Konec starých časů. Tento nadpis jsem navrhl záměrně, protože ve mně evokuje můj milovaný film Jiřího Menzela podle díla Vladislava Vančury, kdy „kníže Alexander Megalrogov“ (musím ho dát do uvozovek, protože nikdo vlastně neví, jestli je to pravda) vnese do poklidného zámečku Kratochvíle, momentálně v rukou správce, pana Stoklasy, větší než malé množství rozruchu. Každý si tu na něco hraje, ale kníže je všechny předčí.

Jistě poznáváte onen film a doufám, že i vám vnáší úsměv do vašich tváří. Teď mi jde o něco jiného: Vždy něco končí a něco nové začíná.

Jsem taxikář. Nejsem ovšem „zasloužilý“, nepamatuji si třeba „devadesátky“ v této profesi, vnímám ten zvláštní svět jen od roku 2014. I tak se za ten čas mnohé změnilo. Hlavně příchodem taxi aplikací. Vzpomínám na dobu, kdy jsem v noci zastavil před Roxy v Praze v Dlouhé ulici, abych naložil svého zákazníka. Přijde ke mně jiný „dročkař“, který na tom místě má počuraný patník, jeho táta tu měl počuraný patník a jeho děda zde možná také něco ucvrkl a ptá se:

„Máš tu rito?“ - má totiž strach, abych nechtěl obsadit jeho „štafl“ a on by ho pak musel bránit silou.

„Jo, mám.“

„No tak dobře.“ uklidňuje se, že nebude muset bojovat o svůj označený hraničník novou dávkou uriny a odchází mezi návštěvníky na chodníku při naléhavé otázce:

„Taxi, taxi, nepotřebujete taxi?“
Nevím proč, ale připomíná mi to:
„Bony, bony, nechcete bony?“ však víte… Brr!

Anebo na úplném mém začátku, kdy ještě nevím co a jak: Zastavím večer v Dejvicích na „Kulaťáku“ na jediném volném místě, abych si snědl svačinu. Od prvního auta v řadě s rozsvíceným transparentem Taxi se odpoutá strejda a šouravým krokem, jako že nic, dojde až ke mně. Zjistí situaci - stav neškodnosti a řekne:

„Jestli tady chceš stát, tak si to zhasni!“ a bradou hodí směrem k mému rozsvícenému „klobouku“ na střeše. Mlčky sáhnu po vypínači a přepnu se do „obsazený“, aby ho náhodou nenapadlo sejmout poutko z kohoutku „svého Smith&Wessona, který je zavěšen proklatě nízko“. Hombre odchází stejně volným krokem ke své dročce. Je pánem situace.

Po svačině jedu asi třikrát kolem s různými zákazníky, jeho vůz stojí stále na svém místě. Přednější mu asi je, že uhájil svoje místo před potenciálním vetřelcem.

Je to pryč. Staré časy jsou v tahu. Pořád fungují taxíky „na mávnutí“, s taxametrem a střešní svítilnou. Svoji práci odvedou, to bez debat a držím jim palce k obživě tímto neměnným způsobem. Taxi zůstane vždy taxi. Jenže:

Já už bych se do těch časů vrátit nechtěl. Taxametr a střešní svítilna mi zahálí v šuplíku a mám pocit, že už je nikdy nepoužiji (Nekoupí někdo „Bratislavu 4“? :-)).

Bylo potřeba si zvyknout na způsob, který „žádal trh“ a který zohlednila prazvláštní novela zákona o taxislužbě (raději bez komentáře), prostě přijmout nový styl služby.

A víte co? Baví mě to! Ale jenom pro službu, pro kterou jezdím. Tuhle mi jedna zákaznice, spokojená, že se se mnou včas veze na své žádané místo, říkala, že musí nějakým způsobem zrušit objednávku u služby, od které se auta nedočkala.

„Já nevím, jak to mám udělat? Tady ta možnost snad ani není.“

„Víte jak?“ říkám „Dejte si tam ‚smazat aplikaci‘, nebo ‚odstranit aplikaci‘“ vtipkuji.

Každý si nacházíte svět, ve kterém se vám líbí. Přece se nebudete trápit tam, kde jste nejistí. Nevyužíváte služeb taxi? V naprostém pořádku! Jen nás, prosím, nekritizujte. V tento okamžik tu jen nejsme pro vás.

Jsme tu pro ty, kteří nás znají, důvěřují nám, mají nás „vyzkoušené“.
Liftago.
Jsou Vánoce.

Přeji vám všem hodně pohody, abyste Svátky prožili v radosti a zdraví mezi svými blízkými.

No, a já si budu pouštět do uší snad druhou největší vánoční odrhovačku, hned po Jingle bells - pro mně famózní song George Michaela a Wham!:
„Last Christmas“.
Protože ji mám prostě rád!
Co naplat, že

„Minulé Vánoce jsem ti dal své srdce,
ale hned příští den jsi ho odhodila“
…You gave it away…

Markétko…

Merry Christmas vám všem!