním časem došlo v Pardubicích k potyčce mezi Romy a Ukrajinci. (Mezitím už i ledaskde jinde.) Prožívala to snad půlka republiky, no, čtvrtka, možná. Cikáni dělali pochod, demonstraci. (Mezitím už i ledaskde jinde...) a spousta lidí se k tomu vyjadřovala.

Četl jsem si i některé články k tomu a občas i pár komentářů pod nimi. Něco jich mě pobavilo do smíchu, u jiných jsem musel alespoň uznat pravdivost, nad některými bych, slovy VK, pozdvihl obočí a jindy se mi chtělo jen...zvedal se mi kufr. Prostě jako vždy u komentářů všeznalců. Někdy si říkám, že někteří diskutující na Novinkách by měli být ve sněmovně a ve vládě! To by byl soubor odborníků! A my ostatní bychom mohli v klidu převzít jejich dosavadní roli - nadávat na ně!

To je ale jiné téma... Třeba jindy.

To se ale stane, že

„Když se u nás chlapi poperou,
tak jenom nožem
anebo sekerou“.

No, takhle ne, to uznávám, blbá sranda, raději odložím Kabát... Nejsme na Severu! ;-) Kruci, opět mám na mysli text od Kabátu a nechci, aby si někdo z ústeckého kraje stěžoval. To né! Mám rád ten kraj, Děčínsko je území mého dětství.

Jsme zauzleni v korektnosti, aby se náhodou nikdo nikoho slovem nedotkl. A to jsme jen v Čechách! To znamená, že nepodpalujeme auta.

Ale prostě různé potyčky, zejména podpořené alkoholem, se stávají, s tím už nic nenaděláme. Bez ohledu na národnost, věk, ani titul!

(Vybavuje se mi situace, kdy jsem v noci vyzvedával pána z jednoho nejmenovaného music baru. Nejmenované Rodeo v Ječné ulici to bylo. Byl celý rozpolcený, asi z právě zažité situace, protože říkal: „Teda když jsme byli mladí, také jsme si vjeli do vlasů, porvali jsme se, pak to třeba šli zapít k baru, ale dneska oni na sebe tři čtvrtě hodiny řvou a pak zavolají policii.“ Pozor! Není to výzva, že bychom se měli raději poprat! Jen zaznamená situace.)

A co bylo tedy to, abych pořád jen nekecal, co mě nadzvedlo?

Na ČRo Plus rád poslouchám relaci Komentáře, argumenty. Nakonec - v pondělí má vždy glosu můj vzor... ;-)

I vyslechl jsem zde komentář paní Apoleny Rychlíkové z a2larm.cz a málem jsem uronil slzu lítosti, jak je ona menšina utiskována, vyloučena, odloučena, nikdo je nemá uád, nikdo si s nimi nechce.... a že to nemají vůbec snadné. Třeba jo.

A čím to následně gradovalo?

Sloužím v Praze (taxi je máloplatné služba) a problematika jiných lokalit je mi vzdálená. Sorryjako. Ale chci paní Apoleně sdělit i jiný pohled.

Jako na potvoru jsem zrovna dnes dostal jízdu. Nastoupili dva cikáni, mladý pán a slečna. Pán mě hned na začátku informoval, že „to zaplatí kamarád na té adrese, na kterou jedou“, nějaký hostel. Stará klasika. Vzhledem k tomu, že měl ale u jména značku, která říká, že s námi jezdí často, prověřený klient, snažil jsem se zůstat v klidu. Po létech v taxíku mám zkušenost, že toto je jediná komunita, kde se musí mít člověk na pozoru. Zdůrazňuji - zkušenost, ne předsudky!

Před dojezdem na místo údajně psali kamarádovi, který prý dělá recepčního v onom hostelu, aby měl připravené peníze. Domlouvali se na tom.

(Slečna měla starost, že jsem mohl jet jen na Václavák, že než to objedu až do Smeček, jejich cíle, zbytečně to bude stát víc peněz. A kde by asi tak čekal ten kamarád, který to zaplatí, když k hostelu je to z Václaváku tak dvěstě metrů? Opravdu si myslí, že jsme takoví blbci? Myslím si, že už dopředu věděli, že zdrhnou. Pak mi ale nesedí ta starost o výši jízdného... Asi součást konspirace.

Nikdo nic připraveného samozřejmě neměl, ani nečekal s platbou. More říkal té svoji sqaw, že jde zatím na pokoj a ona ať mi přinese peníze od toho kamaráda. Hodil to na ni. Chápete?

Čekám, pochopitelně nikdo nejde. Mohl bych si být už předtím jistý vývojem situace! Namítnete, že jsem si měl něco vzít do zástavy. Samozřejmě. Ale pořád jsem spoléhal na to, že se jedná o stálého zákazníka.

Spoléhal? O tom je právě tento článek!
Zastavuji motor a jdu do hostelu. Na recepci jsou dvě slečny...(a ten solventní kamarád je kde?)
„Dobrý den, nešli sem teď tmavší občané?“
„To nevím. Opravdu jste tu správně?“ odpovídá slečna se zkoumavým pohledem.
„Jsou to Romové a mají mi platit za taxi. Prý to zaplatí recepční.“
Slečna vyvalila oči.
„Tak pojďte se mnou.“ Rozhodně to není snadná práce dělat recepční v podobném podniku.
Vyjela se mnou výtahem do patra a s jistotou klepe na dveře pokoje:
„Haló, můžete otevřít?“

Šramot, za chvilku sqaw more otevírá. Na můj požadavek, jestli náhodou na něco nezapomněla, se vykrucuje, že kamarád tam zrovna není, vnucuje mi svoji peněženku s doklady, ať přijedu za půl hodiny, že peníze nemá, že musí dojít do zastavárny prodat foťák (asi kradený, ve voze to řešili, mám pocit, záměrně střídali češtinu s cikánštinou, ona o něm mluvila, on ji krotil, ať drží hubu. Člověk to i tak po letech zkušeností vycítí).

Odmítám si vzít peněženku kohokoliv! A ten její hrdina, který jízdu objednal, leží na posteli, čumí do mobilu a nechá ji v tom koupat. Ani slovo nehlesnul! Třeba je to u nich normální... Ono už z těch keců v autě mi bylo zle, ale každý to má doma „v rodině“ nějak...

Říkám jim, že lžou, že na recepci žádný kamarád nepracuje, že ona měla přijít zaplatit a místo toho se válí v posteli. A jestli nemají peníze, že je tedy nahlásím na Liftago, ať jim dají moje číslo účtu, kam zaplatí a do té doby budou zablokováni pro další jízdy. Mám se s nimi na chodbě prát?

Celou tu dobu drží týpek klapačku... Možná by byl hrdina jen v Pardubicích, ve skupině, kde by jich bylo víc, jak je, empiricky dáno, jejich zvykem. Třeba by z plna hrdla vyřvával:
„Čer-ná síla! Čer-ná síla!“
Uvidíme...
Z důvodu rozsahu článku celou komunikaci zkracuji. Navíc by to ani nebylo zajímavé. Ještě by se toho mohl chytit někdo z aktivistů z a2larm.
Cestou od pokoje se mi slečna recepční omlouvá.

„Vy za to přeci nemůžete, neomlouvejte se! Děkuji vám za pomoc! Jen jestli nebudete také mít u nich problém s placením!?“ říkám jí a vlastně obdivuji, při její postavě, její odvahu. Ač drobná, mladá, je asi silná žena!

„Oni to mají už zaplaceno. Do zítřka. Ale kdyby byly problémy, jakože už dříve byly, zavoláme normálně policii!“ Aha!

Také jsem se jí zeptal, když jsem viděl more, pět minut po příjezdu, jak se válí v posteli, jestli jsou hodinový hotel. Prý rozhodně ne! A v tu chvíli jsem jí to věřil a bylo mi trochu trapně. Ale co? Praha je Praha, notabene v ulici Ve Smečkách.

Říkám - uvidíme. Když mi od nich peníze nepřijdou, třeba mi to proplatí uslzená, soucitná paní Apolena. A oni jí to pak možná vrátí, třeba v podobě kradeného zboží. Foťák by tu byl... ale ten už je asi dávno ve frcu. Neva, bude něco jiného, třeba mobil s okousaným jablkem...

Rasizmus? A nemůžou si za to náhodou sami? Jak je možné, že třeba Vietnamci málokomu vadí a před Romy si každý drží kapsy a čeká levotu? Ať se třeba v Krupce staví na hlavu!
Protože když obereme gadža, my, Romale, jsme už prostě takoví. Po staletí. Ale když sami ucítíme křivdu, to se ozveme!

Romové, cikáni - nic proti vám nemám, jsme všichni na jedné Zemi, ale zkuste se zamyslet. Pokud to zvládnete... Do té doby si budu držet kapsy... Opět se vracím k mým minulým článkům, kde odmítám jednopytlismus! Každý člověk je jedinečný. Proč mi ale nedopřejete poznat i vaši lepší stránku? Hledat ji nebudu, přijďte sami! Ale ne proto, abyste se mě pokusili okrást!

Dá se říct, že se těším na to, až budu mít příležitost odvézt kvalitního člověka této komunity a čas jízdy strávíme v příjemném rozhovoru tak, jak je to v mém vozu zvykem a jak to i já mám rád. Tento člověk (v cikánštině - Rom?) asi taxíkem nejezdí, nebo jsem zatím neměl to štěstí.

A znovu opakuji: Jako taxikář jsem vozil různé exoty. Feťáky, dealery, lehké holky, různé prazvláštní cizince, Rusáky jedoucí ze swingers party, kdy se hádali v autě, on na ni řval, že ona více šukala s někým jiným, lidi v různém stavu bytí a vědomí, arogantní hovada, prostě jako každý taxikář v Praze a možná nejen v Praze, ale jen s jedním jediným etnikem se člověk musel mít fakt na pozoru!

Proč? Sakra proč?
Už se mi nechce být korektní!
Je to pořád stejné! Dokažte, že jste lepší!
Jste?

PS.: Doteď mi nic nepřišlo, žádná platba. Paní Apoleno! Hm? Dělá to 350,-Kč. Chcete číslo účtu?
A jako Luděk Staněk ke svému článku dodávám:
„Je to moc?“ ;-)